ECLI:CZ:NS:2019:26.CDO.2087.2019.1
sp. zn. 26 Cdo 2087/2019-291
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobce M. G. , bytem XY, zastoupeného Mgr. Stanislavem Němcem, advokátem se sídlem Postupice 58, proti žalovanému A. H. , bytem XY, zastoupenému JUDr. Marcelou Lechnerovou, advokátkou se sídlem Praha 1, Spálená 108/51, o určení výše nájemného z bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 14 C 210/2014, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. října 2018, č. j. 13 Co 266/2018-242, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.178,- Kč k rukám Mgr. Stanislava Němce, advokáta se sídlem Postupice 58, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 29. března 2018, č. j. 14 C 210/2014-218, určil výši nájemného z tam specifikovaného bytu počínaje 4. červencem 2014 částkou 18.000,- Kč měsíčně (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok II.).
K odvolání žalovaného Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 17. října 2018, č. j. 13 Co 266/2018-242, citovaný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výroku I. o věci samé a změnil v nákladovém výroku II. tak, že jejich výše činí 190.905,- Kč a splatnost je do dvou měsíců od právní moci rozsudku, jinak ho i v tomto výroku potvrdil (výrok I.); současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků (výrok II.).
Dovolání žalovaného (dovolatele) proti citovanému rozsudku odvolacího soudu (jeho výroku I., jak avizoval), k němuž se žalobce prostřednictvím svého advokáta písemně vyjádřil, není z posléze uvedených důvodů přípustné podle §237 o.s.ř. (zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění po novele provedené zákonem č. 296/2017 Sb. – dále opět jen „o.s.ř.“).
Vedle způsobilého dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci (§241a odst. 1 a 3 o.s.ř.) dovolatel v dovolání uplatnil rovněž nezpůsobilý důvod, jehož prostřednictvím zpochybnil správnost zjištěného skutkového stavu rozhodného pro posouzení otázky výše měsíčního nájemného z bytu. Nad rámec uvedeného lze – jen pro úplnost – dodat, že s přihlédnutím k provedenému dokazování nejsou učiněná skutková zjištění natolik vadná, že by ve svém důsledku představovala porušení práv garantovaných čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod; nešlo zde tedy o tzv. extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, neboť i taková interpretace provedených důkazů, jakou ohledně skutečností z nich vyplývajících zaujal odvolací soud, je zde možná (viz stanovisko pléna Ústavního soudu z 28. listopadu 2017, sp. zn. Pl.ÚS-st. 45/16, uveřejněné pod č. 460/2017 Sb.). Skutková zjištění tak mají oporu v provedených důkazech a nijak nevybočují z toho, co v běžné soudní praxi soudy z obdobných důkazů berou za zjištěno.
K dovolacím námitkám podřaditelným pod (způsobilý) dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§241a odst. 1 věta první o.s.ř.) pak lze uvést následující.
K dovolací námitce, že odvolací soud se odchýlil od skutkových zjištění soudu prvního stupně, aniž by v souladu s ustanovením §213 odst. 2, 3 a 4 o.s.ř. důkazy jím provedené zopakoval, případně dokazování v potřebném rozsahu doplnil, dovolací soud zdůrazňuje, že povinnost uvedená v §213 odst. 2 o.s.ř. stíhá odvolací soud jen tehdy, hodlá-li z provedených důkazů učinit vlastní (jiná) skutková zjištění (srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 6. prosince 2011, sp. zn. 30 Cdo 2729/2010, uveřejněný pod č. 47/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či z 21. května 2015, sp. zn. 30 Cdo 3054/2014 /ústavní stížnost podanou proti tomuto rozhodnutí odmítl Ústavní soud usnesením z 15. listopadu 2016, sp. zn. II. ÚS 3538/15/). V daném případě však o tuto situaci nešlo, neboť ve skutečnosti se odvolací soud ztotožnil se zjištěným skutkovým stavem (neodchýlil se od něj) a pouze dodal, že nebylo ani na místě zjišťovat srovnatelné nájemné v daném místě podle §3 odst. 1 písm. b/ nařízení vlády č. 453/2013 Sb., tedy na základě prokazatelného doložení výše nejméně 3 srovnatelných nájemných (navíc – z důvodů uvedených v napadeném rozsudku – ani o srovnatelné nájemné v daném případě nešlo), jestliže již bylo zjištěno ze znaleckého posudku zpracovaného za tímto účelem podle §3 odst. 1 písm. a/ nařízení vlády č. 453/2013 Sb. Zbývá dodat, že postup odvolacího soudu, jenž zdůvodnil, která skutková zjištění soudu prvního stupně jsou pro právní posouzení věci z hlediska hmotného práva podstatná a která nikoliv, je v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu z 27. května 2010, sp. zn. 30 Cdo 5309/2008, či z 20. března 2014, sp. zn. 25 Cdo 2478/2013).
Dovolací soud nepřehlédl ani dovolatelovy námitky proti nákladovým výrokům napadeného rozhodnutí. Zde však – z důvodu stručnosti – nezbývá než uvést, že podle §238 odst. 1 písm. h/ o.s.ř. není dovolání proti této části rozhodnutí přípustné.
Vycházeje z předestřených závěrů, dovolací soud neshledal dovolání proti rozsudku odvolacího soudu přípustným podle §237 o.s.ř., a proto je podle §243c odst. 1 o.s.ř. odmítl – se souhlasem všech členů senátu (§243c odst. 2 o.s.ř.) – pro nepřípustnost.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř. a zavázal dovolatele, který nebyl v dovolacím řízení úspěšný, k náhradě nákladů dovolacího řízení, jež vznikly žalobci v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 1.500,- Kč (§9 odst. 1 ve spojení s §7 bodem 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů /srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. října 2017, sp. zn. 26 Cdo 1486/2016/), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. §2 odst. 1, §13 odst. 1 a 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů), a z částky 588,- Kč představující 21 % DPH (§137 odst. 3 o.s.ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 11. 9. 2019
JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu