ECLI:CZ:NS:2019:25.CDO.4475.2018.1
sp. zn. 25 Cdo 4473/2018-221
sp. zn. 25 Cdo 4475/2018
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Ivy Suneghové a JUDr. Petra Vojtka ve věci žalobců: a) M. V., narozený XY, bytem XY, a b) K. V. , narozená XY, bytem XY, zastoupená Mgr. Bc. Ivanou Lehkoživovou, BA, advokátkou se sídlem Pod Kaplankou 483/3, Beroun, proti žalovanému: T. Š. , soudce Okresního soudu v XY, o ochranu osobnosti , vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 19 C 236/2016, o dovolání žalobců proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 3. 7. 2017, č. j. 31 Nc 245/2017-40, a usnesení ze dne 30. 5. 2018, č. j. 21 Co 135/2018-125, takto:
I. Řízení o dovolání žalobců proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 3. 7. 2017, č. j. 31 Nc 245/2017-40, se zastavuje .
II. Dovolání žalobců proti výroku II usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 5. 2018, č. j. 21 Co 135/2018-125, se odmítá; jinak se řízení o tomto dovolání zastavuje .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Žalobce a) podal dne 18. 7. 2016 podání označené mj. jako žaloba na ochranu osobnosti proti žalovanému soudci Okresního soudu v Berouně. Dne 3. 8. 2016 dosáhla zletilosti žalobkyně b) a přistoupila do projednávané věci jako další žalobkyně.
Podáním označeným jako „dovolání“ napadli žalobci usnesení ze dne 3. 7. 2017, č. j. 31 Nc 245/2017-40, jímž Krajský soud v Praze rozhodl, že vyjmenovaní soudci Okresního soudu v Berouně jsou, případně nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 19 C 236/2016.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád – dále jen „o. s. ř.“) dospěl k závěru, že není k projednání tohoto dovolání soudem funkčně příslušným.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu (§236 odst. 1 o. s. ř.). Napadené usnesení však za takové rozhodnutí, tj. rozhodnutí odvolacího soudu ve smyslu §236 odst. 1 o. s. ř., pokládat nelze.
Podle §16 odst. 1 o. s. ř. o tom, zda je soudce vyloučen, rozhodne nadřízený soud. Pojem „nadřízený soud“ („nejblíže společně nadřízený soud“), je-li použit občanským soudním řádem k určení věcné příslušnosti soudu, vychází z organizačních vztahů uvnitř soustavy soudů, nikoli ze vztahů instančních a s pojmem „odvolací soud“ jej tudíž zaměňovat nelze (srov. též stanovisko pléna Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 1996, sp. zn. Plsn 1/96, uveřejněné pod č. 48/1996 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Rozhoduje-li tedy krajský soud o vyloučení soudce okresního soudu, není toto jeho rozhodnutí rozhodnutím odvolacího soudu; vydání takového rozhodnutí ostatně nepředchází žádné rozhodnutí soudu prvního stupně, jež by bylo možno napadnout odvoláním.
Občanský soudní řád pak ani neupravil funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovým rozhodnutím krajského soudu. Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2006, sp. zn. 25 Cdo 532/2006, a ze dne 31. 7. 1997, sp. zn. 2 Cdon 30/97, uveřejněné pod č. 112 v sešitě č. 14 z roku 1997 časopisu Soudní judikatura). Nejvyšší soud proto řízení o dovolání žalobců proti uvedenému rozhodnutí zastavil (§104 odst. 1, §243b o. s. ř.).
Následně Krajský soud v Praze usnesením ze dne 30. 5. 2018, č. j. 21 Co 135/2018-125, výrokem I rozhodl, že soudkyně Okresního soudu v Berouně JUDr. Markéta Švarcová není vyloučena z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 19 C 236/2016 a výrokem II potvrdil usnesení Okresního soudu v Berouně ze dne 12. 2. 2018, č. j. 19 C 236/2016-89, ve výroku, jímž byla zamítnuta žádost žalobce a) o ustanovení zástupce a o osvobození od soudních poplatků.
Proti usnesení krajského soudu ze dne 30. 5. 2018 podali oba žalobci dovolání. Ve vztahu k výroku I usnesení platí výše uvedený nedostatek funkční příslušnosti k projednání dovolání, jenž je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení. Proti výroku II usnesení je dovolání podle §238 odst. 1 písm. i) a j) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“) nepřípustné. Žalobkyně b) navíc není osobou k podání dovolání proti výroku II oprávněnou, neboť tímto výrokem bylo rozhodnuto toliko o žádosti žalobce a) a ona v této fázi řízení není účastnicí, jíž by svědčilo právo podávat opravný prostředek proti rozhodnutí, kterým nebylo rozhodnuto o jejích právech či povinnostech. Nejvyšší soud proto řízení o dovolání žalobců proti výroku I napadeného usnesení zastavil (§104 odst. 1, §243b o. s. ř.) a dovolání žalobců podané proti výroku II podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Jelikož se tímto rozhodnutím řízení nekončí, o náhradě nákladů tohoto dovolacího řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí (§243b, §151 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 1. 2019
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu