ECLI:CZ:NS:2019:28.CDO.2822.2018.3
sp. zn. 28 Cdo 2822/2018-298
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobkyně J. P. , narozené XY, bytem ve XY, zastoupené Mgr. Janou Volrábovou, advokátkou se sídlem v Plzni, Malá 6, proti žalované M. Š. , narozené XY, bytem v XY, zastoupené Mgr. Ing. Vítězslavem Paděrou, advokátem se sídlem v Praze 10, Vršovicích, Bulharská 588/1, o zaplacení částky 285 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 111 C 18/2015, o návrhu žalobkyně na opravu a doplnění rozhodnutí, takto:
Návrh žalobkyně na opravu a doplnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. prosince 2018, č. j. 28 Cdo 2822/2018-277, se zamítá .
Odůvodnění:
Ve výroku označeným usnesením Nejvyšší soud pro nepřípustnost odmítl dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 1. 2. 2018, č. j. 23 Co 335/2017-234 (výrok I) a žádné z účastnic nepřiznal právo na náhradu nákladů dovolacího řízení (výrok II). Výrok o nákladech řízením byl s odkazem na ustanovení §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) odůvodněn tím, že (oprávněné) žalobkyni v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Podáním ze dne 21. 12. 2018 žalobkyně navrhla, aby Nejvyšší soud provedl opravu či doplnění označeného rozhodnutí v části týkající se výroku o náhradě nákladů dovolacího řízení, namítajíc, že v tomto řízení, byť až po předložení spisu Nejvyššímu soudu, prostřednictvím soudu prvního stupně podala písemné vyjádření k dovolání, jež bylo postoupeno Nejvyššímu soudu, který je měl prokazatelně k dispozici před rozhodnutím o dovolání. Žalobkyní tím v dovolacím řízení vznikly náklady ve výši 11.809,60 Kč (odměna za zastupování advokátem, náhrada hotových výdajů advokáta a náhrada za daň z přidané hodnoty).
Podle §243b o. s. ř. pro dovolací řízení platí přiměřeně ustanovení o řízení před soudem prvního stupně, není-li stanoveno jinak; ustanovení §43, 92, 95 až 99 a 107a však pro dovolací řízení neplatí.
Podle §164 o. s. ř. předseda senátu opraví v rozsudku kdykoliv i bez návrhu chyby v psaní a v počtech, jakož i jiné zjevné nesprávnosti. Týká-li se oprava výroku rozhodnutí nebo není-li možné provést opravu ve stejnopisech rozhodnutí, vydá o tom opravné usnesení, které doručí účastníkům; jde-li o opravu výroku rozhodnutí, může odložit vykonatelnost rozsudku na dobu, dokud opravné usnesení nenabude právní moci.
Podle §166 o. s. ř. nerozhodl-li soud v rozsudku o některé části předmětu řízení, o nákladech řízení nebo o předběžné vykonatelnosti, může účastník do patnácti dnů od doručení rozsudku navrhnout jeho doplnění. Soud může rozsudek, který nenabyl právní moci, doplnit i bez návrhu (odstavec 1). Doplnění o část předmětu řízení učiní soud rozsudkem, pro nějž platí obdobně ustanovení o rozsudku; jinak o doplnění rozhodne usnesením. Nevyhoví-li soud návrhu účastníka na doplnění rozsudku, usnesením návrh zamítne (odstavec 2). Návrh na doplnění se nedotýká právní moci ani vykonatelnosti výroků původního rozsudku (odstavec 3).
Ustanovení §166 o. s. ř. upravuje postup soudu v případě, že soud ve výroku rozhodnutí, kterým se řízení končí (konečného rozhodnutí) nevyčerpal celý předmět řízení nebo že opomenul rozhodnout o náhradě nákladů řízení nebo o návrhu na vyslovení předběžné vykonatelnosti rozsudku. Takovým deficitem označené rozhodnutí Nejvyššího soudu, jímž bylo pro nepřípustnost odmítnuto dovolání a v němž Nejvyšší soud současně rozhodl o náhradě nákladů dovolacího řízení, evidentně netrpí. Proto nejsou dány předpoklady pro jeho doplnění.
Ustanovení §164 o. s. ř. slouží k opravě chyb v psaní a v počtech, jakož i jiných zjevných nesprávností, vyskytujících se v soudních rozhodnutích. Zjevná nesprávnost ve smyslu první věty §164 o. s. ř. je pochybením podobného původu jako chyby v psaní a počtech (písařské chyby, omyly v součtech, chyby způsobené selháním techniky, která byla použita, a jiné podobné nesprávnosti), tj. vzniklým v důsledku zjevného a momentálního selhání v duševní nebo mechanické činnosti osoby, za jejíž účasti došlo k vyhlášení nebo vyhotovení rozhodnutí, a které je pro každého zcela zřejmé a snadno rozpoznatelné, zejména z porovnání výroku rozhodnutí s jeho odůvodněním, případně i z jiných souvislostí. Je nepřípustné, aby soud postupem podle §164 o. s. ř. měnil obsah výroku rozhodnutí, kterým je tento soud zásadně vázán (§156 odst. 3 a §170 odst. 1 o. s. ř.), ledaže se jedná o chyby v psaní a v počtech, jakož i jiné zjevné nesprávnosti (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 27. 9. 1968, sp. zn. 2 Cz 57/68, uveřejněné pod č. 37/1969 Sbírky rozhodnutí a sdělení soudů ČSSR, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2000, sp. zn. 20 Cdo 1238/99, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2016, sp. zn. 22 Cdo 4943/2015).
Jestliže při rozhodnutí o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud nepřihlédl k vyjádření k dovolání, které písemně podala žalobkyně, a vzhledem k tomu o náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl tak, že žádná z účastnic nemá právo na jejich náhradu, nejde o chybu v psaní, počtech, či jinou zjevnou nesprávnost v písemném vyhotovení rozhodnutí a nejsou dány ani podmínky ustanovení §164 o. s. ř. (§243b o. s. ř.) pro vydání opravného usnesení (srov. např. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2016, sp. zn. 25 Cdo 3379/2015).
Proto Nejvyšší soud návrh žalobkyně zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. 1. 2019
Mgr. Petr Kraus
předseda senátu