ECLI:CZ:NS:2019:27.CDO.2953.2019.1
sp. zn. 27 Cdo 2953/2019-234
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně STA - CON s. r. o. , se sídlem v Praze 2, Neklanova 120/18, PSČ 128 00, identifikační číslo osoby 26691728, zastoupené Mgr. Markem Zvěřinou, advokátem, se sídlem v Praze 10, U Hranic 1384/9, PSČ 100 00, proti žalovanému J. P. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Martinem Skybou, advokátem, se sídlem v Ostravě, Preslova 361/9, PSČ 702 00, o zaplacení 326.544,40 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 118 C 52/2016, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 10. 2018, č. j. 15 Co 43/2018-165, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení 11.954,80 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.
Odůvodnění:
[1] Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 30. 6. 2017, č. j. 118 C 52/2016-96, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 311.484,40 Kč (výrok I.), zamítl žalobu co do částky 15.060 Kč a zákonných úroků z prodlení z částky 326.544,40 Kč (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).
[2] K odvoláním obou účastníků řízení Krajský soud v Ostravě v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. tak, že ponechal povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni 311.484,40 Kč, avšak s tím, že „v rozsahu plnění společnosti F. „v likvidaci“, IČO: XY, která byla k témuž plnění již zavázána výrokem II. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 6. 2014, č. j. 32 Cm 137/2009-335, a výrokem II. rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 2. 2016, č. j. 1 Cmo 138/2015-464, zaniká povinnost k plnění žalovanému a v rozsahu plnění žalovaného zaniká povinnost k plnění společnosti F. „v likvidaci“, IČO: XY“ (první výrok), změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III. o nákladech řízení (druhý výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (třetí výrok).
[3] Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
[4] Závěr odvolacího soudu, podle něhož byly v projednávané věci naplněny (všechny) předpoklady pro vznik zákonného ručení dovolatele (jednatele) za dluhy společnosti F. „v likvidaci“, identifikační číslo osoby XY (dříve P.; dále jen „společnost“), podle §135 odst. 2 a §194 odst. 6 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, a podle §159 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, je - oproti mínění dovolatele - plně v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. 27 Cdo 1941/2018, ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 27 Cdo 2265/2017, ze dne 27. 8. 2019, sp. zn. 27 Cdo 1591/2019, a judikaturu v nich citovanou).
[5] Dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a sice otázky existence příčinné souvislosti mezi jednáním dovolatele v rozporu s péčí řádného hospodáře a vznikem škody, maje za to, že mezi jednáním spočívajícím v neuzavření smlouvy o dílo se subdodavatelem (žalobkyní) a v převzetí projektové dokumentace a vznikem škody spočívající v úrocích z prodlení s úplatou za vypracování dokumentace a v nákladech soudního řízení o její zaplacení nelze dovodit příčinnou souvislost.
[6] Přitom však přehlíží řadu skutkových okolností, ze kterých odvolací soud vyšel při posouzení otázky existence příčinné souvislosti (v podrobnostech viz odstavce 21 až 23 napadeného rozhodnutí odvolacího soudu). Dovolatel tak ve svém dovolání vychází z jiného než soudy zjištěného skutkového stavu a Nejvyššímu soudu předkládá k řešení otázku založenou na vlastní skutkové verzi projednávané věci.
[7] Správnost skutkového stavu, jak byl zjištěn v řízení před soudy obou stupňů, však v dovolacím řízení probíhajícím v procesním režimu účinném od 1. 1. 2013 zpochybnit nelze. Dovolací přezkum je v §241a odst. 1 o. s. ř. vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá tudíž dovolatel k dispozici způsobilý dovolací důvod (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2125/2014, a ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4097/2014). Otázka existence příčinné souvislosti tak přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. založit nemůže.
[8] Skutečnost, že dovolatel sjednal právní zastoupení společnosti advokátem v řízení o zaplacení úplaty za projektovou dokumentaci, z něhož společnosti vznikla škoda (tím, že dovolatel společnost tomuto řízení svým jednáním - nezaplacením závazku vůči žalobkyni - vystavil), není pro posouzení jeho odpovědnosti za škodu a vzniku zákonného ručení - v intencích shora citované judikatury - rozhodná. Tvrzení, že „podstoupení uvedeného sporu bylo realizováno po poradě … s advokátem“, dovolatel uplatnil v rozporu s §241a odst. 6 o. s. ř. až v dovolacím řízení. Nadto, jak správně uzavřel odvolací soud, rizikovost případného sporu musela být dovolateli známa již v době jeho rozhodování, zda pohledávku žalobkyně uhradí.
[9] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.)
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat jeho výkonu.
V Brně dne 16. 10. 2019
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu