ECLI:CZ:NS:2019:28.CDO.2300.2018.1
sp. zn. 28 Cdo 2300/2018-545
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobce J. B. , nar. XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Martinem Purkytem, advokátem se sídlem v Praze 5, náměstí 14. října 496/13, proti žalované České republice – Státnímu pozemkovému úřadu , IČ 013 12 774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, zastoupené Mgr. Miroslavem Faměrou, advokátem se sídlem v Praze 6, U Stanice 11/4, o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 19 C 61/2016, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. února 2018, č. j. 25 Co 462/2017-515, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.178 Kč k rukám advokáta JUDr. Martina Purkyta do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozsudkem ze dne 5. 10. 2017, č. j. 19 C 61/2016-442, nahradil souhlas žalované s uzavřením smlouvy o převodu náhradních pozemků v k. ú. XY a XY (výrok I.), stran pozemků v k. ú. XY. a XY řízení zastavil (výrok II.), žalobu na nahrazení projevu vůle spočívajícího v uzavření smlouvy o převodu pozemků v k. ú. XY a XY vyloučil k samostatnému řízení (výrok III.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok IV.).
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 28. 2. 2018, č. j. 25 Co 462/2017-515, rozsudek soudu prvního stupně k odvolání žalované ve výroku I. změnil pouze tak, že v dohodě o převodu pozemků v k. ú. XY a XY reflektoval právní nástupnictví žalobce po původní žalobkyni E. B., jakož i částečné uspokojení uplatněného restitučního nároku v paralelně vedeném řízení (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výroky II. a III.).
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, v němž požádala, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc krajskému soudu vrátil k dalšímu řízení.
K dovolání se vyjádřil žalobce, navrhuje, aby je dovolací soud odmítl, případně zamítl.
Na vyjádření žalobce reagovala žalovaná duplikou, v níž dále odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 5721/2017, zdůrazňující nutnost oceňovat náhradní pozemky dle stavu v době rozhodování soudu.
Při rozhodování o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), ve znění účinném od 30. 9. 2017, které je dle čl. II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, rozhodující pro dovolací přezkum.
Nejvyšší soud se jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a zastoupenou podle §241 odst. 1 o. s. ř., zabýval jeho přípustností.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolání žalované přípustné není, jelikož na jí nastolené otázce stanovení hodnoty náhradních pozemků napadené rozhodnutí nezávisí. Bylo-li soudy nižších stupňů zjištěno, že neuspokojený restituční nárok žalobce dosahoval ke dni vyhlášení rozsudku odvolacího soudu 275.630,015 Kč (skutková zjištění přezkumu v dovolacím řízení nepodléhají – viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 12. 2017, sp. zn. 25 Cdo 3823/2017 – a tento úsudek navíc dovolatelka ani nezpochybňuje), není rozhodné, zda hodnota žalobcem požadovaných náhradních pozemků v k. ú. XY a XY činí celkem 9.581,60 Kč, jak uzavřely soudy nižších stupňů, nebo 52.238 Kč, jak uvádí žalovaná, neboť v tom i onom případě by bylo namístě žalobě v příslušném rozsahu vyhovět (obdobně srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 5. 2018, sp. zn. 28 Cdo 730/2018, kterým byla vypořádána zcela shodná argumentace dovolatelky předestřená v řízení o žalobě právní předchůdkyně žalobce, jež se týkalo odlišných náhradních pozemků ve smyslu §11a zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ale navazovalo na totéž rozhodnutí pozemkového úřadu o nevydání nemovitostí původně odňatých). Ani závěry vyslovené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5721/2017, stran oceňování náhradních pozemků proto nemohou ohrozit správnost rozsudku nyní napadeného. Za daných okolností nezbylo než projednávané dovolání odmítnout (§243c odst. 1 o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto dle §243c odst. 3, věty první, §224 odst. l, §151 odst. 1, části věty před středníkem, a §146 odst. 3 o. s. ř. V dovolacím řízení vznikly žalobci v souvislosti se zastoupením advokátem náklady, které Nejvyšší soud stanovil na základě vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), dle jejíhož §8 odst. 1 a §7 bodu 4 činí sazba odměny (počítané z tarifní hodnoty odpovídající ceně náhradních pozemků zjištěné soudy nižších stupňů) za jeden úkon právní služby (sepsání vyjádření k dovolání) částku 1.500 Kč, společně s paušální náhradou výdajů ve výši 300 Kč podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a navýšením o 21 % DPH podle §137 odst. 3 o. s. ř. má tedy žalobce právo na náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 2.178 Kč.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. 1. 2019
JUDr. Jan Eliáš, Ph.D.
předseda senátu