ECLI:CZ:NS:2019:27.CDO.4930.2017.1
sp. zn. 27 Cdo 4930/2017-952
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobkyně J. B. , narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Ing. Rudolfem Coganem, Ph. D., advokátem, se sídlem v Nové Pace, Pražská 617, PSČ 509 01, proti žalovanému V. S. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Ladislavem Procházkou, advokátem, se sídlem v Rokytnici nad Jizerou, Horní 319, PSČ 512 44, o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů, o žalobě pro zmatečnost podané žalobkyní proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 12. 2013, č. j. 64 Co 577/2009-724, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 64 Co 577/2009, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 3. 2017, č. j. 4 Co 175/2016-915, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení
Odůvodnění:
Žalobou pro zmatečnost ze dne 20. 7. 2015 se žalovaná domáhá zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 12 2013, č. j. 64 Co 577/2009-724, ve znění usnesení ze dne 20. 3. 2014, č. j. 64 Co 577/2009-749, a ze dne 3. 4. 2014, č. j. 64 Co 577/2009-762, z důvodů upravených v §229 odst. 1 písm. f) a §229 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“).
Městský soud v Praze usnesením ze dne 20. 5. 2016, č. j. 64 Co 577/2009-885, vyloučil řízení o žalobě pro zmatečnost ze zmatečnostního důvodu podle §229 odst. 1 písm. f) o. s. ř. k samostatnému řízení (výrok I.), zamítl žalobu v části týkající zmatečnostního důvodu podle §229 odst. 3 o. s. ř. (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením k odvolání žalobkyně rozhodnutí soudu prvního stupně v rozsahu napadených výroků II. a III. potvrdil (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
Dovoláním zpochybněný závěr odvolacího soudu, podle něhož skutečnost, že předseda odvolacího senátu Městského soudu v Praze (jakožto odvolacího soudu v řízení ve věci samé) při odvolacím jednání konaném dne 28. 11. 2013 v rozporu s §215 odst. 2 o. s. ř. nevyzval účastníky, aby shrnuli své návrhy a aby se vyjádřili k dokazování a ke skutkové a k právní stránce věci, nezakládá sama o sobě v poměrech projednávané věci zmatečnostní vadu upravenou v §229 odst. 3 o. s. ř., je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.
Z té se podává, že odnětím možnosti jednat před soudem se rozumí postup soudu, jímž by znemožnil účastníku řízení realizaci procesních práv, která mu zákon přiznává. O zmatečnost ve smyslu §229 odst. 3 o. s. ř. jde přitom jen tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými právními předpisy) a jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení a nikoli při vlastním rozhodování soudu (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 1992 sp. zn. 2 Cdo 19/92, uveřejněné pod číslem 25/93 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 1997 sp. zn. 2 Cdon 1420/96, a ze dne 9. 7. 2008, sp. zn. 21 Cdo 1307/2007).
V projednávané věci měli oba účastníci řízení v průběhu odvolacího řízení opakovanou možnost vyjádřit se (při ústních jednáních i mimo ně) k dokazování a ke skutkové a k právní stránce věci a přednést své návrhy (čehož také, jak se podává z obsahu spisu, opakovaně využili – srov. např. č. l. 701, 711, 717 či 721), a to i při jednání konaném dne 28. 11. 2013 (viz protokol na č. l. 721).
Za těchto okolností nelze mít za to, že v důsledku pochybení předsedy odvolacího senátu (jenž účastníky nevyzval v rozporu s požadavkem §215 odst. 2 o. s. ř. k přednesení tzv. závěrečných řečí) byla dovolatelce odňata možnost jednat před soudem (a tedy že by řízení bylo zatíženo zmatečnostní vadou ve smyslu §229 odst. 3 o. s. ř.). Právo dovolatelky garantované i článkem 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod na jednání před soudem bylo v projednávané věci (i přes procesní pochybení odvolacího soudu v řízení ve věci samé) zachováno (obecně k výkladu označeného článku srov. např. nálezy Ústavního soudu ze dne 21. 4. 2016, sp. zn. I. ÚS 3598/14, či ze dne 23. 5. 2017, sp. zn. II. ÚS 3039/16).
Srov. obdobně důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1785/2014 (přijatého ve věci týchž účastníků), anebo usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 11. 2016, sp. zn. IV. ÚS 817/16.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. 12. 2013) se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a dále z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 2. 2019
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu