ECLI:CZ:NS:2019:26.CDO.1797.2019.1
sp. zn. 26 Cdo 1797/2019-217
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Jitkou Dýškovou v právní věci žalobce Společenství vlastníků jednotek domu čp. XY , se sídlem XY, IČO XY, zastoupeného JUDr. Jarmilou Holovčákovou, advokátkou se sídlem v České Lípě, Arbesova 400/9, proti žalovaným 1) J. F. , narozenému XY, a 2) A. F. , narozené XY, oběma bytem XY, o zaplacení 72 445 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. 38 Cm 139/2015, o dovolání žalovaného 1) proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. listopadu 2017, č. j. 6 Cmo 270/2016-156,
takto:
I. Dovolání žalovaného 1) se odmítá .
II. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 1) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.) :
Vrchní soud v Praze (soud odvolací) usnesením ze dne 22. 11. 2017, č. j. 6 Cmo 270/2016-156, potvrdil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci (soud prvního stupně) ze dne 7. 9. 2016, č. j. 38 Cm 139/2015-141, kterým soud prvního stupně podle §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích zastavil řízení o odvolání žalované 2) do rozsudku soudu prvního stupně ze dne 11. 4. 2016, č. j. 38 Cm 139/2015-115, pro nezaplacení soudního poplatku a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou 2); současně odvolací soud rozhodl, že žalobce ani žalovaná 2) nemají právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Usnesení odvolacího soudu napadli žalovaní dovoláním.
Řízení o dovolání žalované 2) bylo zastaveno usnesením soudu prvního stupně ze dne 10. 4. 2019, č. j. 38 Cm 139/2015-215, které nabylo právní moci dne 10. 5. 2019.
Dovolání žalovaného 1) proti usnesení odvolacího soudu Nejvyšší soud projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o. s. ř.“.
Zkoumání, zda je dovolání objektivně přípustné a zda je splněna podmínka povinného zastoupení v dovolacím řízení, předchází posouzení, zda je podal účastník k tomu subjektivně oprávněný.
K podání dovolání je subjektivně oprávněn pouze ten účastník, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší (srov. závěry Nejvyššího soudu vyjádřené v usnesení z 30. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněném pod č. 28 v časopise Soudní judikatura 3/1998, v usnesení z 1. 2. 2001, sp. zn. 29 Cdo 2357/2000, dále např. v usnesení z 1. 4. 2014, sp. zn. 25 Cdo 3324/2013).
V souzené věci žalovaný 1) napadá svým dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jímž bylo zastaveno odvolací řízení ve vztahu k žalované 2), tj. rozhodnutí, proti kterému mohla dovolání podat pouze žalovaná 2), neboť jí se napadené rozhodnutí týká.
Jde tudíž o dovolání podané neoprávněnou osobou a – z důvodů shora uvedených – subjektivně nepřípustné. Nejvyšší soud je proto podle ustanovení §243c odst. 3 věty první ve spojení s §218 písm. b) o. s. ř. odmítl, aniž se mohl zabývat objektivní přípustností (důvodností) dovolání a aniž zkoumal splnění podmínky povinného zastoupení dovolatele v dovolacím řízení.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 3. 6. 2019
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu