ECLI:CZ:NS:2019:28.ND.306.2018.1
sp. zn. 28 Nd 306/2018-108
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobce L. N., nar. XY, bytem XY, proti žalované České republice – Ministerstvu vnitra, IČ 000 07 064, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 936/3, o náhradu škody a nemajetkové újmy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 30 C 272/2017, o návrhu na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 30 C 272/2017 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu ve Zlíně či Přerově.
Odůvodnění:
Žalobce podal u Obvodního soudu pro Prahu 7 žalobu, v níž se po žalované domáhal náhrady škody a nemajetkové újmy.
Podáním doručeným Obvodnímu soudu pro Prahu 7 dne 21. 5. 2018 žalobce, s ohledem na svůj současný zdravotní stav, požádal o přenesení řízení do dosažitelného okruhu jeho bydliště, přičemž navrhl Okresní soud ve Zlíně nebo Přerově.
Žalovaná se k návrhu na delegaci nevyjádřila.
Obvodní soud proto žádost podle §12 odst. 3 o. s. ř. předložil Nejvyššímu soudu.
Podle §12 odst. 2 o. s. ř. může být věc přikázána jinému soudu téhož stupně též z důvodu vhodnosti. Dle ustanovení §12 odst. 3, věty první, o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Podle ustanovení §12 odst. 3, věty druhé, o. s. ř. pak mají účastníci právo se k uvedenému postupu vyjádřit, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by měla být věc přikázána.
Nejvyšší soud jako nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu a tomu, jemuž má být věc přikázána, návrh projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k přikázání věci jinému soudu.
Důvody vhodnosti podle §12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 1. 2015, sp. zn. 28 Nd 409/2014) nebo po skutkové stránce – se zřetelem na navržené důkazy – spolehlivěji a důkladněji (srovnej kupř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. 26 Nd 303/2014). Při vědomí významu zásady vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, jako garance nezávislosti soudní moci, je přitom třeba podmínky přikázání věci jinému soudu vždy vykládat restriktivně (srovnej mimo jiné usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2014, sp. zn. II. ÚS 469/14).
Okolnosti uváděné žalobcem důvodem k přikázání věci jinému soudu ve smyslu §12 odst. 2 o. s. ř. být nemohou. Tím, že by věc byla přikázána Okresnímu soudu ve Zlíně či Přerově, nemůže být dosaženo hospodárnějšího, rychlejšího ani po skutkové stránce spolehlivějšího a důkladnějšího projednání věci. Zdravotní stav sám o sobě judikaturou za důvod k přikázání věci ve smyslu §12 odst. 2 o. s. ř. považován není, přičemž standardně bývá v takových případech poukazováno na využití institutu dožádání, případně zastoupení. V usnesení ze dne 8. 2. 2001, sp. zn. 7 Nd 43/2001, Nejvyšší soud například vyložil, že špatný zdravotní stav účastníka, který se chce osobně zúčastnit řízení před soudem, není důvodem k přikázání věci jinému soudu téhož stupně, pokud hlediskem, které může mít vliv na jeho zdravotní stav, je pouze vzdálenost soudu příslušného a soudu, kterému má být věc přikázána. V usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 8. 2000, sp. zn. 3 Nd 232/2000, pak nebyl shledán důvodným návrh na přikázání věci ani za situace, v níž se účastník řízení léčil mimo obvod procesního soudu a zdravotní stav mu bránil účastnit se projednání věci. Právě v tomto rozhodnutí bylo zdůrazněno, že práva účastníka řízení je nutno zajistit takovými prostředky, jež minimalizují zásah do ústavně garantovaného práva na zákonného soudce, jehož komponentem je i zákonné určení místní příslušnosti soudu.
Nejvyšší soud tedy s ohledem na předestřené důvody návrhu na přikázání věci Okresnímu soudu ve Zlíně či Přerově podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. nevyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. 1. 2019
JUDr. Jan Eliáš, Ph.D.
předseda senátu