ECLI:CZ:NS:2019:27.CDO.17.2019.1
sp. zn. 27 Cdo 17/2019-201
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně O. P. E. , se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupené JUDr. Petrem Kališem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 1, Týn 639/1, PSČ 110 00, proti žalovanému V. S. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Alešem Gracíkem, advokátem, se sídlem v Novém Bydžově, Masarykovo náměstí 1144, PSČ 504 01, o zaplacení 10.000.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 75 Cm 175/2012, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 7. 2018, č. j. 8 Cmo 63/2017-156, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 44.600 Kč, k rukám jeho zástupce, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
[1] Žalobou ze dne 25. 9. 2012, doručenou soudu dne 27. 9. 2012, označenou jako „Žaloba o 1,000.000 Kč“, se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 1.000.000 Kč s příslušenstvím. Rovněž při doplnění plné moci svého zástupce v podání doručeném soudu dne 17. 10. 2012 žalobkyně označila jako žalovanou částku 1.000.000 Kč. Poté dne 31. 10. 2012 uhradila z žalované částky 1.000.000 Kč soudní poplatek ve výši 50.000 Kč.
[2] V následných podáních již dovolatelka uvedla jako žalovanou částku 10.000.000 Kč a dne 3. 12. 2012 doplatila na soudním poplatku 450.000 Kč.
[3] Městský soud v Praze usnesením ze dne 27. 12. 2012, č. j. 75 Cm 175/2012-39, připustil změnu žaloby rozšířením žalované částky o 9.000.000 Kč s příslušenstvím.
[4] Tentýž soud rozsudkem ze dne 8. 11. 2016, č. j. 75 Cm 175/2012-129, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 10.000.000 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
[5] Soud prvního stupně (mimo jiné) uzavřel, že písařskou chybou žalobkyně v žalobě uvedla pouze 1.000.000 Kč, ovšem z textu žaloby se podávalo, že žalobkyně se domáhá zaplacení částky 10.000.000 Kč.
[6] K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně co do částky 1.000.000 Kč s příslušenstvím potvrdil první výrok, písm. a) a co do částky 9.000.000 Kč s příslušenstvím změnil tak, že se žaloba v tomto rozsahu zamítá první výrok, písm. b), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (druhý a třetí výrok).
[7] Proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu prvního výroku, písm. b), druhého a třetího výroku podala žalobkyně dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
[8] Závěr odvolacího soudu, podle něhož žalobkyně včas neuplatnila právo na zaplacení částky 10.000.000 Kč s příslušenstvím, když v žalobě uvedla částku 1.000.000 Kč (a to, oproti mínění dovolatelky, nikoli písařskou chybou) a dalších 9.000.000 Kč uplatnila až po uplynutí promlčecí doby, je plně v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.
[9] Z té se podává, že:
1/ Každý procesní úkon je nutno posuzovat podle toho, jak byl navenek projeven, nikoliv podle toho, jestli mezi projeveným procesním úkonem a vnitřní vůlí jednajícího je skutečný souhlas. Ani podstatný omyl účastníka mezi tím, co procesním úkonem projevil, a tím, co jím projevit chtěl, nemá na procesní úkon a jeho účinnost žádný vliv (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2003, sp. zn. 29 Odo 649/2001, uveřejněné pod číslem 11/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2008, sp. zn. 29 Odo 742/2006, uveřejněný pod číslem 38/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2009, sp. zn. 22 Cdo 3657/2007, ze dne 31. 3. 2011, sen. zn. 29 NSČR 12/2009, uveřejněné pod číslem 109/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a ze dne 19. 7. 2017, sp. zn. 20 Cdo 3000/2017).
2/ Za „písařskou chybu“ lze pokládat jen takovou chybu, která by jako taková byla adresátem písemnosti (soudem) rozpoznatelná (viz opět rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 742/2006).
3/ Údaj o tom, čeho se žalobce žalobou domáhá (tzv. žalobní petit), musí být přesný, určitý a srozumitelný. Soud musí za řízení zcela přesně vědět, o čem má jednat a rozhodnout, neboť nesmí - s výjimkou případů uvedených v ustanovení §153 odst. 2 o. s. ř. - účastníkům přiznat jiná práva a uložit jim jiné povinnosti, než jsou navrhovány (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 12. 2011, sp. zn. 22 Cdo 609/2010, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. 23 Cdo 1733/2017).
[10] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o §243b a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalovanému vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení.
[11] Ty sestávají z odměny zástupce účastníka za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle §7 bodu 6, §8 odst. 1 a §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve výši 44.300 Kč a z náhrady hotových výdajů dle §13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 300 Kč. Dovolací soud tak přiznal žalovanému k tíži žalobkyně celkem 44.600 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 23. 5. 2019
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu