ECLI:CZ:NS:2019:27.CDO.4472.2018.1
sp. zn. 27 Cdo 4472/2018-256
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Filipem Cilečkem v právní věci společnosti H. , se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, za účasti J. H. , narozeného XY, bytem XY, o zrušení společnosti s likvidací a jmenování likvidátora, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci pod sp. zn. 38 Cm 167/2006, o dovolání J. H. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 12. 2013, č. j. 14 Cmo 466/2012-133, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
[1] Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci usnesením ze dne 31. 10. 2011, č. j. 38 Cm 167/2006-110, zamítl žádost J. H. ze dne 26. 7. 2010 o ustanovení zástupce z řad advokátů.
[2] K odvolání J. H. Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně.
[3] Proti usnesení odvolacího soudu podal J. H. dovolání, v němž požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení.
[4] Podle §241 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem (odstavec první věta první). Odstavec první citovaného ustanovení neplatí, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání [odstavec druhý písm. a)]. Dovolání fyzické osoby musí být sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 písm. a), advokátem nebo notářem (odstavec čtvrtý).
[5] Povinné zastoupení je zvláštní podmínkou dovolacího řízení týkající se dovolatele, jejíž nedostatek lze odstranit, avšak bez jejíhož splnění není možno vydat - s výjimkou usnesení, jímž se dovolací řízení zastavuje, nebo usnesení, jímž se dovolání odmítá - rozhodnutí, jímž se řízení končí. Podle §104 odst. 2 o. s. ř. jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní k tomu soud vhodná opatření. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, soud řízení zastaví.
[6] Podle §138 odst. 1 o. s. ř. může na návrh předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.
[7] Podle §30 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit (odstavec první). Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů (odstavec druhý).
[8] Otázku, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti napadenému usnesení odvolacího soudu, zhodnotil přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací. Postup, jímž by tuto otázku znovu posoudil soud prvního stupně, by vedl k neukončenému řetězci rozhodnutí o (ne)ustanovení zástupce pro dovolací řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sen. zn. 29 NSČR 82/2014, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. 31 NSČR 9/2015, uveřejněné pod číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
[9] V posuzovaném případě Nejvyšší soud dospěl k závěru, že nejsou splněny předpoklady pro to, aby byl dovolateli ustanoven zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení, neboť dovolatel uplatňuje zřejmě bezúspěšně právo.
[10] O zřejmě bezúspěšné uplatňování práva jde ve smyslu §138 odst. 1 o. s. ř. zpravidla tehdy, je-li již ze samotných údajů účastníkem tvrzených nebo z toho, co je soudu známo z obsahu spisu nebo z jiné úřední činnosti nebo co je obecně známé, bez dalšího nepochybné, že jeho požadavku nemůže být vyhověno. O zřejmě bezúspěšné uplatňování opravného prostředku se pak jedná mimo jiné tehdy, jestliže s přihlédnutím ke všemu, co je soudu známo, je bez dalšího nepochybné, že opravný prostředek nemůže být úspěšný. Je-li již ze samotných tvrzení žalobce zřejmé, že jím podané žalobě nemůže být vyhověno, jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva též v odvolacím a v dovolacím řízení, aniž by bylo významné, co je vlastním předmětem přezkumu odvolacího nebo dovolacího soudu. Uvedený závěr vyplývá již ze samotné povahy věci; je-li bez dalšího nepochybné, že samotné žalobě nemůže být vyhověno, pak ani v dovolacím řízení (v nemeritorních otázkách) se nejedná o řádně uplatněné právo žalobce (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, uveřejněné pod číslem 67/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
[11] V projednávané věci Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci usnesením ze dne 23. 9. 2009, č. j. 38 Cm 167/2006-9, zrušil společnost H. (dále jen „společnost“), nařídil její likvidaci a likvidátorem společnosti jmenoval JUDr. Martina Klímu. Ačkoli Vrchní soud v Praze posléze usnesením ze dne 15. 4. 2010, č. j. 14 Cmo 107/2010-46, odmítl blanketní odvolání dovolatele (jež dovolatel ani přes výzvu soudu nedoplnil), usnesení soudu prvního stupně přesto změnil, a to tak, že řízení o zrušení společnosti s likvidací a o jmenování likvidátora zastavil.
[12] Proti rozhodnutí odvolacího soudu na č. l. 46 podal dovolatel dne 22. 7. 2010 (č. l. 56) dovolání a žalobu pro zmatečnost. Uvedené dovolání však Nejvyšší soud usnesením ze dne 26. 2. 2019, č. j. 27 Cdo 3768/2018-253, odmítl podle §243b odst. 5 a §218 písm. b) a c) o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2012 jako zčásti subjektivně, zčásti objektivně nepřípustné. Dovolání podané proti rozhodnutí odvolacího soudu na č. l. 46 proto bylo uplatněno zřejmě bezúspěšně.
[13] Jde-li v případě dovolání ve věci samé na č. l. 56 o zřejmě bezúspěšné uplatnění práva, pak ani v případě dovolání proti nemeritorním (procesním) rozhodnutím vydaným v tomtéž řízení nejde o řádně uplatněné právo dovolatele [usnesením soudu prvního stupně byla zamítnuta žádost dovolatele o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání na č. l. 56 spisu].
[14] Je-li nepochybné, že dovolání nemůže být vyhověno, pak i žádost o ustanovení zástupce z řad advokátů je zřejmě bezúspěšným uplatňováním práva. Není tedy důvodu, aby byl pro dovolací řízení dovolateli ustanoven zástupce; je zřejmé, že by se jednalo o zbytečné vynakládání prostředků státu na to, aby bylo v dovolacím řízení při uplatňování zřejmě bezúspěšného práva zajištěno povinné zastoupení dovolatele.
[15] V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není důvod ustanovit dovolateli advokáta pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, a kdy dovolatel neodstranil nedostatek povinného zastoupení, ač si byl existence této zvláštní podmínky dovolacího řízení plně vědom (o nutnosti jejího splnění a následcích nečinnosti byl v řízení opakovaně poučován, naposledy usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 4. 3. 2015, č. j. 38 Cm 167/2006-154), předseda senátu Nejvyššího soudu v souladu s §243f odst. 2 o. s. ř. řízení o jeho dovolání zastavil (§241b odst. 2 a §104 odst. 2 o. s. ř.).
[16] Jelikož bylo dovolací řízení zastaveno, Nejvyšší soud o návrhu na odklad právní moci a vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, jenž sdílí osud dovolání, nerozhodoval (srov. obdobně důvody usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 7. 2017, sp. zn. I. ÚS 1785/17).
[17] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
[18] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. 12. 2013) se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a dále z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 2. 2019
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu