ECLI:CZ:NS:2019:27.CDO.855.2019.1
sp. zn. 27 Cdo 855/2019-121
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce B. V. , narozeného XY, bytem XY, proti žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, PSČ 128 00, o zaplacení 25.000 Kč, o žalobě pro zmatečnost podané žalobcem proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 29. 4. 2013, č. j. 41 C 308/2011-37, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 10. 2013, č. j. 58 Co 312/2013-49, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 41 C 308/2011, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 11. 2018, č. j. 58 Co 378/2018-117, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
[1] Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením ze dne 3. 10. 2017, č. j. 41 C 308/2011-104, odmítl odvolání žalobce proti usnesení téhož soudu ze dne 9. 6. 2017, č. j. 41 C 308/2011-99, pro opožděnost (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
[2] Městský soud v Praze v záhlaví označeným usnesením odvolání žalobce proti prvně označenému usnesení soudu prvního stupně odmítl (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
[3] Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání.
[4] Podle §238 odst. 1 písm. e) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), není dovolání přípustné podle §237 o. s. ř. proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle §229 odst. 4 o. s. ř.
[5] Právě o tento případ jde v posuzované věci. Usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost, je sice usnesením, jímž se odvolací řízení končí, podle §229 odst. 4 o. s. ř. je však může účastník napadnout žalobou pro zmatečnost (k tomu srov. obdobně i důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2013, sen. zn. 29 NSČR 35/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sen. zn. 29 NSČR 36/2013, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2016, sp. zn. 29 Cdo 5331/2015).
[6] Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle §243c odst. 1 o. s. ř. jako objektivně nepřípustné, aniž se v souladu s §241b odst. 2 částí věty za středníkem o. s. ř. zabýval splněním podmínky povinného zastoupení.
[7] Jelikož bylo dovolání odmítnuto, Nejvyšší soud o návrhu na odklad právní moci a vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, jenž sdílí osud dovolání, nerozhodoval (srov. obdobně důvody usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 7. 2017, sp. zn. I. ÚS 1785/17).
[8] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. 6. 2019
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu