ECLI:CZ:NS:2019:25.CDO.4017.2018.1
sp. zn. 25 Cdo 4017/2018-77
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Ivy Suneghové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobců: a) L. K. , narozený XY, bytem XY, b) T. H. , narozený XY, bytem XY, c) J. Š. , narozený XY, bytem XY, d) J. T. , narozený XY, bytem XY, e) B. U. , narozený XY, bytem XY, všichni zastoupeni Mgr. Janou Zwyrtek Hamplovou, advokátkou se sídlem Olomoucká 36, Mohelnice, proti žalované: Česká republika – Ministerstvo životního prostředí , se sídlem Vršovická 1422/65, Praha 10, za účasti České republiky - Ministerstva zemědělství, vedlejšího účastníka na straně žalované, se sídlem Těšnov 65/17, Praha 1, o uložení povinnosti připravit návrh změny platné legislativy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 26 C 12/2018, o dovolání žalobců proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2018, č. j. 19 Co 155/2018-64, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2018, č. j. 19 Co 155/2018-64, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 10 rozsudkem ze dne 29. 3. 2018, č.j. 26 C 12/2018-37, zamítl žalobu o uložení povinnosti žalované připravit návrh změny platné právní úpravy zákona o ochraně přírody a krajiny tak, aby existovala legální možnost přímé obrany před škodami způsobenými vlkem obecným a aby došlo danou právní úpravou k regulaci počtu této šelmy na území České republiky s ohledem na místní specifikace každé oblasti s tím, že v oblasti XY bude jeho výskyt omezen absolutně s ohledem na husté osídlení oblasti a existující přímé nebezpečí pro zdraví a životy osob a výrazné škody na majetku. Dále uložil žalobcům povinnost zaplatit žalované a vedlejšímu účastníku náhradu nákladů řízení.
K odvolání žalobců Městský soud v Praze usnesením ze dne 27. 6. 2018, č. j. 19 Co 155/2018-64, rozsudek soudu prvního stupně zrušil, řízení zastavil, rozhodl o postoupení věci Ministerstvu životního prostředí po právní moci usnesení a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud dospěl k závěru, že mu v projednání a rozhodnutí věci brání nedostatek pravomoci (§7, §104 odst. 1 občanského soudního řádu - dále též jen "o. s. ř."). Věc postoupil Ministerstvu životního prostředí s odkazem na čl. 41 Ústavy.
Usnesení odvolacího soudu napadli žalobci dovoláním, jehož přípustnost podle §237 o. s. ř. spatřují v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky pravomoci soudu projednat a rozhodnout tento typ sporu, která dosud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena. Podle dovolatelů měl odvolací soud věc na základě podaného odvolání projednat a rozhodnout. Touto žalobou žalobci řešili svůj soukromý problém škod na majetku (zabité ovce) způsobený vlkem obecným. Soud svým rozhodnutím vytvořil a realizoval neexistující vůli žalobců podat podnět jednomu ze subjektů se zákonodárnou iniciativou. Žalobci žádný takový podnět podat nechtěli. Postoupení věci lze provádět jen mezi orgány řešícími shodné věci, nelze však žalobu změnit rozhodnutím soudu na podnět. Z uvedených důvodů dovolatelé požadují, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud posoudil dovolání, vzhledem k datu napadeného rozhodnutí, podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017 (čl. II. bod 2. zákona č. 296/2017 Sb. – dále jen „o. s. ř.“) a jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) shledal, že bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupeným advokátem ve smyslu §241 o. s. ř., dovolání shledal podle §237 o. s. ř. přípustným pro nesprávné posouzení otázky pravomoci soudu tuto věc projednat a rozhodnout, která dosud nebyla dovolacím soudem řešena.
Nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.) může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval.
Podle §7 o. s. ř. v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy spory a jiné právní věci, které vyplývají z poměrů soukromého práva, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány (odstavec 1), spory a jiné právní věci uvedené v odstavci 1, o nichž podle zákona rozhodly jiné orgány než soudy, soudy v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují za podmínek uvedených v části páté tohoto zákona (odstavec 2), jiné věci projednávají a rozhodují soudy v občanském soudním řízení, jen stanoví-li to zákon (odstavec 3).
Podle §103 o. s. ř. kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení).
Podle §104 odst. 1 o. s. ř. jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví. Nespadá-li věc do pravomoci soudů nebo má-li předcházet jiné řízení, soud postoupí věc po právní moci usnesení o zastavení řízení příslušnému orgánu; právní účinky spojené s podáním žaloby (návrhu na zahájení řízení) zůstávají přitom zachovány.
Soudní pravomocí teorie rozumí souhrn oprávnění, která zákon přiznává soudům jako orgánům státu, a to na rozdíl od oprávnění přiznaných jiným orgánům. Civilní pravomoc soudu jako jedna z podmínek řízení (§103 a násl. o. s. ř.), upravená v §7 o. s. ř., tak vymezuje oprávnění českých soudů k rozhodování, a to jednak určením věcí, o nichž soudy rozhodují v civilním řízení (na rozdíl od řízení trestního, správního a ústavního soudnictví), a dále pak tyto kompetence určuje ve vztahu k jiným orgánům. Legislativní vývoj procesního práva se ustálil na úpravě, podle níž soudy rozhodují "spory a jiné právní věci" vyplývající z poměrů soukromého práva (občanskoprávní, pracovní, rodinné a obchodní vztahy). V praxi se však stává, že je podána žaloba týkající se vztahů, které tomuto vymezení, odvozenému od oblastí hmotného práva, nelze podřadit. Vodítkem pro řešení takové situace je odkaz na ustanovení §104 odst. 1 věta druhá o. s. ř., které určuje, že v případě zastavení řízení pro nedostatek pravomoci soudu je soud současně povinen rozhodnout, kterému příslušnému orgánu má být věc postoupena. Již v usnesení ze dne 21. 2. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2498/99, publikovaném v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2001, s. 431, Nejvyšší soud dovodil, že rozhodne-li soud, že není dána jeho pravomoc k projednání určité věci, je povinen současně rozhodnout (nemá-li jít o pravomoc cizozemského orgánu) i o postoupení věci orgánu, jehož pravomoc dána je (§104 odst. 1 věta druhá o. s. ř.). Není-li takového orgánu, pak nemůže být povolán k ochraně práv a oprávněných zájmů účastníků sporu jiný orgán než právě soud. Jinak řečeno, jestliže zákon nesvěřuje projednávání a rozhodování sporu z určitého reálného vztahu daných subjektů jinému orgánu, je povolán k ochraně jejich práv a oprávněných zájmů právě soud. Opačný výklad by byl popřením práva na přístup k soudu, které představuje jednu ze složek práva na spravedlivý proces. Panují-li pochybnosti o tom, zda soud má tomu, kdo se dovolává soudní ochrany, tuto ochranu projednáním a rozhodnutím jeho věci poskytnout, či nikoliv, je nutno vždy volit výklad, který umožní výkon práva na přístup k soudu. Z toho zároveň vyplývá, že ustanovení upravující přístup k soudu nelze interpretovat formalisticky, ale naopak dle jejich smyslu a účelu a s přihlédnutím k jejich ústavním základům (viz též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2011, sp. zn. 33 Cdo 2399/2009, ze dne 28. 7. 2011, sp. zn. 30 Cdo 3064/2009, ze dne 24. 11. 2015, sp. zn. 23 Cdo 3707/2013).
Žalobci svou žalobu odůvodnili tím, že se dostává do střetu legislativně zakotvená ochrana vlka obecného a vlastnické právo žalobců, do kterého je útoky vlků neustále zasahováno a žalobcům je působena hmotná škoda. I stát má prevenční povinnost a je povinen počínat si tak, aby nedocházelo k nedůvodné újmě na vlastnictví jiného. Je proto povinen zakročit na ochranu jiného. Žalobci jako ohrožení mohou žalobou požadovat, aby soud uložil vhodné a přiměřené opatření k odvrácení hrozící újmy.
Odvolací soud rozhodl o postoupení věci Ministerstvu životního prostředí s odkazem na čl. 41 Ústavy České republiky, podle nějž návrhy zákonů se podávají Poslanecké sněmovně (odstavec 1) a návrh zákona může podat poslanec, skupina poslanců, Senát, vláda nebo zastupitelstvo vyššího územního samosprávného celku (odstavec 2).
Příslušným orgánem, jemuž soud věc postoupí po právní moci usnesení o zastavení řízení podle §104 odst. 1 o. s. ř., nutno rozumět správní úřad nebo jiný orgán, v jehož pravomoci je rozhodnout ve vztahu mezi žalobci a žalovanou o povinnosti žalované připravit návrh změny platné právní úpravy, tak jak se toho žalobci domáhají. Takovým orgánem však není Ministerstvo životního prostředí, které sice připravuje pro vládu návrhy zákonů a jiných právních předpisů týkajících se věcí, které patří do jejich působnosti, podle Legislativních pravidel vlády ale není v jeho pravomoci projednat a rozhodnout o právu žalobců na ochranu jejich vlastnického práva, tak jak se toho žalobci domáhají. Není zde ani žádný jiný orgán, v jehož pravomoci by bylo rozhodnout v této věci, proto nemůže být povolán k ochraně práv a oprávněných zájmů účastníků sporu jiný orgán než soud, a to bez ohledu na to, zda podle hmotného práva mají žalobci na plnění, jehož se domáhají, nárok.
Z důvodů shora uvedených dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolací důvod je naplněn, napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení otázky pravomoci soudu projednat a rozhodnout věc žalobců (§237 o. s. ř.), proto jej dovolací soud zrušil (§243e odst. 1 o. s. ř.) a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta prvá o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný. O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci (§243g odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. 5. 2019
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu