ECLI:CZ:NS:2019:26.ND.392.2019.1
sp. zn. 26 Nd 392/2019-311
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka ve věci žalobců a) I. D. , narozené XY, bytem XY, a b) L. N. , narozeného XY, bytem XY, zastoupených JUDr. Romanem Chytilem, advokátem se sídlem v Olomouci, Riegrova 395/15, proti České republice – Ministerstvu vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 936/3, IČO 00007064, o náhradu nemajetkové újmy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 15 C 247/2016, o návrhu na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 15 C 247/2016 se nepřikazuje Okresnímu soudu ve Zlíně.
Odůvodnění:
U Obvodního soudu pro Prahu 7 je pod sp. zn. 15 C 247/2016 vedeno řízení o náhradu nemajetkové újmy.
Podáním ze dne 24. 10. 2018 žalobci navrhli, aby byla věc přikázána z důvodu vhodnosti Okresnímu soudu ve Zlíně. Svůj návrh odůvodnili svým závažným zdravotním stavem, přičemž uvedli, že žalobkyně a) dlouhodobě trpí Crohnovou nemocí a v současné době rovněž rozsáhlým pásovým oparem, mimo to je v invalidním důchodu 3. stupně s negativní prognózou vývoje jejího onemocnění. Je tak podle jejich názoru zřejmé, že nebude možné, aby se dostavila k Obvodnímu soudu pro Prahu 2 k projednání věci, ačkoli svoji účast na jednání považuje za nutnou. Žalobci v této souvislosti poukázali na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 11. 2017, č. j. Nad 309/2017-184, v jiné věci vedené u Městského soudu v Praze, v níž se Nejvyšší správní soud s jejich názorem ohledně zdravotního stavu žalobkyně a) ztotožnil a věc z důvodu vhodnosti přikázal Krajskému soudu v Brně. Žalobci dále podotkli, že v mezidobí došlo k opětovnému zhoršení jejich zdravotního stavu, že žalobkyni a) čekají další operační zákroky a že žalobce b) má v současné době problémy s mobilitou a je soustavně léčen.
Žalovaná Česká republika – Ministerstvo vnitra ve vyjádření k návrhu na delegaci vyslovila svůj nesouhlas s tímto postupem, neboť podle jejího názoru nebyly zjištěny takové okolnosti, které by umožnily hospodárnější, rychlejší nebo zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než místně příslušným soudem ve smyslu §12 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Dále uvedla, že závažný zdravotní stav žalobců a nemožnost dostavení se k Obvodnímu soudu pro Prahu 7 není relevantní, mohou být vyslechnuti dožádaným soudem a jsou zastoupeni advokátem. Rovněž poukázala na skutečnost, že žalobci podali více žalobních návrhů, kterými se domáhají náhrady škody a nemajetkové újmy proti státu a že v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2019, sp. zn. 23 Nd 74/2019, kterým Nejvyšší soud rozhodoval v obdobné věci stejných žalobců vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2, důvody pro vhodnost delegace neshledal.
Podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně také z důvodu vhodnosti.
Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu – Obvodnímu soudu pro Prahu 7 a Okresnímu soudu ve Zlíně, jemuž má být věc přikázána, návrh žalobců na přikázání věci jinému soudu projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny podmínky k přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle §12 odst. 2 o. s. ř.
Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je však třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně.
Důvody vhodnosti podle tohoto ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet jen mimořádně ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 Listiny základních práv a svobod publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací nesmí být totiž navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
Okolnosti uváděné žalobci v nyní posuzované věci, tedy to, že žalobkyně a) je dlouhodobě nemocná a nyní došlo ke zhoršení jejího zdravotního stavu a že žalobce b) má v současné době problémy s mobilitou a je soustavně léčen, nelze považovat za důvod k delegaci věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, neboť není podkladu pro závěr, že by tak bylo dosaženo hospodárnějšího, rychlejšího či po skutkové stránce spolehlivějšího a důkladnějšího projednání věci než u Obvodního soudu pro Prahu 7. Je nutno také přihlédnout k tomu, že oba žalobci jsou v tomto řízení zastoupeni advokátem, a také k tomu, že mohou být vyslechnuti dožádaným soudem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 3. 2004, sp. zn. 30 Nd 35/2004).
Navíc v přezkoumávané věci s návrhem žalobců žalovaná Česká republika – Ministerstvo vnitra výslovně nesouhlasila.
Nejvyšší soud proto návrhu žalobců na přikázání věci Okresnímu soudu ve Zlíně podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. nevyhověl (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2019, sp. zn. 23 Nd 74/2019).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. 10. 2019
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu