ECLI:CZ:NS:2019:26.CDO.3656.2019.1
sp. zn. 26 Cdo 3656/2019-495
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Jitkou Dýškovou v právní věci žalobkyně České republiky – Státního pozemkového úřadu , se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, IČO 01312774, za kterou jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, IČO 69797111, proti žalovanému L. P. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Jiřím Pavlíkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Lannova 2061/8, o zaplacení částky 75 301 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 4 C 258/2008, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. června 2018, č. j. 25 Co 455/2017-429, takto:
Dovolání se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.) :
Obvodní soud pro Prahu 6 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 4. 5. 2017, č. j. 4 C 258/2008-367, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 9. 2. 2018, č. j. 4 C 258/2008-411, rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 71 365 Kč spolu s tam specifikovanými úroky z prodlení (výrok I.), žalobu v části nároku žalobkyně na zaplacení 3 936 Kč a v části nároku na zaplacení tam specifikovaných úroků z prodlení zamítl (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.).
Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 21. 6. 2018, č. j. 25 Co 455/2017-429, rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím I. výroku o věci samé změnil tak, že žaloba se co do částky 9 687 Kč a co do tam specifikovaných úroků zamítá, ve zbývající části vyhovujícího I. výroku o věci samé ukládající žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 61 678 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení rozsudek potvrdil (výrok I.), v zamítavém II. výroku o věci samé co do částky 3 936 Kč jej zrušil a řízení v této části zastavil (výrok II.) a ve výroku o nákladech řízení napadený rozsudek zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (výrok III.).
Dovolání žalovaného, směřující do části výroku I. rozsudku odvolacího soudu, ve které byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen, Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 - dále jen „o. s. ř.“, odmítl, neboť neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 - §238a o. s. ř.), jenž je obligatorní náležitostí dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.), a není v něm vymezen dovolací důvod způsobem předpokládaným v §241a odst. 1 o. s. ř. V dovolacím řízení nelze pro tyto vady pokračovat.
Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné. Z dovolání tak musí být patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny nebo jsou rozhodovány rozdílně, případně, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nebo od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit postupem podle §20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Takový údaj se však v dovolání nenachází.
Podle ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Za nesprávné právní posouzení věci se pokládá vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, které dovolatel pokládá za chybné. V projednávané věci dovolatel ve svém dovolání proti rozsudku odvolacího soudu neoznačil žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, která by měla být řešena dovolacím soudem. Dovolání žalovaného je založeno na výhradách proti správnosti zjištění skutkového stavu odvolacím soudem, vycházejících z jeho odlišného názoru na hodnocení provedených důkazů, které však způsobilý dovolací důvod nezakládají. Pro úplnost lze uvést, že skutková zjištění nevykazují jakýkoliv významný nesoulad, soudy provedly všechny důkazy relevantní pro právní posouzení věci a své závěry pečlivě odůvodnily (srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, uveřejněné pod č. 460/2017 Sb.).
S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, Nejvyšší soud již samostatně nerozhodoval o návrhu žalovaného na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání v (Ústavním soudem zdůrazněné) přiměřené lhůtě. Nejsou-li splněny předpoklady k meritornímu projednání dovolání, není dán ani prostor pro úvahy o odkladu vykonatelnosti dovoláním napadeného rozsudku [§243 písm. a) o. s. ř.] - srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 30 Cdo 865/2016, nebo ze dne 3. 10. 2017, sp. zn. 20 Cdo 4097/2017.
Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). O nákladech řízení včetně řízení dovolacího rozhodne soud prvního stupně.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 11. 2019
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu