ECLI:CZ:NS:2019:25.CDO.4218.2018.1
sp. zn. 25 Cdo 4218/2018-477
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Petra Vojtka a soudkyň JUDr. Hany Tiché a JUDr. Ivy Suneghové v právní věci žalobkyně: Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky , IČO: 41197518, se sídlem Orlická 4/2020, Praha 3, proti žalovaným: a) R. F. , narozený XY, bytem XY, b) T. K. , narozený XY, bytem XY, c) J. V. , narozený XY, bytem XY, zastoupený Mgr. Tomášem Gureckým, advokátem se sídlem Josefa Skupy 1639/21, Ostrava, o 235.326 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 26 C 254/2015, o dovolání žalovaného c) proti rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 23. 5. 2018, č. j. 59 Co 388/2017-396, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“) odmítl pro nepřípustnost dovolání žalovaného c) proti rozsudku ze dne 23. 5. 2018, č. j. 59 Co 388/2017-396, jímž Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně potvrdil rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 17. 7. 2017, č. j. 26 C 254/2015-315, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně řádně zjistil skutkový stav, jestliže vyšel ze zjištění, že všichni žalovaní byli rozsudkem Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně, č. j. 61 T 1/2014-26214, který ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci, č. j. 3 To 96/2014-26929, nabyl právní moci dne 4. 2. 2015, uznáni vinnými ze spáchání zvlášť závažného zločinu obecného ohrožení podle §272 odst. 1, 2 písm. d), odst. 3 písm. a) trestního zákoníku, přičemž žalovaný b) se spáchání tohoto činu účastnil ve formě pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku. Žalovaný a) za pomoci žalovaného b), který mu opatřil předmětné látky (zejména 5.000 litrů metylalkoholu) a poskytl potřebné vybavení a prostory pro míchání, společně vyrobili směs složenou z metylalkoholu a etanolu v přesně nezjištěném poměru, přičemž museli být s ohledem na obecnou vědomost o vysoké zdravotní závadnosti metylalkoholu srozuměni s možnou vysokou zdravotní závadností této směsi. Tuto směs o celkovém množství 10.000 litrů žalovaní a) a b) prodali žalovanému c), který směs pocházející pro něj z neznámých zdrojů a získanou za nápadně nízkou cenu od osob, které nemohly nijak garantovat její zdravotní nezávadnost a kvalitu, částečně dále distribuoval a částečně z ní vyrobil alkoholické nápoje, které dále prodával, ač musel být přinejmenším srozuměn s možností, že tato směs může vystavit značný počet konzumentů nápojů z ní vyrobených nebezpečí smrti. Trestními rozsudky tedy bylo konstatováno (§135 odst. 1 o. s. ř.) poškození zdraví pojištěnců žalující zdravotní pojišťovny v důsledku popsaného protiprávního jednání žalovaných. Žalobkyni tak vznikl nárok na náhradu nákladů vynaložených na zdravotní služby poskytnuté jejím pojištěncům podle §55 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalovaný c) dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z §237 o. s. ř. k řešení otázky vázanosti občanskoprávního soudu odsuzujícím trestním rozsudkem. Podle dovolatele není v této věci odsuzující rozsudek pro soud v civilním řízení závazný, protože jiná rozhodnutí soudů tento rozsudek vyvracejí a je třeba jej konfrontovat s okolnostmi, k jejichž zjištění je nutno vyslechnout poškozené. Podrobně pak rozebírá, co z jednotlivých důkazů vyplývá a jak měly být v trestní věci hodnoceny. Vytýká odvolacímu soudu, že nepřerušil řízení do rozhodnutí o obnově trestního řízení, a navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žádná z dovolacích námitek přípustnost dovolání nezakládá. Dovolatel podrobuje kritice především skutková zjištění, o něž odvolací soud opřel své právní závěry o důvodnosti nároku. Rozhodovací praxe dovolacího soudu je přitom jednotná, že soud je v civilním řízení vázán výrokem odsuzujícího rozsudku, že byl spáchán trestný čin a kdo jej spáchal (§135 odst. 1 o. s. ř.), nikoliv však jeho odůvodněním. Z výroku o vině je pak nutno vycházet jako z celku a brát v úvahu jeho právní i skutkovou část s tím, že řeší naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu konkrétním jednáním pachatele, a ve sporu o náhradu škody (újmy) či podobného nároku jsou pro splnění podmínek odpovědnosti závazná zjištění obsažená v trestním rozsudku, a to v rozsahu, v jakém jsou znaky skutkové podstaty trestného činu zároveň významnými okolnostmi pro rozhodnutí o uplatněném občanskoprávním nároku (srov. zejména stanovisko bývalého Nejvyššího soudu ČSR sp. zn. Cpj 35/78 , publikované pod č. 22/1979 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, s. 194, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2012, sp. zn. 25 Cdo 4151/2010 , a ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. 25 Cdo 242/2004 , publikovaná v Souboru civilních rozhodnutí NS, C. H. Beck, pod C 13079 a C 2776). V souladu s těmito závěry ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu tak soudy obou stupňů v projednávané věci správně přijaly závěr o splnění podmínek vzniku regresního nároku zdravotní pojišťovny, neboť z výroku odsuzujícího trestního rozsudku mimo jiné vyplývá, že žalovaný se dopustil protiprávního jednání, které je v příčinné souvislosti s poškozením zdraví pojištěnců žalobkyně a též s náklady, které vynaložila na zdravotní péči o poškozené. Soudy obou stupňů správně odmítly přezkoumávat závěry obsažené ve výroku odsuzujícího rozsudku, protože zákon nedává soudům v civilním řízení možnost konfrontovat ho s jinými důkazními prostředky, popřípadě s jinými rozhodnutími, a soudy tedy nemají žádný prostor pro uvážení, zda jsou výrokem odsuzujícího rozsudku vázány či nikoliv. Jestliže ke dni rozhodování odvolacího soudu (srov. §154 odst. 1 o. s. ř., podle nějž je pro rozsudek rozhodující stav v době jeho vyhlášení) nebylo rozhodnuto o údajném návrhu žalobce c) na povolení obnovy trestního řízení, nebyl důvod postupovat jinak.
Dovolání tedy směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek podle §237 o. s. ř. přípustný, a Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného c) podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. 1. 2019
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu