ECLI:CZ:NS:2019:26.CDO.3004.2019.1
sp. zn. 26 Cdo 3004/2019-197
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Miroslava Feráka a Mgr. Lucie Jackwerthové v právní věci žalobkyně Matějkův dům, s. r. o. , se sídlem v Praze 7 - Bubenči, Na Výšinách 899/10, IČO 60737484, zastoupené Mgr. Petrem Mikyskem, advokátem se sídlem v Praze 3, Boleslavská 2178/13, proti žalovanému J. R. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Raem Varadem Uppalurim, advokátem se sídlem v Praze 1, Hybernská 1007/20, o žalobě na obnovu řízení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 29 C 81/2013, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. března 2019, č. j. 15 Co 553/2018-177, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.473 Kč k rukám Mgr. Petra Mikyska, advokáta se sídlem v Praze 3, Boleslavská 2178/13, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Žalovaný napadl dovoláním usnesení Městského soudu v Praze (odvolací soud) ze dne 13. 3. 2019, č. j. 15 Co 553/2018-177, kterým potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 (soud prvního stupně) ze dne 28. 8. 2018, č. j. 29 C 81/2013-153 (ve znění usnesení ze dne 5. 11. 2018, č. j. 29 C 81/2013-163), jímž zamítl jeho žalobu na obnovu řízení a rozhodl o náhradě nákladů řízení; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Dovolání není podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“, přípustné, neboť otázku, zda později přijaté rozhodnutí (v tomto případě rozsudek Nejvyššího soudu) týkající se skutkově totožné věci, avšak s jiným právním posouzením, je důvodem pro povolení obnovy řízení podle §228 odst. 1 písm. a) o. s. ř., posoudil odvolací soud v souladu ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit ani v této projednávané věci.
V právní teorii i soudní praxi (viz např. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád II. §228 až 235i. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 1800; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2004, sp. zn. 26 Cdo 645/2003, a ze dne 30. 5. 2007, sp. zn. 26 Odo 1195/2005) žaloba na obnovu řízení byla a je chápána jako prostředek nápravy pravomocně skončených věcí, v nichž nebyl skutkový stav v původním řízení zjištěn úplně nebo správně. Samotné jiné právní posouzení věci - spojené se změnou judikatury (v souvislosti s později přijatým rozhodnutím v jiné věci) není důvodem pro povolení obnovy řízení (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 8. 1996, sp. zn. 2 Cdon 133/96, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 4, ročník 1997, pod číslem 33, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 1999, sp. zn. 20 Cdo 322/98, uveřejněné pod číslem 48/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 5. 1998, sp. zn. II. ÚS 111/98, uveřejněné pod číslem 40/1998 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Rozhodnutím ve smyslu §228 odst. 1 písm. a) o. s. ř. se rozumí rozhodnutí o předběžné otázce ve smyslu §135 odst. 1, 2 o. s. ř., tedy, když příslušný orgán rozhodl odlišně o předběžné otázce, jestliže byl soud předchozím rozhodnutím vázán či z dřívějšího rozhodnutí vycházel, anebo posoudil-li předběžnou otázku a poté bylo zjištěno, že příslušný orgán kdykoli vydaným rozhodnutím ji posoudil jinak [srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2013, sp. zn. 23 Cdo 1793/2013 (ústavní stížnost podanou proti tomuto rozhodnutí odmítl Ústavní soud usnesením z 20. 12. 2016, sp. zn. II. ÚS 1350/15), usnesení téhož soudu ze dne 1. 7. 2009, sp. zn. 22 Cdo 1665/2009].
Jakkoliv lze souhlasit s dovolatelem, že soudy by měly obdobné případy posuzovat obdobně, nápravy pochybení při právním posouzení věci nebo procesněprávních vad se žalobou na obnovu řízení domáhat nelze. K obraně proti nesprávnému právnímu posouzení slouží dovolání, nikoliv procesní prostředek v podobě žaloby na obnovu řízení. Rozhodnutí Nejvyššího soudu (pro dovolatele příznivější) v jiné právní věci stejných účastníků (byť skutkově i právně obdobné) proto není důvodem pro povolení obnovy řízení.
Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 7. 11. 2019
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu