ECLI:CZ:NS:2019:27.CDO.2315.2018.1
sp. zn. 27 Cdo 2315/2018-227
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobkyně J.K. , narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Michaelou Strnadovou, advokátkou, se sídlem v Praze 5, Stroupežnického 2328/30, PSČ 150 00, proti žalovanému Garančnímu fondu obchodníků s cennými papíry , se sídlem v Praze 1, Politických vězňů 912/10, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 26715287, zastoupenému JUDr. Matějem Outratou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Politických vězňů 912/10, PSČ 110 00, o zaplacení 54.720 Kč, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 16 ECm 14/2011, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 1. 2018, č. j. 5 Cmo 325/2017-209, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
[1] Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 31. 5. 2017, č. j. 16 ECm 14/2011-186, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 54.144 Kč [výrok I.], zamítl žalobu co do částky 576 Kč (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).
[2] Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem k odvolání žalovaného rozhodnutí soudu prvního stupně v napadeném výroku I. potvrdil (první výrok) a rozhodl o nákladech řízení před soudy všech stupňů (druhý výrok).
[3] Jde přitom již o druhé rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé. Rozsudkem ze dne 8. 10. 2014, č. j. 5 Cmo 288/2014-135, odvolací soud potvrdil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 2. 4. 2014, č. j. 16 ECm 14/2011-102, jímž soud prvního stupně zamítl žalobu. Oba rozsudky zrušil Nejvyšší soud k dovolání žalobkyně rozsudkem ze dne 24. 8. 2016, sp. zn. 29 Cdo 1070/2015, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
[4] Proti (v pořadí druhému) rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné, neboť dovoláním otevřenou otázku hmotného práva (zda byla žalobkyně, popř. postupitel, povinni prokázat, resp. oznámit, žalovanému postoupení části pohledávky D. za úpadcem Sati, a. s.) odvolací soud vyřešil v souladu se závazným právním názorem vyjádřeným v (předchozím kasačním) rozsudku sp. zn. 29 Cdo 1070/2015, od něhož se Nejvyšší soud nehodlá (jak navrhuje dovolatel) odchýlit.
[5] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§234f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. 9. 2019
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu