ECLI:CZ:NS:2019:29.CDO.221.2018.1
sp. zn. 29 Cdo 221/2018-298
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobkyně TRINITY BANK a. s. , se sídlem v Praze, Senovážné náměstí 1375/19, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 25 30 78 35, zastoupené JUDr. Jiřím Vodou LL.M., advokátem, se sídlem v Praze 8, Sokolovská 85/104, PSČ 186 00, proti žalovaným 1) A. A. , narozenému XY, bytem XY, 2) CALLICRATE, a. s. , se sídlem v Praze 1, Štěpánská 629, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 28 52 51 91, zastoupené JUDr. Janem Šafrou LL.M., advokátem, se sídlem v Praze 1, Revoluční 1082/8, PSČ 110 00, a 3) PERICLE, a. s. , se sídlem v Praze 1, Štěpánská 629, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 28 51 90 43, zastoupené JUDr. Janem Šafrou LL.M., advokátem, se sídlem v Praze 1, Revoluční 1082/8, PSČ 110 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 50 Cm 37/2015, o dovolání druhé a třetí žalovaných proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. srpna 2017, č. j. 2 Cmo 191/2017-208, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 28. srpna 2017, č. j. 2 Cmo 191/2017-208, k odvolání druhé a třetí žalovaných potvrdil ve vztahu k těmto žalovaným usnesení ze dne 10. října 2016, č. j. 50 Cm 37/2015-172, jímž Městský soud v Praze (mimo jiné) zamítl námitku „nepravomoci“ Městského soudu v Praze k projednání věci, vznesenou těmito žalovanými.
Proti usnesení odvolacího soudu podaly druhá a třetí žalovaná dovolání, které Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle ustanovení §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).
Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a které bylo dovoláním zpochybněno, zcela odpovídá závěrům formulovaným Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 31. března 2009, sp. zn. 23 Cdo 2351/2007, uveřejněném pod číslem 2/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i v usneseních ze dne 22. ledna 2014, sp. zn. 29 Cdo 3969/2013, ze dne 30. září 2014, sp. zn. 29 Cdo 3727/2014, a ze dne 30. září 2015, sp. zn. 29 Cdo 3495/2015.
O tom, že v poměrech projednávané věci žalobkyně a dovolatelky (jako směnečné rukojmí) dohodu o pravomoci rozhodce (rozhodčího soudu) k projednání věci, jež by odpovídala požadavku plynoucímu z ustanovení §2 a §3 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, neuzavřely (viz smlouva o úvěru reg. č. 120104320300US, ve znění dodatků, a směnečné prohlášení ze dne 10. února 2012), nemá pochybnosti ani Nejvyšší soud.
Přitom poukaz dovolatelek na judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu (v dovolání konkretizovanou) shledává Nejvyšší soud vzhledem ke skutkovým poměrům dané věci zjevně neopodstatněným.
V průběhu dovolacího řízení došlo ke změně právní formy a obchodní firmy žalobkyně (z Moravský Peněžní Ústav - spořitelní družstvo na TRINITY BANK a. s.); k této změně Nejvyšší soud přihlédl při označení žalobkyně v záhlaví tohoto usnesení.
O nákladech dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval (k tomu srov. závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněného pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 29. září 2017) se podává z bodu 2., části první, článku II zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 6. 2019
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu