ECLI:CZ:NS:2019:26.CDO.1179.2019.1
sp. zn. 26 Cdo 1179/2019-445
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Miroslava Feráka ve věci žalobkyně A. D., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Tomášem Dvořáčkem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 32/22, proti žalované K. P. , narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Petrem Veselým, advokátem se sídlem v Kadani, Nerudova 348, o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, o žalobě na obnovu řízení a pro zmatečnost vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 4 C 177/2013, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. října 2017, č. j. 55 Co 274/2017-274, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně napadla dovoláním usnesení Městského soudu v Praze (odvolací soud) ze dne 16. 10. 2017, č. j. 55 Co 274/2017-274, kterým potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 (soud prvního stupně) ze dne 20. 1. 2017, č. j. 4 C 177/2013-246, jímž odmítl žaloby na obnovu řízení a pro zmatečnost (podle §43 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů - dále jen „o. s. ř.“, neboť pro vady žalob, jež přes výzvu soudu neodstranila, nebylo možné v řízení pokračovat), současně rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Nejvyšší soud dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl, neboť závěry odvolacího soudu o rozsahu poučovací povinnosti soudu i o otázce posouzení nároku jako zřejmě bezúspěšného uplatňování práva jsou v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.
Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích [viz např. usnesení ze dne 19. 6. 2008, sp. zn. 21 Cdo 3676/2007 (ústavní stížnost podaná proti tomuto rozhodnutí byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 7. 10. 2009, sp. zn. III. ÚS 2237/08), usnesení ze dne 19. 7. 2018, sen. zn. 29 ICdo 76/2018, ze dne 30. září 1998, sp. zn. 2 Cdon 813/97, uveřejněné pod číslem 40/1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek] opakovaně zdůraznil, že soud je podle §5 o. s. ř. (v němž se promítá článkem 36 Listiny základních práv a svobod ústavně zaručené právo účastníka na spravedlivý proces) povinen poučit účastníky řízení o jejich procesních právech a povinnostech; mezi taková práva nepochybně patří právo účastníka, u něhož jsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, požádat soud o ustanovení zástupce (i z řad advokátů) k ochraně jeho zájmů. Ani v rámci procesních předpisů však nejde o poučovací povinnost bezbřehou – potud, že by soud, např. na počátku řízení, seznámil účastníka se všemi jeho myslitelnými procesními právy a povinnostmi, bez zřetele k tomu, zda procesní situace, ve které by mohl svá procesní práva v řízení realizovat, vůbec nastane, a bez ohledu na to, zda účastník projevuje vůli k realizaci procesního práva. Podstatné je, aby se účastníku dostalo poučení v době, kdy je toho pro něj podle stavu řízení zapotřebí. To platí i pro poučení o právu požádat soud o ustanovení zástupce podle §30 odst. 1 o. s. ř.; poučovací povinnost má soud jen tehdy, jde-li o účastníka, u něhož jsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků podle §138 odst. 1 o. s. ř., a současně, zjistí-li v průběhu řízení, že pro ochranu práv a oprávněných zájmů takového účastníka je zapotřebí zástupce.
Předpoklady pro osvobození od soudních poplatků nejsou dány (bez ohledu na poměry účastníka), jde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva (§138 odst. 1 o. s. ř.). Rovněž otázkou, kdy jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva ve smyslu §138 odst. 1 o. s. ř., se Nejvyšší soud zabýval v řadě svých rozhodnutí (viz např. usnesení ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, uveřejněné pod číslem 67/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 27. 4. 2016, sp. zn. 23 Cdo 2831/2014, uveřejněné pod číslem 80/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). O zřejmě bezúspěšné uplatňování práva jde zpravidla tehdy, je-li již ze samotných údajů (tvrzení) účastníka nebo z toho, co je soudu známo z obsahu spisu nebo z jiné úřední činnosti nebo co je obecně známé, bez dalšího nepochybné, že požadavku účastníka nemůže být vyhověno. O zřejmě bezúspěšné uplatňování (řádného nebo mimořádného) opravného prostředku pak jde zejména tehdy, jestliže byl podán opožděně, osobou, která k němu není (subjektivně) oprávněna, nebo je objektivně nepřípustný, nebo jestliže (s přihlédnutím ke všemu, co je soudu známo) je bez dalšího nepochybné, že opravný prostředek nemůže být úspěšný.
V projednávané věci se jednalo o situaci, kdy bylo zřejmé, že žaloby pro zmatečnost a na obnovu řízení nemohou být úspěšné. Z obsahu spisu vyplývá, že dovolatelka se opakovaně snaží různými procesními prostředky docílit pokračování řízení o žalobě na neplatnost výpovědi z nájmu bytu, které bylo zastaveno, neboť přes výzvu soudu nezaplatila soudní poplatek a ani nepožádala o osvobození od soudních poplatků; navíc vzala svou žalobu zpět. Soudní poplatek zaplatila až po marném uplynutí lhůty k odvolání (její žádost o prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání byla zamítnuta a odvolání proti usnesení o zastavení řízení bylo odmítnuto pro opožděnost). Dovolatelka proto nesplňovala podmínky pro přiznání osvobození od soudních poplatků ve smyslu §138 o. s. ř., jeden z nutných předpokladů pro ustanovení zástupce z řad advokátů podle §30 o. s. ř.
Namítá-li dovolatelka, že její osobní a majetkové poměry odůvodňovaly přiznání osvobození od soudních poplatků, přehlíží, že na posouzení této otázky napadené rozhodnutí nespočívá.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 7. 11. 2019
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu