ECLI:CZ:NS:2019:27.CDO.4268.2018.1
sp. zn. 27 Cdo 4268/2018-216
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce B. V. , narozeného XY, bytem XY, proti žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, PSČ 128 10, o zaplacení 700.000 Kč s příslušenstvím a doživotní renty 20.000 Kč měsíčně, o žalobách pro zmatečnost a na obnovu řízení podaných žalobcem proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 3. 2016, č. j. 35 Co 86/2016-177, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 1. 2. 2016, č. j. 14 C 103/2006-173, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 14 C 103/2006, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 3. 2018, č. j. 35 Co 88/2018-211, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
[1] Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením ze dne 3. 10. 2017, č. j. 14 C 103/2006-206, zamítl žádost žalobce o ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení o v záhlaví uvedených žalobách pro zmatečnost a na obnovu řízení.
[2] K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 16. 3. 2018, č. j. 35 Co 88/2018-211, potvrdil usnesení soudu prvního stupně.
[3] Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání.
[4] Podle §238 odst. 1 písm. j) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), není dovolání přípustné podle §237 o. s. ř. proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o žádosti účastníka o ustanovení zástupce.
[5] Právě o tento případ jde v projednávané věci. Usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně, kterým soud zamítl žádost žalobce o ustanovení zástupce z řad advokátů, je usnesením, kterým bylo rozhodnuto o žádosti účastníka o ustanovení zástupce ve smyslu §238 odst. 1 písm. j) o. s. ř.
[6] Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle §243c odst. 1 o. s. ř. jako objektivně nepřípustné, aniž se v souladu s §241b odst. 2 částí věty za středníkem o. s. ř. zabýval splněním podmínky povinného zastoupení.
[7] Přípustnost dovolání nemůže založit ani nesprávné poučení poskytnuté žalobci odvolacím soudem v písemném vyhotovení napadeného rozhodnutí o tom, že dovolání je přípustné (k tomu srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2001, sp. zn. 29 Odo 62/2001, a ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněná pod čísly 73/2001 a 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
[8] Jelikož bylo dovolání odmítnuto, Nejvyšší soud o návrhu na odklad právní moci a vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, jenž sdílí osud dovolání, nerozhodoval (srov. obdobně důvody usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 7. 2017, sp. zn. I. ÚS 1785/17).
[9] O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 3. 2019
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu