ECLI:CZ:NS:2019:27.CDO.3630.2018.1
sp. zn. 27 Cdo 3630/2018-111
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatelů a) P. K. , narozeného XY, bytem XY, a b) A. K. , narozené XY, bytem tamtéž, obou zastoupených Mgr. Veronikou Špornovou, advokátkou, se sídlem v Lysé nad Labem, Náměstí B. Hrozného 17/24, PSČ 289 22, za účasti Bytového družstva XY, se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupeného JUDr. Ladislavem Břeským, advokátem, se sídlem v Praze 2, Botičská 1936/4, PSČ 128 00, o prohlášení rozhodnutí o vyloučení navrhovatelů z družstva za neplatné, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 81 Cm 19/2016, o dovolání navrhovatelů proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 4. 2018, č. j. 8 Cmo 137/2017-79, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Navrhovatelé jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit Bytovému družstvu XY na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.114 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.
Odůvodnění:
[1] Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 31. 5. 2017, č. j. 81 Cm 19/2016-47, zamítl „žalobu“, kterou se „žalobci“ domáhali vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze Bytového družstva XY (dále jen „družstvo“), konané dne 25. 2. 2016, jímž byly zamítnuty námitky proti vyloučení „žalobců“ z družstva, a uložení povinnosti družstvu zdržet se jakéhokoliv jednání bránícího „žalobcům“ v převodu družstevního podílu (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
[2] K odvoláním P. K. a družstva Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. ve vztahu k P. K. potvrdil, ve výroku II. rozsudek změnil tak, že navrhovatelé jsou povinni společně nahradit družstvu náklady řízení před soudem prvního stupně (první výrok), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
[3] Proti usnesení odvolacího soudu podali navrhovatelé dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
[4] Dovolatelé zpochybňují správnost závěru odvolacího soudu o tom, že členská schůze byla usnášeníschopná, tvrzením, podle něhož se jí účastnily osoby, které již nebyly členy družstva, neboť jim byly družstevní byty převedeny do vlastnictví. Činí tak ovšem toliko prostřednictvím námitky, podle které odvolací soud aplikoval na poměry členské schůze konané 25. 2. 2016 (časově) nesprávný právní předpis - §24 odst. 9 zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákona o vlastnictví bytů). „Tento zákon však byl zrušen zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, který nabyl účinnosti dne 1. 1. 2014.“
[5] Odvolací soud přitom (cituje §24 odst. 9 zákona o vlastnictví bytů) ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že těm členům družstva, kterým byly převedeny jimi užívané družstevní byty do vlastnictví, okamžikem nabytí vlastnického práva k bytovým jednotkám nezaniklo členství v družstvu v rozsahu práv, která přísluší každému členu družstva a nepřipínají se ke konkrétnímu bytu, pročež jsou tito členové oprávněni se účastnit členské schůze a hlasovat na ní.
[6] Tento závěr dovolatelé nenapadají a dovolacímu přezkumu jej neotevírají.
[7] Namítají-li dovolatelé, že odvolací soud při zkoumání usnášeníschopnosti členské schůze vycházel z (časově) nesprávného právního předpisu, přehlížejí, že v poměrech projednávané věci rozhodným okamžikem pro určení, který právní předpis má být použit pro posouzení otázky trvání členství členů, jimž byl převeden družstevní byt do vlastnictví, v družstvu, není den konání členské schůze, nýbrž okamžik převodu bytové jednotky do vlastnictví člena družstva.
[8] Konečně, ve vztahu k výhradám týkajícím se insolvenčního řízení navrhovatele a) dovolatelé nevymezují žádnou otázku hmotného či procesního práva, na jejímž řešení napadené rozhodnutí závisí.
[9] Jelikož bylo dovolání odmítnuto, Nejvyšší soud o návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, jenž sdílí osud dovolání, nerozhodoval (srov. obdobně důvody usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 7. 2017, sp. zn. I. ÚS 1785/17).
[10] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243c odst. 3, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání bylo odmítnuto a družstvu vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení.
[11] Ty sestávají z odměny zástupce družstva za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle §7 bodu 5 a §9 odst. 4 písm. c) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve výši 3.100 Kč a z náhrady hotových výdajů dle §13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 300 Kč. Spolu s náhradou za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 714 Kč podle §137 odst. 3 o. s. ř. tak dovolací soud přiznal družstvu k tíži navrhovatelů celkem 4.114 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinní, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněné družstvo domáhat jeho výkonu.
V Brně dne 23. 4. 2019
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu