ECLI:CZ:NS:2019:26.CDO.1710.2019.1
sp. zn. 26 Cdo 1710/2019-139
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobce J. S. , narozeného XY, bytem XY, proti žalované městské části Praha 7 , se sídlem v Praze 7, nábřeží Kapitána Jaroše 1000/7, IČO 00063754, o neplatnost výpovědi z nájmu bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 4 C 19/2017, o odvolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. dubna 2019, č. j. 30 Co 99/2019-115, takto:
I. Řízení o odvolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. dubna 2019, č. j. 30 Co 99/2019-115, se zastavuje .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 4. 4. 2019, č. j. 30 Co 99/2019-115, zprostil Z. D. „funkce zástupce žalobce“ (výrok I.) a zamítl žádost žalobce o ustanovení jiného zástupce (výrok II.).
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce opravný prostředek, výslovně označený jako odvolání, adresovaný Vrchnímu soudu v Praze.
Nejvyšší soud České republiky, jemuž byl spis k rozhodnutí o podaném opravném prostředku předložen, po přezkoumání věci dospěl k závěru, že řízení o „odvolání“ žalobce musí být pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení zastaveno.
Podle ustanovení §201 o. s. ř. účastník může napadnout rozhodnutí okresního soudu nebo rozhodnutí krajského soudu vydané v řízení v prvním stupni odvoláním, pokud to zákon nevylučuje. Krajské soudy rozhodují o odvoláních proti rozhodnutím okresních soudů; o odvoláních proti rozhodnutím krajských soudů jako soudů prvního stupně rozhoduje vrchní soud (§10 o. s. ř.).
Nejvyšší soud České republiky rozhoduje v občanském soudním řízení o mimořádném opravném prostředku - dovolání - proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu (srov. §10a, §236 odst. 1 o. s. ř.).
Usnesení Městského soudu v Praze o zproštění funkce zástupce žalobce a zamítnutí jeho žádosti o ustanovení jiného zástupce pro řízení není rozhodnutím krajského soudu vydaným v řízení v prvním stupni ve smyslu ustanovení §201 o. s. ř., nýbrž je akcesorickým rozhodnutím krajského soudu jako soudu odvolacího vydaným v rámci odvolacího řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 1998, sp. zn. 2 Cdon 1037/97, uveřejněné pod číslem 102/1998 v časopise Soudní judikatura). Proti rozhodnutí krajského soudu, který je soudem odvolacím, však již není odvolání opravným prostředkem, jejž by bylo možno podat jak proti rozhodnutí o vlastním předmětu odvolacího řízení, tak proti akcesorickým rozhodnutím vydaným v rámci odvolacího řízení (srov. §201 a §10 odst. 2 o. s. ř.). Tomu koresponduje i skutečnost, že Nejvyšší soud - ve shodě s tím, jak soustavu soudů vymezuje Ústava (srov. článek 91) - může být jen soudem prvního stupně nebo soudem dovolacím (srov. §9 odst. 3 a §10a o. s. ř.) a že funkční příslušnost soudu pro projednání odvolání proti rozhodnutí krajského soudu jako soudu odvolacího občanský soudní řád neupravuje.
Nedostatek funkční příslušnosti je přitom neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, jehož důsledkem je vždy zastavení řízení (srov. §104 odst. 1 věta první o. s. ř.). Je-li podáno „odvolání“ proti rozhodnutí odvolacího soudu, je Nejvyšší soud České republiky jako vrcholný článek soustavy obecných soudů a jako soud, který je funkčně příslušný k rozhodování o opravném prostředku proti rozhodnutím odvolacích soudů, příslušný i k rozhodnutí o zastavení řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2001 sp. zn. 20 Cdo 1535/99, uveřejněné pod číslem 85/2001 v časopise Soudní judikatura).
Protože zde není soudu, který by byl – jak výše uvedeno – funkčně příslušný k rozhodnutí o odvolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 4. 2019, č. j. 30 Co 99/2019-115, Nejvyšší soud České republiky řízení o tomto odvolání zastavil (§243b, §104 odst. 1 věta první o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b, §146 odst. 2 věta první a §151 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce, který z procesního hlediska zavinil, že řízení o jeho podání bylo zastaveno, na náhradu nákladů řízení nemá právo a žalované žádné náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. 6. 2019
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu