ECLI:CZ:NS:2019:27.ND.396.2019.1
sp. zn. 27 Nd 396/2019-28
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci manželů R. K., narozené XY, bytem XY a L. K. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Pavlem Grošpicem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Vodičkova 791/39, PSČ 110 00, o rozvod manželství, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 11 C 195/2019, o návrhu R. K. na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 11 C 195/2019 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Třebíči.
Odůvodnění:
[1] Podáním ze dne 1. 8. 2019, doručeným Obvodnímu soudu pro Prahu 4 dne 9. 8. 2019, navrhla R. K., (dále jen „manželka“), aby v záhlaví označená věc byla přikázána k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Třebíči.
[2] Manželka návrh odůvodnila tím, že změnila místo svého trvalého bydliště a pobývá nyní i s dětmi v XY jehož území patří do obvodu Okresního soudu v Třebíči, a upřednostňuje, aby věc byla projednána u tohoto soudu.
[3] L. K. (dále jen „manžel“) se k návrhu vyjádřil tak, že s delegací věci k jinému soudu nesouhlasí, odkazuje na pravidla místní příslušnosti soudu.
[4] Podle §12 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti.
[5] Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší a zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než místně příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba - jako výjimku - vykládat restriktivně. K tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
[6] Obecně platí, že situace, že některý účastník musí překonat mezi místem současného bydliště a sídlem věcně a místně příslušného soudu větší vzdálenost či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s různými organizačními, finančními, zdravotními a jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu (k tomu srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2013, sp. zn. 29 Nd 185/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2013, sp. zn. 29 Nd 289/2013, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2015, sp. zn. 29 Nd 131/2015).
[7] V situaci, kdy manželkou tvrzeným důvodem pro postoupení věci Okresnímu soudu v Třebíči je vzdálenost jejího trvalého bydliště od místně příslušného soudu a kdy manžel s návrhem nesouhlasí, Nejvyšší soud naplnění předpokladů pro přikázání věci označenému soudu, jímž by došlo k prolomení zásady vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu i soudce stanoví zákon, neshledal.
[8] Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů návrhu na přikázání věci Okresnímu soudu v Třebíči nevyhověl a věc tomuto soudu nepřikázal.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 10. 2019
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu