ECLI:CZ:NS:2019:25.CDO.3971.2019.1
sp. zn. 25 Cdo 3971/2019-570
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudkyň JUDr. Hany Tiché a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobce: S. W. , narozený XY, bytem XY, zastoupený JUDr. Pavlem Brachem, advokátem se sídlem Klapálkova 3132/4, 149 00 Praha 4, proti žalované: Perfect Clinic s. r. o. , IČO: 26865831, se sídlem Kartouzská 3274/10, 150 00 Praha 5, zastoupená JUDr. Petrem Šustkem, Ph.D., advokátem se sídlem Veleslavínova 59/3, 110 00 Praha 1, za účasti vedlejší účastnice na straně žalované: Generali Pojišťovna a. s. , IČO: 61859869, se sídlem Bělehradská 299/132, 120 00 Praha 2, o 3 363 818,40 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 16 C 314/2018, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 9. 2019, č. j. 25 Co 209/2019-554, takto:
Dovolání se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobce proti rozsudku ze dne 26. 9. 2019, č. j. 25 Co 209/2019-554, jímž Městský soud v Praze změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 28. 2. 2019, č. j. 16 C 314/2018-498, tak, že rozsudek pro zmeškání se nevydává, není přípustné podle §237 občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017 (čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o. s. ř.“), neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není ani důvodu, aby rozhodná právní otázka splnění podmínek pro vydání rozsudku pro zmeškání byla za daných skutkových okolností posouzena jinak.
Obecně platí, že při posuzování, zda vydat rozsudek pro zmeškání podle §153b o. s. ř., musí soudy v každém jednotlivém případě brát v úvahu všechny relevantní skutečnosti, např. povahu předmětu sporu nebo předchozí procesní aktivitu žalovaného, tj. zda se vyjádřil k podané žalobě, zda navrhl důkazy ke své obraně apod. K vydání tzv. kontumačního rozsudku by soud měl přistupovat uvážlivě a volit tento institut zejména v případech, v nichž nezájem na straně žalovaného je zřejmý, kdy je žalovaný skutečně nečinný (což vyplývá např. z obsahu a frekvence již dříve učiněných procesních úkonů) a odmítá se aktivně podílet na soudním procesu, či úmyslně řízení protahuje. Prioritou v soudním řízení musí vždy zůstat ochrana práv účastníků soudního řízení (i žalovaného), kteří na soudním řízení chtějí aktivně participovat. Hlavním posláním soudního řízení je totiž zajišťovat spravedlivou ochranu práv a oprávněných zájmů účastníků (§1 a 3 o. s. ř.). Podmínky vydání rozsudku pro zmeškání tedy musí být posuzovány uvážlivě a zdrženlivě a ve sporných a hraničních případech není jeho vydání zásadně na místě (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2011, sp. zn. 26 Cdo 3443/2010, a ze dne 31. 1. 2017, sp. zn. 29 Cdo 5049/2016, nebo usnesení téhož soudu ze dne 29. 4. 2014, sp. zn. 33 Cdo 2979/2013, publikované pod C 13981 v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck). Obdobný právní názor zaujal Ústavní soud např. v nálezu ze dne 10. 3. 2005, sp. zn. III. ÚS 428/04, uveřejněném pod číslem 53/2005 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, v nálezu ze dne 23. 8. 2005, sp. zn. IV. ÚS 63/05, uveřejněném pod číslem 163/2005 tamtéž, či nálezu ze dne 7. 5. 2013, sp. zn. I. ÚS 2656/12, uveřejněném pod číslem 78/2013 téže Sbírky, a svou judikaturu shrnul v nálezu pléna ze dne 28. 1. 2014, sp. zn. Pl. ÚS 49/10, uveřejněném rovněž ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod číslem 10/2014. Zdůraznil mimo jiné, že v případech, kdy jinak aktivní účastník neúmyslně pro svůj omyl zmešká první jednání soudu, ale je zřetelný jeho zájem účastnit se soudního řízení a bránit se, není vydání rozsudku pro zmeškání na místě.
Odvolací soud postupoval v souladu s judikaturou dovolacího i Ústavního soudu, věcí se z uvedených hledisek zabýval a zvažoval všechny rozhodné okolnosti případu. Podrobně pak vyložil, které okolnosti jej vedly k závěru, že podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání splněny nebyly. Vyšel přitom ze zjištění, že žalovaná v řízení vystupovala aktivně a její procesní aktivita je ze spisu zcela zřejmá. Žalovaná se vyjádřila k žalobě, navrhla důkazy, opakovaně nahlížela do soudního spisu a pořizovala si kopie, nebránila se ani možnému smírnému vyřešení věci, budou-li ze strany žalobce jeho nároky prokázány. Navrhla rovněž vstup vedlejší účastnice do řízení, k němuž následně došlo. Odvolací soud zohlednil i to, že soud prvního stupně při vydání rozsudku pro zmeškání zcela pominul včasnou omluvu vedlejší účastnice z nařízeného jednání.
Přístup, který se na základě vybraných a izolovaně předložených závěrů přijatých v rozhodovací praxi Nejvyššího a Ústavního soudu snaží prosadit dovolatel, je v rozporu se zásadami zdůrazňovanými judikaturou Ústavního i Nejvyššího soudu. Absence procesní aktivity žalovaného je jednou z materiálních podmínek pro vydání kontumačního rozsudku a v případech, kdy jinak aktivní účastník neúmyslně zmešká první jednání soudu, ale je zřetelný jeho zájem účastnit se soudního řízení a bránit se, není vydání rozsudku pro zmeškání na místě. Smyslem rozsudku pro zmeškání je zajištění práv žalobce, jestliže se žalovaný řízení vyhýbá a nevykazuje součinnost, a nikoliv okamžité využití špatné koordinace právního zástupce žalované a jeho substituta k založení nepříznivých procesních důsledků, zvlášť za dané situace, kdy absence právního zástupce žalované byla způsobena (doloženou) zdravotní indispozicí a substitut se k jednání, byť vlastní vinou opožděně, dostavil (srov. již citovaný nález Ústavního soudu ze dne 10. 3. 2005, sp. zn. III. ÚS 428/04).
Jestliže s ohledem na evidentní, skutečnou (nikoliv jen předstíranou) a kvalifikovanou procesní aktivitu žalované po celou dobu trvání sporu a s přihlédnutím k povaze sporu odvolací soud naplnění materiálních podmínek pro vydání kontumačního rozsudku neshledal, neodchýlil se od judikatury Ústavního soudu a Nejvyššího soudu a nejedná se ani o věc rozhodovanou za daných skutkových okolností dovolacím soudem rozdílně.
Zaměňuje-li dovolatel v dovolání splnění předpokladů pro vydání rozsudku pro zmeškání ve smyslu §153b odst. 1 o. s. ř., kterými se odvolací soud v napadeném rozhodnutí zabýval, s podmínkami, za nichž lze rozsudek pro zmeškání zrušit podle §153b odst. 4 o. s. ř., nejedná se o posouzení, na němž by rozhodnutí odvolacího soudu stálo. Návrh žalované na zrušení rozsudku pro zmeškání podle §153b odst. 4 o. s. ř. byl totiž již předtím soudy projednán a posouzen z hlediska existence omluvitelných důvodů, pro které bylo jednání zmeškáno, s negativním závěrem (návrh byl zamítnut usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 29. 3. 2019, č. j. 16 C 314/2018-513, potvrzeným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 20. 5. 2019, č. j. 25 Co 139/2019-539).
O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť řízení pokračuje před soudem prvního stupně, takže o náhradě nákladů včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne tento soud v souvislosti s konečným rozhodnutím ve věci samé (§243b a §151 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. 12. 2019
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu