ECLI:CZ:NS:2019:26.ND.403.2019.1
sp. zn. 26 Nd 403/2019-226
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň Mgr. Lucie Jackwerthové a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobců a) I. D., narozené XY, bytem XY, b) L. N. , narozeného XY, bytem XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o náhradu škody a nemajetkové újmy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 26 C 56/2018, o návrhu na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 26 C 56/2018 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Kroměříži či jinému okresnímu soudu ve Zlínském kraji.
Odůvodnění:
V řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 26 C 56/2018 se žalobci domáhají náhrady škody a nemajetkové újmy, která jim měla být způsobena nesprávným úředním postupem orgánů činných v trestním řízení.
Podáním ze dne 28. března 2018, doplněným podáními ze dne 17. prosince 2018 a ze dne 5. června 2019, navrhli, aby byla věc přikázána z důvodu vhodnosti soudu, který je lépe dostupný z místa jejich bydliště (v okrese Kroměříž ve Zlínském kraji). Svůj návrh odůvodnili svým závažným zdravotním stavem, poukázali na to, že žalobkyně a) dlouhodobě trpí Crohnovou nemocí, žalobce b) trpí celou řadou zdravotních postižení (např. vybočení páteře, dýchací problémy, artróza kloubů, totální ztráta chuti a čichu v důsledku chronického stresu, diabetes, výpadky motoriky atd.).
Žalovaná s navrhovanou delegací nesouhlasila. Namítala, že žalobci neuvedli takové důvody, které by odůvodnily zásah do ústavního principu zákonného soudce. Žalobu odůvodňují nečinností orgánů činných v trestním řízení na různých úrovních, těžiště dokazování bude spočívat na listinných důkazech, a obecný soud žalované se proto jeví jako nejvhodnější soud pro projednání předmětné věci. Rovněž poukázala na skutečnost, že dosud dostatečně určitě nevymezili konkrétní jednání, které mělo vést ke vzniku tvrzené újmy.
Podle ustanovení §12 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“, věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně také z důvodu vhodnosti.
Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší a zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než místně příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Obecně platí, že takové situace, kdy některý účastník nemá bydliště v obvodu věcně a místně příslušného soudu, takže musí překonat mezi místem bydliště a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost či cesta k příslušnému soudu je pro něj spojena s organizačními, finančními, zdravotními či jinými problémy, jsou spíže běžné a nemohou samy o sobě přikázání věci jinému soudu přesvědčivě odůvodnit (k tomu srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2013, sp. zn. 29 Nd 185/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2013, sp. zn. 29 Nd 289/2013). Ani zhoršený zdravotní stav účastníka řízení není sám o sobě důvodem pro přikázání věci jinému soudu, pokud nelze dovodit, že řízení bude vedeno hospodárněji a rychleji. Nemůže-li se účastník pro svůj zdravotní stav dostavit k místně příslušnému soudu, nic nebrání tomu, aby byl příp. vyslechnut a s provedenými důkazy seznámen prostřednictvím dožádaného soudu podle §122 odst. 2 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. března 2004, sp. zn. 30 Nd 35/2004, ze dne 8. února 2001, sp. zn. 7 Nd 43/2001, ze dne 18. února 2014, sp. zn. 22 Nd 23/2014, či ze dne 27. ledna 2015, sp. zn. 25 Nd 349/2014).
Pro projednávanou věc to znamená, že nepříznivý zdravotní stav žalobců nelze sám o sobě považovat za důvod k delegaci věci jinému soudu z důvodu vhodnosti. Současně z návrhu na přikázání věci jinému soudu nevyplývají žádné další okolnosti, které by mohly být důvodem k delegaci vhodné ve smyslu §12 odst. 2 o. s. ř. Uvedené přitom platí tím spíše v případě, kdy žalovaná s navrhovaným přikázáním věci nesouhlasí.
Nejvyšší soud proto návrhu žalobců na přikázání věci Okresnímu soudu Kroměříži či jinému okresnímu soudu ve Zlínském kraji podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. nevyhověl (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. května 2019, sp. zn. 23 Nd 74/2019, či ze dne 16. října 2019, sp. zn. 26 Nd 392/2019).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 6. 11. 2019
JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu