Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19.06.2019, sp. zn. 27 Cdo 153/2019 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2019:27.CDO.153.2019.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2019:27.CDO.153.2019.1
sp. zn. 27 Cdo 153/2019-45 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Markem Doležalem v právní věci navrhovatele Finančního úřadu pro hlavní město Prahu , se sídlem v Praze 1, Štěpánská 619/28, PSČ 111 21, za účasti 1) ZEZALLO DUE DUE s. r. o. , se sídlem v Praze 7, Umělecká 589/4, PSČ 170 00, identifikační číslo osoby 63986442, 2) B. R. , narozeného XY, bytem XY, 3) G. G. , narozeného XY, bytem XY, a 4) M. M. R. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného opatrovníkem Mgr. Davidem Uhlířem, advokátem, se sídlem v Praze 4, Pravá 594/11, PSČ 147 00, o zrušení společnosti s likvidací a o jmenování likvidátora, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 83 Cm 871/2015, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 3. 2018, č. j. 7 Cmo 373/2016-34, takto: I. Dovolání se odmítá . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: [1] Městský soud v Praze usnesením ze dne 27. 1. 2016, č. j. 83 Cm 871/2015-5, zrušil obchodní společnost BIG ONE, s. r. o. (od 13. 7. 2018 s obchodní firmou ZEZALLO DUE DUE s. r. o.; dále též jen „společnost“), se sídlem v Praze 1, Na Poříčí 1035/4, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 63986442, a nařídil její likvidaci (výrok I.), jmenoval společnosti likvidátora (výrok II.) a rozhodl o poplatkové povinnosti (výrok III.) a o náhradě nákladů řízení (výrok IV.). [2] Vrchní soud v Praze k odvolání společnosti a B. R. v záhlaví označeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že návrh na zrušení společnosti s likvidací a na jmenování likvidátora zamítl (první výrok), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok). [3] Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jeno. s. ř.“), neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat. [4] Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. [5] Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). [6] Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání konkrétně uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu §237 o. s. ř. či jeho části (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1705/2013, ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1983/2013, a ze dne 16. 9. 2013, sp. zn. 22 Cdo 1891/2013). [7] Tomuto požadavku dovolatel nedostál, neboť ohledně předpokladů přípustnosti dovolání vymezených v §237 o. s. ř. ničeho neuvedl. [8] Náležitosti dovolání a následky plynoucí z jejich nedodržení jsou přitom v občanském soudním řádu stanoveny zcela jasně. Účastníkovi řízení podávajícímu dovolání proto nemohou při zachování minimální míry obezřetnosti (spočívající pouze v přečtení relevantních zákonných ustanovení) vzniknout pochybnosti o tom, co má v dovolání uvést (srov. např. závěry stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS st. 45/16). [9] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.) [10] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (od 30. 9. 2017) se podává z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 19. 6. 2019 JUDr. Marek Doležal předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:06/19/2019
Spisová značka:27 Cdo 153/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:27.CDO.153.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Vady řízení
Přípustnost dovolání
Dotčené předpisy:§243c odst. 1 o. s. ř.
§241a odst. 2 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Staženo pro jurilogie.cz:2019-08-30