ECLI:CZ:NS:2019:26.CDO.1230.2019.1
sp. zn. 26 Cdo 1230/2019-175
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců Mgr. Lucie Jackwerthové a JUDr. Miroslava Feráka ve věci žalobkyně BB – 1. ubytovací s.r.o. , se sídlem v Praze 4, Michli, Nuselská 499/132, IČO 03344860, zastoupené Mgr. Jiřím Oswaldem, advokátem se sídlem v Praze 1, Bílkova 132/4, proti žalované Relimex group s.r.o. , se sídlem v Praze 8, Libni, Kandertova 1131/1a, IČO 29135818, zastoupené Mgr. Ing. Stanislavem Polenou, advokátem se sídlem v Praze 1, Hybernská 1009/24, o neoprávněnost výpovědi z nájmu prostoru sloužícího k podnikání, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 23 C 256/2016, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. prosince 2018, č. j. 15 Co 356/2018-162, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně (nájemkyně) se domáhala „určení neplatnosti“ výpovědi z nájmu prostor sloužících k podnikání (dále též jen „Výpověď“), kterou jí dala žalovaná (pronajímatelka) dopisem ze dne 16. 5. 2016 a kterou odůvodnila hrubým porušováním povinností nájemkyně vyplývajících z nájemní smlouvy.
Obvodní soud pro Prahu 8 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 8. 3. 2018, č. j. 23 C 256/2016-131, žalobě vyhověl a určil, že „výpověď daná žalovanou žalobkyni dne 16. 5. 2016 z nájemní smlouvy ze dne 7. 7. 2014 ve znění dohody o postoupení smlouvy a ručitelského prohlášení ze dne 2. 10. 2014 k nájmu nebytových prostor sloužících k podnikání v budově č. p. XY, stojících na pozemku parc. č. XY a přilehlých pozemků parc. č. XY, XY, XY a XY, to vše v k. ú. XY, obec XY, na adrese XY, je neplatná“, a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalované Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 4. 12. 2018, č. j. 15 Co 356/2018-162, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl, a současně rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že námitky proti výpovědi (dále jen „Námitky“), které žalobkyně podala e-mailem ze dne 14. 6. 2016, nelze považovat za námitky v písemné formě ve smyslu §2314 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“. S odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2017, sp. zn. 20 Cdo 1741/2017, uvedl, že pro zachování písemné formy ve smyslu §562 odst. 1 o. z. bylo nutné e-mail, kterým byly Námitky zaslány, doplnit o elektronický podpis. Vzhledem k tomu, že e-mail žalobkyně takovým podpisem opatřen nebyl, uzavřel, že písemná forma námitek nebyla zachována, resp. žalobkyně nevznesla Námitky v jednoměsíční prekluzivní lhůtě v zákonem vyžadované formě, a její právo domáhat se přezkoumání oprávněnosti výpovědi zaniklo.
Dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu není podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“, přípustné, neboť odvolací soud posoudil dovoláním zpochybněnou otázku písemné formy právního jednání v souladu s judikaturou dovolacího soudu a není důvod, aby tato otázka byla posouzena jinak.
Jak uvedl Nejvyšší soud v usnesení ze dne 1. 6. 2017, sp. zn. 20 Cdo 1741/2017, na které odkázal odvolací soud, písemná forma právního jednání (ve smyslu §561 a §562 o. z.) předpokládá existenci dvou náležitostí, a to písemnosti a podpisu. Písemnost spočívá v tom, že projev vůle jednajícího subjektu zahrnuje všechny podstatné náležitosti zachycené v písemném textu listiny. Písemný projev musí být zároveň podepsán, tj. je platný až po podpisu jednající osoby (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2009, sp. zn. 30 Cdo 1230/2007, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2014, sp. zn. 23 Cdo 1593/2012, jejichž závěry, byť se týkají formy právního úkonu podle ustanovení §40 odst. 4 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, lze aplikovat i na formu právního jednání podle ustanovení §562 odst. 1 o. z.).
Námitky jsou právním jednáním, pro které je zákonem vyžadována písemná forma (§2314 o. z.), proto není důvodu posuzovat požadavky na zachování písemné formy u námitek odlišným způsobem, než jak je tomu u jiných právních jednání. Vznesla-li žalobkyně Námitky e-mailem ze dne 14. 6. 2016, který nebyl opatřen elektronickým podpisem, je závěr odvolacího soudu, že nedodržela písemnou formu Námitek, v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu.
Výtkou, že se odvolací soud nevypořádal se všemi jejími tvrzeními a důkazy uplatněnými v řízení (zejména tvrzeními o předání písemného vyhotovení námitek ve faktickém sídle žalované) dovolatelka uplatnila jiný dovolací důvod, než který je uveden v §241a odst. 1 o. s. ř.
Dovolatelka sice napadla dovoláním rozsudek odvolacího soudu „v celém rozsahu“, dovolací soud však – s přihlédnutím k obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) – zastává názor, že proti nákladovému výroku napadeného rozsudku dovolání ve skutečnosti nesměřuje, neboť ve vztahu k němu postrádá dovolání jakékoli odůvodnění. Navíc dovolání proti tomuto výroku by ani nebylo přípustné [§238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.].
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. 5. 2019
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu