ECLI:CZ:NS:2019:26.CDO.4575.2018.1
sp. zn. 26 Cdo 4575/2018-198
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Jitkou Dýškovou v právní věci žalobce J. K. , se sídlem XY, IČO XY, zastoupeného Mgr. Petrem Broďánim, advokátem se sídlem v Sokolově, Karla Havlíčka Borovského 692, proti žalované Pickard s.r.o. , se sídlem v Sokolově, Slovenská 2136, IČO 24296139, zastoupené Mgr. Pavlem Rybářem, advokátem se sídlem v Sokolově, Slovenská 2136, o zaplacení 270.165 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 16 C 340/2016, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 27. června 2018, č. j. 25 Co 107/2018-179, takto:
I. Dovolání žalované se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.) :
Okresní soud v Sokolově (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 7. 2. 2018, č. j. 16 C 340/2016-148, ve znění opravného usnesení ze dne 15. 3. 2018, č. j. 16 C 340/2016-162, rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobci 270.165 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení (výrok I.), o nákladech řízení (výrok II.) a o vrácení části zaplacené zálohy na provedení důkazů (výrok III.).
Krajský soud v Plzni (soud odvolací) rozsudkem ze dne 27. 6. 2018, č. j. 25 Co 107/2018-179, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.).
Dovolání žalované Nejvyšší soud České republiky podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 - dále jen „o. s. ř.“., odmítl, neboť neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 - §238a o. s. ř.), jenž je obligatorní náležitostí dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.), a není v něm vymezen dovolací důvod podle §241a odst. 1 o. s. ř. V dovolacím řízení nelze pro tyto vady pokračovat.
Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatelka povinna v dovolání uvést, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné. Z dovolání tak musí být patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny nebo jsou rozhodovány rozdílně, případně, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nebo od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má dovolací soud dle mínění dovolatelky odchýlit postupem podle §20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Takový údaj se však v dovolání nenachází.
Spatřuje-li dovolatelka přípustnost dovolání v tom, že „dovolacím soudem má být právní otázka posouzena jinak“ ve smyslu odlišně oproti odvolacímu soudu, pak taková interpretace neodpovídá smyslu §237 o. s. ř. Má-li být dovolání přípustné podle §237 o. s. ř. proto, že dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu §241a odst. 2 o. s. ř. jen tehdy, je-li v dovolání označeno rozhodnutí, které podle názoru dovolatelky má dovolací soud přehodnotit (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, nebo ze dne 3. 8. 2016, sp. zn. 22 Cdo 3049/2016).
Ve svém dovolání žalovaná nevymezuje ani způsobilý dovolací důvod, neboť zpochybnila-li správnost právního názoru odvolacího soudu poukazem na to, jak měl být při úvaze o tom, co bylo předmětem podnájmu, resp. nájmu, interpretován obsah podnájemní (nájemní) smlouvy, napadla správnost skutkového (nikoli právního) závěru odvolacího soudu. Výtka nesprávného právního posouzení věci je tak ve skutečnosti založena primárně na kritice správnosti (úplnosti) skutkových zjištění.
Dovolací soud nepřehlédl ani sdělení dovolatelky, že dovolání podává i proti nákladovému výroku rozhodnutí odvolacího soudu (výrok II.). Zastává však – s přihlédnutím k obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) – názor, že proti nákladovému výroku napadeného rozsudku dovolání ve skutečnosti nesměřuje, neboť ve vztahu k uvedenému výroku postrádá dovolání jakékoli odůvodnění. Navíc dovolání proti tomuto výroku by ani nebylo přípustné [§238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.].
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. 2. 2019
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu