ECLI:CZ:NS:2019:26.ICDO.78.2019.1
KSLB 76 INS XY
76 ICM XY
sp. zn. 26 ICdo 78/2019-283
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Miroslava Feráka a Mgr. Lucie Jackwerthové v právní věci žalobkyně Pozemní stavby - Stavoservis, a.s. , se sídlem v Liberci, 1. máje 97/25, IČO 49099558, zastoupené Mgr. Michaelou Rotterovou, advokátkou se sídlem v Brně, Údolní 552/65, proti žalovanému J. H., narozenému XY, bytem v XY, adresa pro doručování XY, zastoupenému Mgr. Davidem Bezuchou, advokátem se sídlem v Liberci, Kostelní 10/5, o určení pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci pod sp. zn. 76 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka J. H. , vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci pod sp. zn. KSLB 76 INS XY, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25. října 2018, č. j. 76 ICm XY, 101 VSPH XY (KSLB 76 INS XY) ve znění opravného usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. června 2019, č. j. 76 ICm XY, 101 VSPH XY (KSLB 76 INS XY), takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4 114 Kč, k rukám Mgr. Michaely Rotterové, advokátky se sídlem v Brně, Údolní 552/65, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.) :
Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 29. 1. 2018, č. j. 76 ICm XY, ve znění opravného usnesení ze dne 7. 5. 2019, č. j. 76 ICm XY, určil, že žalobkyně má za žalovaným dlužníkem přihlášenou pohledávku v insolvenčním řízení KSLB 76 INS XY ve výši 54 613,30 Kč (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 25. 10. 2018, č. j. 76 ICm XY, 101 VSPH XY (KSLB 76 INS XY), ve znění opravného usnesení ze dne 10. 6. 2019, č. j. 76 ICm XY, 101 VSPH XY(KSLB 76 INS XY), rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.).
Žalovaný napadl rozsudek odvolacího soudu dovoláním, které Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“), neboť podle §238 odst. 1 písm. c) a §238 odst. 3 o. s. ř. není přípustné.
Podle ustanovení §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není dovolání podle §237 o. s. ř. přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Podle ustanovení §238 odst. 3 o. s. ř. se za rozhodnutí podle odstavce 1 písm. c) považuje i rozhodnutí vydané v řízení o určení pravosti nebo výše pohledávky nepřevyšující 50 000 Kč.
V dané věci (v řízení o určení pravosti pohledávky) jsou předmětem řízení dvě dílčí pohledávky, přičemž první z nich představuje dlužné nájemné, zálohy na služby a vyúčtovanou elektřinu, vodu a hovorné v celkové výši 39 930,30 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení v částce 1 479 Kč dle smlouvy o nájmu nebytových prostor ze dne 20. 2. 2013 a druhá dlužné nájemné ve výši 12 705 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 499 Kč dle smlouvy o nájmu věcí movitých ze dne 16. 4. 2013. Tyto dva nároky nejsou na sobě závislé a je možno je požadovat samostatně, přičemž ani jeden z nich nepřesahuje částku 50 000 Kč.
Soudní praxe je jednotná v závěru, podle něhož přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu s více samostatnými nároky s odlišným skutkovým základem je třeba zkoumat ve vztahu k jednotlivým nárokům samostatně bez ohledu na to, zda tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení a zda o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 1999, sp. zn. 2 Cdon 376/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 1, ročník 2000, pod číslem 9, ze dne 24. 3. 2005, sp. zn. 29 Odo 1373/2004, důvody usnesení ze dne 27. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1420/2013, uveřejněného pod číslem 85/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení ze dne 27. 11. 2014, sp. zn. 33 Cdo 4318/2014). Tyto judikatorní závěry jsou použitelné i po změně formulace ustanovení §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. provedené s účinností od 30. 9. 2017 zákonem č. 296/2017 Sb., a to již proto, že cílem uvedené novely bylo dle důvodové zprávy „odbřemenění dovolacího soudu“, tedy zúžení přípustnosti dovolání, a nikoli její rozšíření (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2018, sp. zn. 25 Cdo 1791/2018, ze dne 24. 10. 2018, sp. zn. 28 Cdo 3218/2018, ze dne 24. 10. 2018, sp. zn. 23 Cdo 1465/2018, a ze dne 12. 12. 2018, sp. zn. 32 Cdo 4304/2018).
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 2. 10. 2019
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu