ECLI:CZ:NS:2019:27.CDO.4462.2018.1
sp. zn. 27 Cdo 4462/2018-254
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Filipem Cilečkem v právní věci společnosti H. , se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, za účasti J. H. , narozeného XY, bytem XY, o zrušení společnosti s likvidací a jmenování likvidátora, o žalobě pro zmatečnost podané J. H. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 4. 2010, č. j. 14 Cmo 107/2010-46, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci pod sp. zn. 38 Cm 167/2006, o dovolání J. H. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 7. 2017, č. j. 4 Co 113/2016-200, takto:
Dovolací řízení se zastavuje .
Odůvodnění:
[1] Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci usnesením ze dne 25. 2. 2016, č. j. 38 Cm 167/2006-188, zamítl žádosti J. H. ze dne 3. 2. 2015, doplněné podáním ze dne 27. 3. 2015, o ustanovení zástupce (výrok I.) a o osvobození od soudních poplatků (výrok II.).
[2] K odvolání J. H. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 17. 7. 2017, č. j. 4 Co 113/2016-200, potvrdil usnesení soudu prvního stupně.
[3] Proti usnesení odvolacího soudu podal J. H. dovolání, v němž požádal o osvobození od soudního poplatku za dovolání a o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení.
[4] Podle §241 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem (odstavec první věta první). Odstavec první citovaného ustanovení neplatí, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání [odstavec druhý písm. a)]. Dovolání fyzické osoby musí být sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 písm. a), advokátem nebo notářem (odstavec čtvrtý).
[5] Povinné zastoupení je zvláštní podmínkou dovolacího řízení týkající se dovolatele, jejíž nedostatek lze odstranit, avšak bez jejíhož splnění není možno vydat - s výjimkou usnesení, jímž se dovolací řízení zastavuje, nebo usnesení, jímž se dovolání odmítá - rozhodnutí, jímž se řízení končí. Podle §104 odst. 2 o. s. ř. jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní k tomu soud vhodná opatření. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, soud řízení zastaví.
[6] Podle §138 odst. 1 o. s. ř. může na návrh předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.
[7] Podle §30 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit (odstavec první). Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů (odstavec druhý).
[8] Dovolací přezkum rozhodnutí o žádosti účastníka o osvobození od soudních poplatků, jenž má vyšetřit, zda účastníkovi náleží osvobození od placení soudních poplatků či nikoliv, nemůže být opětovně podmiňován platbou soudního poplatku z dovolání, neboť takový postup by ve svém důsledku vedl k popření podstaty práva, jehož přiznání se účastník domáhá (fakticky by tím byl zbaven reálné možnosti dovolacího přezkumu rozhodnutí o nepřiznání osvobození od soudních poplatků). Ustanovení zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve spojení s položkou 23 odst. 2 Sazebníku poplatků, se tudíž vykládá tak, že se neplatí soudní poplatek z dovolání proti rozhodnutí, jímž odvolací soud (případně ve spojení s rozhodnutím soudu prvního stupně) nepřiznal dovolateli osvobození od soudních poplatků podle §138 o. s. ř. (srov. zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2014, sp. zn. 29 Cdo 1031/2014, uveřejněné pod číslem 73/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
[9] Vzhledem k tomu, že dovolatel není povinen uhradit soudní poplatek za podané dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) o zamítnutí žádosti dovolatele o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů, je nadbytečné, aby bylo rozhodováno o jeho žádosti o osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení.
[10] Otázku, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti napadenému usnesení odvolacího soudu, zhodnotil přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací. Postup, jímž by tuto otázku znovu posoudil soud prvního stupně, by vedl k neukončenému řetězci rozhodnutí o (ne)ustanovení zástupce pro dovolací řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sen. zn. 29 NSČR 82/2014, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. 31 NSČR 9/2015, uveřejněné pod číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
[11] V posuzovaném případě Nejvyšší soud dospěl k závěru, že nejsou splněny předpoklady pro to, aby byl dovolateli ustanoven zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení, neboť dovolatel uplatňuje zřejmě bezúspěšně právo.
[12] O zřejmě bezúspěšné uplatňování práva jde ve smyslu §138 odst. 1 o. s. ř. zpravidla tehdy, je-li již ze samotných údajů účastníkem tvrzených nebo z toho, co je soudu známo z obsahu spisu nebo z jiné úřední činnosti nebo co je obecně známé, bez dalšího nepochybné, že jeho požadavku nemůže být vyhověno. O zřejmě bezúspěšné uplatňování opravného prostředku se pak jedná mimo jiné tehdy, jestliže s přihlédnutím ke všemu, co je soudu známo, je bez dalšího nepochybné, že opravný prostředek nemůže být úspěšný. Je-li již ze samotných tvrzení žalobce zřejmé, že jím podané žalobě nemůže být vyhověno, jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva též v odvolacím a v dovolacím řízení, aniž by bylo významné, co je vlastním předmětem přezkumu odvolacího nebo dovolacího soudu. Uvedený závěr vyplývá již ze samotné povahy věci; je-li bez dalšího nepochybné, že samotné žalobě nemůže být vyhověno, pak ani v dovolacím řízení (v nemeritorních otázkách) se nejedná o řádně uplatněné právo žalobce (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, uveřejněné pod číslem 67/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
[13] V projednávané věci Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci usnesením ze dne 23. 9. 2009, č. j. 38 Cm 167/2006-9, zrušil společnost H. (dále jen „společnost“), nařídil její likvidaci a likvidátorem společnosti jmenoval JUDr. Martina Klímu. Ačkoli Vrchní soud v Praze posléze usnesením ze dne 15. 4. 2010, č. j. 14 Cmo 107/2010-46, odmítl blanketní odvolání dovolatele (jež dovolatel ani přes výzvu soudu nedoplnil), usnesení soudu prvního stupně přesto změnil, a to tak, že řízení o zrušení společnosti s likvidací a o jmenování likvidátora zastavil.
[14] Proti rozhodnutí odvolacího soudu na č. l. 46 podal dovolatel dne 22. 7. 2010 (č. l. 56) dovolání a žalobu pro zmatečnost. Uvedené dovolání však Nejvyšší soud usnesením ze dne 26. 2. 2019, č. j. 27 Cdo 3768/2018-253, odmítl podle §243b odst. 5 a §218 písm. b) a c) o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2012 jako zčásti subjektivně, zčásti objektivně nepřípustné. V žalobě pro zmatečnost podané podle §229 odst. 1 písm. d), g), odst. 4 o. s. ř. pak dovolatel jím označené zmatečnostní důvody nijak nespecifikoval. Oba mimořádné opravné prostředky podané proti rozhodnutí odvolacího soudu na č. l. 46 proto byly uplatněny zřejmě bezúspěšně.
[15] Jde-li v případě dovolání a žaloby pro zmatečnost ve věci samé na č. l. 56 o zřejmě bezúspěšné uplatnění práva, pak ani v případě dovolání proti nemeritorním (procesním) rozhodnutím vydaným v tomtéž řízení nejde o řádně uplatněné právo dovolatele [řízení o žalobě pro zmatečnost na č. l. 56 bylo zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku rozhodnutími na č. l. 139, 142 a 148, proti nimž dovolatel brojil dovoláním a žalobami pro zmatečnost a na obnovu řízení podanými dne 3. 2. 2015 (č. l. 151), přičemž v souvislosti s nimi požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů a osvobození od soudních poplatků, o nichž bylo rozhodnuto usnesením soudu prvního stupně na č. l. 188 (viz odst. [1] výše)].
[16] Je-li nepochybné, že dovolání nemůže být vyhověno, pak i žádost o ustanovení zástupce z řad advokátů je zřejmě bezúspěšným uplatňováním práva. Není tedy důvodu, aby byl pro dovolací řízení dovolateli ustanoven zástupce; je zřejmé, že by se jednalo o zbytečné vynakládání prostředků státu na to, aby bylo v dovolacím řízení při uplatňování zřejmě bezúspěšného práva zajištěno povinné zastoupení dovolatele.
[17] V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není důvod ustanovit dovolateli advokáta pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, a kdy dovolatel neodstranil nedostatek povinného zastoupení, ač si byl existence této zvláštní podmínky dovolacího řízení plně vědom (o nutnosti jejího splnění a následcích nečinnosti byl v řízení opakovaně poučován, naposledy usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 4. 3. 2015, č. j. 38 Cm 167/2006-154), předseda senátu Nejvyššího soudu v souladu s §243f odst. 2 o. s. ř. řízení o jeho dovolání zastavil (§241b odst. 2 a §104 odst. 2 o. s. ř.).
[18] Jelikož bylo dovolací řízení zastaveno, Nejvyšší soud o návrhu na odklad právní moci a vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, jenž sdílí osud dovolání, nerozhodoval (srov. obdobně důvody usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 7. 2017, sp. zn. I. ÚS 1785/17).
[19] O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
[20] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. 12. 2013) se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a dále z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 2. 2019
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu