ECLI:CZ:NS:2019:27.CDO.161.2019.1
sp. zn. 27 Cdo 161/2019-340
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatelky D. H. , narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Hanou Neštickou, advokátkou, se sídlem v Praze 2, Ječná 550/1 , PSČ 120 00, za účasti 1) V. D. , narozené XY, bytem XY, 2) O. , se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupených JUDr. Vlastimilem Trojanem, advokátem, se sídlem v Praze 10, Daliborova 648/10, PSČ 102 00, a 3) P. H. , narozeného XY, bytem XY, o určení neplatnosti dohody o převodu členských práv a povinností a o určení členství v bytovém družstvu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 71 Cm 89/2012, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 5. 2018, č. j. 14 Cmo 496/2016-295, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
[1] Městský soud v Praze usnesením ze dne 6. 9. 2016, č. j. 71 Cm 89/2012-240, zamítl návrh na určení, že dohoda o převodu členských práv a povinností v XY, bytovém družstvu (dále jen „družstvo“), uzavřená mezi manželi H. (jednajícími P. H.) a V. D. dne 25. 8. 2010 je neplatná (výrok I.), zamítl návrh na určení, že navrhovatelka a P. H. jsou společnými členy družstva (výrok II.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.).
[2] K odvolání navrhovatelky Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý a třetí výrok).
[3] Proti usnesení odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
[4] Odvolací soud vyšel z toho, že dovolatelka spolu se svým tehdejším manželem P. H. (dále jen „P. H.“) nabyli dohodou ze dne 31. 7. 2001 členská práva a povinnosti v družstvu (dále též jen „členský podíl“). Dne 1. 8. 2001 družstvo uzavřelo s manželi H. smlouvu o nájmu družstevního bytu s tím, že další osobou oprávněnou byt užívat bude D.(dále jen „V. D.“), teta P. H. Dne 30. 9. 2001 uzavřeli manželé H. s V. D. smlouvu o smlouvě budoucí o převodu členských práv a povinností, v níž bylo vyjádřeno, že manželé H. nabyli členský podíl toliko na přechodnou dobu, dokud jim V. D. nesplatí „bezúročnou půjčku“ ve výši 217.000 Kč poskytnutou pro účely jeho nabytí. Manželé H. se zavázali převést členský podíl na V. D., splatí-li půjčku nejpozději do 31. 12. 2010.
[5] Podle odvolacího soudu řešili tímto způsobem účastníci řízení bytovou potřebu V. D., jež sama neměla dostatek finančních prostředků ke koupi členského podílu v bytovém družstvu. Členský podíl byl převeden na manžele H. za 380.000 Kč, z čehož 163.000 Kč poskytla V. D. a 217.000 Kč P. H. Poté V. D. částku 217.000 Kč manželům H. řádně splácela částkou 4.500 Kč měsíčně. K úplnému zaplacení částky 217.000 Kč V. D. došlo v lednu 2008. Manželé H. nikdy nevykonávali svá členská práva a povinnosti, činila tak za ně V. D., jež bydlela sama v družstevním bytě. Družstvo bylo od počátku srozuměno, že manželé H. nabyli členský podíl „pro V. D.“
[6] Správnost skutkového stavu, jak byl zjištěn v řízení před soudy obou stupňů, v dovolacím řízení probíhajícím v procesním režimu účinném od 1. 1. 2013 zpochybnit nelze. Dovolací přezkum je v §241a odst. 1 o. s. ř. vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá tudíž dovolatelka k dispozici způsobilý dovolací důvod (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2125/2014, a ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4097/2014).
[7] Již v rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. 31 Cdo 855/2008, uveřejněném pod číslem 85/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 85/2009“), byl formulován a odůvodněn závěr, podle něhož dohoda o převodu členských práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu uzavřená jen jedním z převádějících manželů - společných členů bytového družstva zavazuje oba manžele společně a nerozdílně, pokud se ten z nich, kdo je jí dotčen, neplatnosti pro takový důvod nedovolá.
[8] Z ustálené judikatury přijaté při výkladu §145 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), se podává, že v případě, kdy příslušný úkon, jenž přesahuje běžnou záležitost, učinil pouze jeden z manželů, může druhý z nich svůj souhlas s takovým úkonem vyjádřit písemně, ústně, popřípadě též konkludentně, a to i dodatečně (až po uzavření smlouvy); bez jeho souhlasu je příslušný právní úkon neplatný, jen jestliže se druhý manžel této neplatnosti dovolá (viz např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2013, sp. zn. 22 Cdo 2293/2011) .
[9] Závěr odvolacího soudu, podle něhož postačilo, že dovolatelka souhlasila s uzavřením smlouvy o budoucí smlouvě o převodu členských práv a povinností konkludentně, je v souladu s výše citovanými judikatorními závěry.
[10] Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. 22 Cdo 3450/2009, uveřejněného pod číslem 131/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 131/2012“), se pak podává, že k převodu obchodního podílu ve společnosti s ručením omezeným, který je ve společném jmění manželů, na třetí osobu i po zániku společného jmění manželů před jeho vypořádáním se pod sankcí relativní neplatnosti vyžaduje souhlas druhého z bývalých manželů. Dojde-li k převodu obchodního podílu, který tvoří součást společného jmění manželů, po zániku společného jmění manželů do jeho vypořádání, je předmětem vypořádání částka získaná za jeho převod, nikoliv hodnota tohoto podílu (srov. i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2014, sp. zn. 22 Cdo 2453/2012).
[11] Uvedený závěr se obdobně uplatní v poměrech družstva v případě převodu členských práv a povinností; plyne z něj, že i po zániku společného jmění manželů (rozvodem manželství) před jeho vypořádáním se členský podíl, jenž byl součástí společného jmění manželů, spravuje podle §145 odst. 2 obč. zák.
[12] Závěr odvolacího soudu, podle něhož dovolatelka s převodem členského podílu na V. D. souhlasila již v roce 2001 a tento souhlas je k platnosti a účinnosti dohody o převodu členských práv a povinností ze dne 25. 8. 2010 dostačující, byť bylo 30. 9. 2010 (tj. před přijetím oznámení o převodu členství družstvem dne 12. 10. 2010) manželství dovolatelky a P. H. pravomocně rozvedeno, je v souladu se závěry R 85/2009 a R 131/2012.
[13] Namítá-li dovolatelka, že svůj nesouhlas s převodem členského podílu na V. D. uplatnila 11. 5. 2012, čímž se dovolala relativní neplatnosti dohody o převodu, přehlíží, že relativní neplatnost smlouvy zakládá absence souhlasu druhého manžela se smlouvou nakládající s majetkem ve společném jmění manželů v době jejího uzavření (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. 22 Cdo 1754/2009). Jinak řečeno, tuto námitku dovolatelka nemá k dispozici, jestliže bylo prokázáno, že s dohodou souhlasila. Platný právní úkon uzavřený jedním manželem se souhlasem druhého manžela nelze po jeho uzavření „zneplatnit“ následným nesouhlasem (resp. odvoláním souhlasu).
[14] Poukaz dovolatelky na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 11. 2003, sp. zn. 26 Cdo 501/2003, je zcela nepřiléhavý, neboť jeho závěry byly překonány usnesením velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2014, sp. zn. 31 Cdo 1147/2012, uveřejněným pod číslem 7/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
[15] Ve vztahu k námitkám, podle nichž je smlouva o smlouvě budoucí ze dne 30. 9. 2001 „absolutně neplatný právní úkon pro absenci podpisu dovolatelky“ a v rozporu se zákonem „zajišťuje závazek účastnice 1) vůči účastníkovi 3) majetkem navrhovatelky a účastníka 3)“, nevymezuje dovolatelka předpoklady přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř. (neformuluje otázky, na jejichž vyřešení má napadené rozhodnutí odvolacího soudu záviset, neuvádí žádnou ustálenou rozhodovací praxi dovolacího soudu, od níž se odvolací soud v těchto souvislostech dle jejího názoru odchýlil, ani vzájemně rozpornou judikaturu dovolacího soudu, jak avizuje v úvodu svého dovolání).
[16] V důsledku této vady (§241a odst. 2 o. s. ř.), již dovolatelka neodstranila v dovolací lhůtě (§241b odst. 3 věta první o. s. ř.), Nejvyšší soud nemohl učinit odpovídající závěr o přípustnosti dovolání k řešení (případných) otázek hmotného či procesního práva těmito námitkami otevíraných; proto se jimi nezabýval (srov. důvody rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Cdo 3931/2013, uveřejněného pod číslem 15/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a judikaturu v něm citovanou).
[17] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.)
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. 9. 2019
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu