ECLI:CZ:NS:2019:27.ND.126.2019.1
sp. zn. 27 Nd 126/2019-6
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v konkursní věci úpadkyně P. , naposledy se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, za účasti Městského státního zastupitelství v Praze , o schválení konečné zprávy a vyúčtování odměny a hotových výdajů správců konkursní podstaty, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 79 K 49/2000, o žalobě pro zmatečnost podané J. Š., narozeným XY, bytem XY, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, č. j. 29 Cdo 1407/2015-2631, takto:
I. Řízení o žalobě pro zmatečnost se zastavuje .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o žalobě pro zmatečnost.
Odůvodnění:
[1] Proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 7. 2014, č. j. 2 Ko 11/2014-2551, podal J. Š. jako bývalý správce konkursní podstaty úpadkyně P. dovolání, jež Nejvyšší soud usnesením ze dne 30. 11. 2016, č. j. 29 Cdo 1407/2015-2631, odmítl jako nepřípustné.
[2] Proti uvedenému usnesení Nejvyššího soudu podal J. Š. (dále jen „žalobce“) žalobu pro zmatečnost adresovanou (a dne 4. 3. 2019 doručenou) Nejvyššímu soudu.
[3] Žalobce (odkazuje na jím vznesenou námitku podjatosti soudců Nejvyššího soudu Mgr. Milana Poláška, JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Petra Gemmela, doručenou Nejvyššímu soudu dne 13. 2. 2019) namítá, že ve věci rozhodovali vyloučení soudci, a uplatňuje tak zmatečnostní důvod podle §229 odst. 1 písm. e) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).
[4] Žaloba pro zmatečnost je ve smyslu §229 odst. 1 o. s. ř. (mimořádným) opravným prostředkem přípustným pouze v případě, směřuje-li proti pravomocnému rozhodnutí soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu, kterým bylo řízení skončeno.
[5] Podle §235a odst. 1 a 2 o. s. ř. žalobu pro zmatečnost projedná a rozhodne o ní soud, který o věci rozhodoval v prvním stupni; žalobu podanou z důvodů uvedených v §229 odst. 3 a 4 o. s. ř. projedná a rozhodne o ní soud, jehož rozhodnutí bylo napadeno; to neplatí ve věcech, v nichž je k řízení v prvním stupni příslušný krajský soud (§9 odst. 2 o. s. ř.). Pro řízení o žalobě platí přiměřeně ustanovení o řízení v prvním stupni, není-li stanoveno jinak.
[6] Z výše uvedeného vyplývá, že k projednání žaloby pro zmatečnost proti usnesení dovolacího soudu není založena příslušnost žádného soudu, a proto musí být řízení o ní podle §104 odst. 1 o. s. ř. zastaveno. Učiní tak Nejvyšší soud, jestliže u něho byla tato žaloba podána (srov. k tomu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2002, sp. zn. 20 Cdo 289/2002, uveřejněné pod číslem 73/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, viz též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2013, sp. zn. 21 Nd 3/2013).
[7] Protože nedostatek příslušnosti soudu je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, ke kterému soud přihlíží kdykoli za řízení (§103 o. s. ř.), Nejvyšší soud řízení o žalobě pro zmatečnost podle §104 odst. 1 o. s. ř. zastavil.
[8] Výrok o náhradě nákladů řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. 4. 2019
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu