ECLI:CZ:NS:2019:27.CDO.1223.2019.1
sp. zn. 27 Cdo 1223/2019-544
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce S. Z. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Janou Bodlákovou, advokátkou, se sídlem v Karlových Varech, Cihelní 71/14, PSČ 360 06, proti žalované M. , se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupené Patimat Kashkaevou, advokátkou, se sídlem v Karlových Varech, T. G. Masaryka 820/42, PSČ 360 01, o zaplacení 8.000 EUR s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 43 Cm 52/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 5. 2018, č. j. 8 Cmo 41/2017-506, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
[1] Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 28. 7. 2016, č. j. 43 Cm 52/2010-471, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 2.800 EUR s příslušenstvím (výrok I.), žalobu ve zbývajícím rozsahu 5.200 EUR s příslušenstvím zamítl (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky III., IV. a V.).
[2] K odvolání žalobce proti výrokům II. a III. rozsudku soudu prvního stupně Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně v napadeném rozsahu potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
[3] Proti té části potvrzujícího výroku rozsudku odvolacího soudu, kterou byla žaloba zamítnuta co do částky 2.000 EUR, podal žalobce dovolání, jež Nevyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
[4] Uvedená částka má představovat odměnu za poskytnutí sídla žalované, sjednanou ve smlouvě o poskytování služeb ze dne 21. 5. 2009. Dovolatel namítá, že odvolací soud, který smlouvu považoval za neúčinnou, nedostál – ve vztahu k této části uplatněného nároku – své poučovací povinnosti podle §118a odst. 1 a 3 o. s. ř.
[5] Tato námitka přípustnost dovolání nezakládá. Odvolací soud totiž své rozhodnutí (přes ne zcela přesné vyjádření v odstavci 17 odůvodnění) nezaložil na závěru o tom, že dovolatel nedostatečně prokázal skutkový stav. Ze zjištěných skutečností měl soud za prokázáno, že vlastníkem nemovitosti, kam bylo sídlo žalované umístěno, není dovolatel, ale O. Z., matka dovolatele. Dovolateli tak právo na zaplacení odměny za poskytnutí sídla žalované (ani z titulu bezdůvodného obohacení) nesvědčí.
[6] Nezaložil-li odvolací soud své rozhodnutí na závěru o tom, že dovolatel neunesl břemeno tvrzení či důkazní břemeno, nebyl postup podle §118a odst. 1 a 3 o. s. ř. namístě [k výkladu označeného ustanovení srov. např. (dovolatelem odkazovaný) rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2012, sp. zn. 31 Cdo 619/2011, uveřejněný pod číslem 115/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2014, sp. zn. 29 Cdo 1043/2012, ze dne 3. 11. 2016, sp. zn. 28 Cdo 945/2016, uveřejněný pod číslem 39/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a ze dne 2. 3. 2017, sp. zn. 23 Cdo 4368/2016, anebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2015, sp. zn. 29 Cdo 1747/2015].
[7] Pouze na okraj Nejvyšší soud podotýká, že závěr, podle něhož dovolatel nemá nárok na zaplacení odměny za poskytnutí sídla, neboť vlastníkem nemovitosti je O. Z., dovolatel nenapadá, a dovolacímu přezkumu jej tudíž neotevírá.
[8] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. 11. 2019
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu