Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 08.10.2019, sp. zn. 26 Cdo 3146/2019 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2019:26.CDO.3146.2019.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2019:26.CDO.3146.2019.1
sp. zn. 26 Cdo 3146/2019-126 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň Mgr. Lucie Jackwerthové a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobce SOS dětské vesničky, z.s. , se sídlem v Praze 5, Lahovicích, Strakonická 98, IČO: 00407933, zastoupeného Mgr. Davidem Ilczyszynem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 854/14, proti žalované M. S., narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Karlem Jelínkem, advokátem se sídlem v Karlových Varech, Bělehradská 2056/3, o vyklizení nemovitosti, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 9 C 67/2018, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 24. dubna 2019, č. j. 18 Co 40/2019–102, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2 178 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Davida Ilczyszyna, advokáta se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 854/14. Odůvodnění: Okresní soud v Karlových Varech (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 29. října 2018, č. j. 9 C 67/2018-68, uložil žalované a všem dalším osobám, které se s ní v nemovitosti zdržují, vyklidit a vyklizenou žalobci předat do patnácti dnů od právní moci rozsudku tam specifikovanou budovu a zaplatit mu do dvou měsíců od právní moci rozsudku tam specifikovanou náhradu nákladů řízení. K odvolání žalované Krajský soud v Plzni jako soud odvolací rozsudkem ze dne 24. dubna 2019, č. j. 18 Co 40/2019-102, citovaný rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I., kterým byla uložena povinnost k vyklizení dalším osobám, které se v nemovitosti zdržují, zrušil a v tomto rozsahu řízení zastavil, ve výroku I., kterým bylo rozhodováno o povinnosti žalované k vyklizení nemovitostí, a ve výroku II. změnil a uložil žalované vyklidit a vyklizenou žalobci předat do šesti měsíců od právní moci rozsudku tam specifikovanou budovu a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Proti měnícímu výroku a výroku o nákladech řízení rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná (dovolatelka) dovolání, k němuž se žalobce prostřednictvím svého advokáta písemně vyjádřil. Dovolání bylo podáno včas, subjektem k tomu oprávněným – účastnicí řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.) za splnění podmínky zastoupení advokátem (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), není však z posléze uvedených důvodů přípustné podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jeno. s. ř.“. Předně je třeba uvést, že vedle způsobilého dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.) dovolatelka v dovolání uplatnila rovněž nezpůsobilé dovolací důvody, jejichž prostřednictvím se pokusila zpochybnit správnost (úplnost) zjištěného skutkového stavu a namítla vadu řízení (výtkou, že soudy nižších stupňů neprovedly její výslech). K vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jakož i k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., však dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.); samy o sobě takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání nezakládají. Dovoláním zpochybněnou otázku, zda ze strany žalobce jde o výkon práva v rozporu s dobrými mravy, vyřešil odvolací soud v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu. Ve stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 14. října 2009, sp. zn. Cpjn 6/2009, uveřejněném pod č. 6/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, využitelném i v poměrech nynější právní úpravy [srov. rozhodnutí z 25. března 2015, sp. zn. 22 Cdo 4065/2014, (ústavní stížnost podanou proti tomuto rozhodnutí Ústavní soud odmítl usnesením z 16. července 2015, sp. zn. III. ÚS 1782/15), z 5. září 2017, sp. zn. 26 Cdo 2539/2017, a z 21. března 2018, sp. zn. 26 Cdo 5946/2017] Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, že skutečnost, že výkon vlastnického práva realizovaný žalobou na vyklizení bytu (nebo nemovité věci sloužící k bydlení) je uplatňován v rozporu s dobrými mravy, se podle okolností případu může projevit určením delší než zákonné lhůty k vyklizení (§160 odst. 1 o. s. ř.) nebo i zamítnutím žaloby. Zamítnutí žaloby však má být až poslední možností – ultima ratio, jak ve zcela mimořádných případech odstranit přílišnou tvrdost zákona. Odvolací soud se otázkou aplikace korektivu dobrých mravů zabýval, vzal přitom v úvahu i okolnosti zdůrazňované dovolatelkou (její sociální poměry, péči o dva již zletilé nesvéprávné chlapce) a zohlednil je při určení lhůty k vyklizení nemovitosti. Sociální problémy dovolatelky totiž nelze řešit na úkor žalobce (užíváním jeho nemovitosti bez právního důvodu). V posuzované věci si dovolatelka byla vědoma toho, že užívání nemovitosti ve vlastnictví žalobce je vázáno na trvání pěstounské péče a že pěstounská péče u nejmladšího z dětí, které jí bylo svěřeno, zanikla dne 8. 2. 2016, a nemohla přitom spoléhat na to, že s ní bude uzavřena nová dohoda o výkonu pěstounské péče. Důvody, pro které jí nebyly svěřeny do pěstounské péče další děti, i kdyby byly zjištěny, ani okolnost, že si dosud nezajistila jiné bydlení, nelze klást k tíži žalobce. Za této situace úvaha odvolacího soudu o prodloužení lhůty k vyklizení nemovitosti odpovídá zjištěným skutečnostem a není v tomto směru zjevně nepřiměřená. Dovolací soud nepřehlédl sdělení žalované, že dovolání podává i proti nákladovému výroku rozhodnutí odvolacího soudu. Zastává však – s přihlédnutím k obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) – názor, že proti nákladovému výroku napadeného rozsudku dovolání ve skutečnosti nesměřuje, neboť ve vztahu k uvedenému výroku postrádá dovolání jakékoli odůvodnění; navíc dovolání proti tomuto výroku by ani nebylo přípustné [§238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.]. Za této situace dovolací soud dovolání žalované podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí). V Brně dne 8. 10. 2019 JUDr. Miroslav Ferák předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:10/08/2019
Spisová značka:26 Cdo 3146/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:26.CDO.3146.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přípustnost dovolání
Dotčené předpisy:§237 o. s. ř.
§243c odst. 1 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Zveřejněno na webu:12/15/2019
Podána ústavní stížnost sp. zn. II.ÚS 4168/19
Staženo pro jurilogie.cz:2022-03-12