ECLI:CZ:NS:2019:27.CDO.3487.2018.3
sp. zn. 27 Cdo 3487/2018-313
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatele P. K. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Janem Vodičkou, advokátem, se sídlem v Liberci, Valdštejnská 381/6, PSČ 460 01, za účasti 1) R. J. , narozeného XY, bytem XY, 2) K. J. , narozené XY, bytem XY, obou zastoupených Mgr. Michalem Vogelem, advokátem, se sídlem v Liberci, nám. Sokolovské 312/1, PSČ 460 01, a 3) Stavebního bytového družstva LIAZ , se sídlem v Jablonci nad Nisou, Želivského 3993/13, PSČ 466 05, identifikační číslo osoby 00042226, o určení neplatnosti dohody o převodu části práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu, o určení členství, a o vyklizení bytu, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci pod sp. zn. 39 Cm 61/2013, o dovolání R. J. a K. J. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 1. 2016, č. j. 14 Cmo 147/2014-239, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. R. a K. J. jsou povinni zaplatit navrhovateli společně a nerozdílně na náhradu nákladů dovolacího řízení 4.114 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.
Odůvodnění:
[1] Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 5. 12. 2013, č. j. 39 Cm 61/2013-206, určil, že dohoda o převodu části členských práv a povinností uzavřená mezi navrhovatelem a R. a K. J. (dále společně též jen „manželé J.“) dne 29. 9. 2008 (dále též jen „dohoda o převodu“) je neplatná (výrok I.), určil, že navrhovatel je členem Stavebního bytového družstva LIAZ (dále jen „družstvo“) s právem užívat družstevní byt č. 15 o velikosti 3+1L včetně příslušenství v 6. podlaží objektu na adrese XY (dále též jen „byt“) [výrok II.], uložil manželům J. povinnost byt vyklidit a vyklizený jej předat navrhovateli (výrok III.) a rozhodl o nákladech řízení (výroky IV. a V.).
[2] K odvoláním navrhovatele a manželů J. Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. tak, že zamítl návrh na určení neplatnosti dohody o převodu, ve výroku II. jej potvrdil (první výrok) a ve výrocích III., IV. a V. zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (druhý výrok).
[3] Následně Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci usnesením ze dne 27. 7. 2016, č. j. 39 Cm 61/2013-273, zastavil řízení ohledně nároku na vyklizení bytu (jehož se týkal zrušený výrok III. rozsudku soudu prvního stupně) pro částečné zpětvzetí návrhu na zahájení řízení (I. výrok) a rozhodl o nákladech řízení (II. výrok). Usnesením ze dne 20. 2. 2017, č. j. 14 Cmo 368/2016-282, Vrchní soud v Praze zrušil usnesení na č. l. 273 ve II. výroku o nákladech řízení a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozhodl opětovně o nákladech řízení usnesením ze dne 4. 4. 2017, č. j. 39 Cm 61/2013-285, jež Vrchní soud v Praze změnil usnesením ze dne 8. 8. 2018, č. j. 14 Cmo 172/2017-303.
[4] Proti té části prvního výroku rozsudku odvolacího soudu, jíž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. (posuzováno podle obsahu dovolání), podali manželé J. společné dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
[5] Dovolatelé namítají, že dospěl-li odvolací soud k závěru o „neplatnosti“ dohody o převodu z důvodu, že při jejím uzavření jeden z nabyvatelů (dovolatel R. J.) zastupoval převodce (navrhovatele), ačkoli byl vůči němu ve střetu zájmů (ve smyslu §22 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku; dále jen „obč. zák.“), musel by ze stejného důvodu dovodit neplatnost předchozí dohody o převodu práv a povinností spojených s členstvím v družstvu, jíž navrhovatel nabyl předmětný členský podíl od P. J. (dále též jen „P. J.“ a „členský podíl“).
[6] Přitom však přehlížejí, že skutková situace byla u obou převodů odlišná. V případě převodu členského podílu z P. J. na navrhovatele nezastupovala jedna strana dohody stranu druhou; obě smluvní strany (převodce i nabyvatel) si sjednaly stejného zástupce, a sice R. J. (jenž nebyl stranou této dohody o převodu). Z uvedeného důvodu odvolací soud uzavřel, že v případě převodu členského podílu z P. J. na navrhovatele mohlo dojít toliko k překročení zástupčího oprávnění zmocněncem, jehož se však ani P. J., ani navrhovatel nedovolávali. Uplatnit „výhradu nevázanosti dotčeným právním úkonem“ dovolatelům v projednávané věci nepřísluší, neboť nebyli účastníky dohody mezi P. J. a navrhovatelem.
[7] Uvedený závěr dovolatelé v dovolání nenapadají, a dovolacímu přezkumu jej tudíž neotevírají.
[8] Argumentují-li dovolatelé neexistencí střetu zájmů mezi zastoupeným (navrhovatelem coby převodcem) a zástupcem (P. J. coby jedním z nabyvatelů) „formulářovou povahou“ dohody o převodu a existencí dohody o vypořádání vzájemných závazků z půjček R. J. navrhovateli převodem členského podílu, zcela opomíjejí, že v projednávané věci nebyla prokázána existence těchto půjček ani dohody o jejich vypořádání. Soud prvního stupně měl naopak za prokázáno, že R. J. zneužil „staré“ plné moci udělené mu navrhovatelem v rámci jejich společného podnikání v realitní kanceláři a po vzniku osobních rozporů mezi oběma jmenovanými před ukončením jejich spolupráce převedl členský podíl na sebe a svou manželku bez vědomí a souhlasu navrhovatele.
[9] Z uvedeného je zřejmé, že dovolatelé ve svém dovolání vycházejí z jiného než soudy zjištěného skutkového stavu a Nejvyššímu soudu předkládají k řešení otázku založenou na vlastní skutkové verzi projednávané věci.
[10] Správnost skutkového stavu, jak byl zjištěn v řízení před soudy obou stupňů, však v dovolacím řízení probíhajícím v procesním režimu účinném od 1. 1. 2013 zpochybnit nelze. Dovolací přezkum je v §241a odst. 1 o. s. ř. vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemají tudíž dovolatelé k dispozici způsobilý dovolací důvod (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2125/2014, a ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4097/2014). Otázka, zda za skutkové situace nastíněné dovolateli je dán střet zájmů mezi zástupcem a zastoupeným, tak přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. založit nemůže.
[11] Závěr o platnosti dohody o převodu konečně neplyne ani z dovolateli citovaného rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2010, sp. zn. 29 Cdo 910/2009. Uvedené rozhodnutí se zaobírá právními úkony učiněnými statutárním orgánem společnosti v rozporu se zájmy společnosti a k obecným kritériím pro posuzování existence střetu zájmů ve smyslu §22 odst. 2 obč. zák. se nijak nevyjadřuje.
[12] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
[13] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. 12. 2013) se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a dále z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinní, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho výkonu.
V Brně dne 17. 12. 2019
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu