ECLI:CZ:NS:2019:26.CDO.1178.2019.1
sp. zn. 26 Cdo 1178/2019-331
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Jitkou Dýškovou v právní věci žalobce Bytového družstva v Orlové , se sídlem v Orlové, Masarykova třída 1326, IČO 00052001, zastoupeného JUDr. Janem Handlířem, advokátem se sídlem v Ostravě, Sokolská třída 1758/4, proti žalovaným 1) P. J. , narozenému XY, bytem XY, adresa pro doručování XY, zastoupenému opatrovníkem P. J., narozeným XY, bytem XY, právně zastoupenému JUDr. Štěpánem Kratěnou, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Lazarská 1719/5, 2) M. J. , narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Ondřejem Šmídem, Ph.D., advokátem se sídlem v Boskovicích, Hybešova 2378/17, o zaplacení 67 952,35 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově pod sp. zn. 112 C 303/2017, o dovolání žalovaného 1) proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. prosince 2018, č. j. 11 Co 327/2018-287, takto:
I. Dovolání žalovaného 1) se odmítá .
II. Žalovaný 1) je povinen zaplatit žalobci na nákladech dovolacího řízení částku 4 120 Kč, k rukám JUDr. Jana Handlíře, advokáta se sídlem v Ostravě, Sokolská třída 1758/4, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
III. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou 2) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Okresní soud v Karviné – pobočka v Havířově (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 2. 8. 2018, č. j. 112 C 303/2017-204, zavázal žalované 1) a 2) povinností zaplatit společně a nerozdílně žalobci částku 67 952,35 Kč s tam specifikovaným příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II. a III.).
Krajský soud v Ostravě (soud odvolací) rozsudkem ze dne 10. 12. 2018, č. j. 11 Co 327/2018-287, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v napadeném odstavci I. výroku, pokud jím byli žalovaní 1) a 2) povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobci částku 67 952,35 Kč s tam specifikovaným příslušenstvím (výrok I.), ve zbylém napadeném rozsahu odstavce I. výroku rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu ohledně zákonného úroku z prodlení z částky 1 561 Kč od 1. 9. 2018 do zaplacení zamítl (výrok II.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně (výroky III. a IV.) a o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok V.).
Dovolání žalovaného 1) proti výroku I. rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 - dále jen „o. s. ř.“, odmítl, neboť neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 - §238a o. s. ř.), jenž je obligatorní náležitostí dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.). V dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat.
Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné. Z dovolání tak musí být patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny nebo jsou rozhodovány rozdílně, případně, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nebo od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit postupem podle §20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Takový údaj se však v dovolání nenachází, jelikož dovolatel pouze uvádí, že „ odvolací soud se při řešení námitky dovolatele odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu “, aniž by jakkoliv (alespoň) naznačil, s jakou judikaturou má být rozhodnutí odvolacího soudu konfrontováno.
Dovozoval-li dovolatel přípustnost dovolání rovněž z názoru Ústavního soudu, publikovaného v usnesení ze dne 28. 3. 2013, sp. zn. III. ÚS 772/13, že „ jakákoliv námitka, jejíž podstatou je tvrzení porušení ústavně zaručených základních práv a svobod rozhodnutím nebo postupem odvolacího soudu v občanském soudním řízení, je uplatnitelná i jako dovolací důvod podle §241a odst. 1 o. s. ř. “, nelze odkaz na tento právní názor považovat za řádné vylíčení toho, v čem spatřuje splnění předpokladu přípustnosti dovolání (§237 - §238a o. s. ř.), neboť ve vztahu k jeho naplnění nemá žádnou vypovídací hodnotu. Ve skutečnosti se vztahuje k úvaze o tom, jaké dovolací námitky jsou podřaditelné pod způsobilý dovolací důvod podle 241a odst. 1 o. s. ř.
S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, Nejvyšší soud již samostatně nerozhodoval o návrhu žalovaného 1) na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání v (Ústavním soudem zdůrazněné) přiměřené lhůtě. Ostatně jestliže nejsou splněny předpoklady k meritornímu projednání dovolání, není dán ani prostor pro úvahy o odkladu vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí [§243 písm. a) o. s. ř.] - srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 30 Cdo 865/2016, nebo ze dne 3. 10. 2017, sp. zn. 20 Cdo 4097/2017.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 15. 7. 2019
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu