ECLI:CZ:NS:2019:27.CDO.92.2019.1
sp. zn. 27 Cdo 92/2019-65
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce V. P. , narozeného XY, bytem XY, proti žalované Z. B. , narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Jitkou Růžičkovou, advokátkou, se sídlem v Praze 5, Kováků 1077/9, PSČ 150 00, o určení členství v bytovém družstvu a nicotnosti dohody o převodu členských práv a povinností v bytovém družstvu, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 47 Cm 18/2017, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 9. 2018, č. j. 6 Cmo 39/2018-45, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
[1] Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 20. 12. 2017, č. j. 47 Cm 18/2017-29, zamítl žalobu o určení, že dohoda o převodu práv a povinností spojených s členstvím v NOVÉM DRUŽSTVU KAFKOVA UL. PRAHA 6, se sídlem v Praze 6, Kafkova 1405/45, PSČ 160 00, identifikační číslo osoby 25050729 (zaniklém výmazem z obchodního rejstříku ke dni 19. 4. 2019; dále též jen „družstvo“), uzavřená dne 24. 11. 2006 mezi J. P., narozenou dne XY, zemřelou dne 20. 2. 2014, a žalovanou Z. B. a jejím manželem P. B. (dále též jen „dohoda“), je neplatná, a tedy jedinou členkou družstva byla ke dni svého úmrtí J. P.(výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
[2] Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce v záhlaví označeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku I. v části týkající se neplatnosti dohody změnil tak, že zamítl žalobu o určení, že dohoda je nicotná [první výrok písm. a)], potvrdil je ve výroku I. v části, v níž soud prvního stupně zamítl požadavek na určení, že J. P. byla ke dni svého úmrtí jedinou členkou družstva [první výrok písm. b)], potvrdil je ve výroku II. (druhý výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (třetí výrok).
[3] Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
[4] Dovoláním napadený závěr odvolacího soudu, podle něhož nemá „ve smyslu §80 o. s. ř. dědic naléhavý právní zájem na určení neplatnosti, případně nicotnosti smlouvy, kterou zůstavitelka převedla členská práva a povinnosti v bytovém družstvu na jiného“,
lze-li „žalovat o určení, že zůstavitelka byla v den svého úmrtí členem bytového družstva a nájemkyní družstevního bytu“, je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.
[5] Z té se podává, že:
1) Spor o tom, zda součástí dědictví po zůstaviteli je určitá věc (lhostejno, zda movitá či nemovitá), se v občanském soudním řízení typově řeší právě žalobou dědiců o určení, že zůstavitel byl v den svého úmrtí vlastníkem věci; je tomu tak právě proto, že je-li zde více dědiců a dědictví ohledně sporné věci nebylo vypořádáno, nemohou se dědicové bez dalšího domáhat určení, že jsou (spolu)vlastníky věci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2000, sp. zn. 20 Cdo 1897/98, uveřejněný pod číslem 61/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
2) Lze-li žalovat o určení, že zůstavitel byl v den svého úmrtí členem bytového družstva a nájemcem družstevního bytu, nemá dědic naléhavý právní zájem na určení neplatnosti smlouvy, kterou zůstavitel převedl členská práva a povinnosti v bytovém družstvu na jiného [§80 písm. c) o. s. ř.] {srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 3. 2007, sp. zn. 29 Odo 208/2005}.
[6] Na těchto závěrech přitom Nejvyšší soud nemá důvod cokoli měnit ani na základě argumentace obsažené v dovolání.
[7] Nejvyšší soud má na tomto místě za potřebné zopakovat, že je vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení, a z jiných než dovolatelem uplatněných důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže (srov. §242 odst. 3 větu první o. s. ř. a např. důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2009, sp. zn. IV. ÚS 560/08, uveřejněného pod číslem 236/2009 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Dovolatel se žalobou (v souladu se shora citovanou judikaturou) též domáhal určení, že zůstavitelka byla ke dni svého úmrtí členkou družstva. Odvolací soud žalobu v této části zamítl s odůvodněním, že „na takovém rozhodnutí není dán naléhavý právní zájem“, neboť „žaloba nesměřuje vůči všem osobám, jejichž práva mohou být tímto určením dotčena a již toto právo zůstavitelce měly upírat“. Dovolatel odvolacím soudem učiněné právní posouzení otázky okruhu osob, vůči nimž má žaloba na určení, že zůstavitelka byla ke dni svého úmrtí členkou družstva, směřovat, nenapadá, a proto řešení této otázky nebylo předmětem dovolacího přezkumu.
[8] Namítá-li dále dovolatel, odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2009, sp. zn. 30 Cdo 2478/2009, nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, vytýká odvolacímu soudu údajnou vadu řízení. Uplatňuje tak jiný dovolací důvod, než který je uveden v §241a odst. 1 o. s. ř., aniž by otevíral jakoukoliv otázku hmotného či procesního práva, na jejímž vyřešení by napadené rozhodnutí záviselo; tato námitka tak dovolání přípustným nečiní.
[9] Vytýkanou vadou navíc řízení ani netrpí. Bez obtíží z něj lze totiž seznat, jakými úvahami se odvolací soud řídil a z jakých důvodů rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Případné nedostatky odůvodnění přitom nebyly na újmu uplatnění práv dovolatele (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
[10] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
[11] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (od 30. 9. 2017) se podává z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 10. 2019
JUDr. Marek Doležal
předseda senátu