ECLI:CZ:NS:2019:29.CDO.5459.2017.1
sp. zn. 29 Cdo 5459/2017-294
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Heleny Myškové a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce STAPRIN servis s. r. o. , se sídlem v Bzenci, Na Pančavě 1502, PSČ 696 81, identifikační číslo osoby 26966191, zastoupeného JUDr. Vítězslavem Krabičkou, advokátem, se sídlem v Hodoníně, Národní třída 262/4, PSČ 695 01, proti žalovaným 1/ C. O. , narozenému XY, a 2/ K. O. , narozené XY, oběma bytem XY, zastoupeným JUDr. Rostislavem Puklem, advokátem, se sídlem ve Veselí nad Moravou, Svatoplukova 519, PSČ 698 01, o vyklizení nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 5 C 135/2010, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. června 2017, č. j. 38 Co 144/2016-234, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
[1] R ozsudkem ze dne 2. listopadu 2015, č. j. 5 C 135/2010-145, Okresní soud v Hodoníně (dále jen „okresní soud“) mimo jiné uložil žalovaným (1/ C. O. a 2/ K. O.) vyklidit ve výroku označené nemovitosti a vyklizené je předat žalobci (STAPRIN servis s. r. o.) do 2 měsíců od právní moci rozsudku (bod I. výroku).
[2] K odvolání žalovaných Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 22. června 2017, č. j. 38 Co 144/2016-234, mimo jiné potvrdil rozsudek okresního soudu v bodu I. výroku (první výrok).
[3] Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, jehož přípustnost vymezují ve smyslu ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného i procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a že „některé z právních otázek mají být dovolacím soudem vyřešeny a posouzeny jinak“. Dovolatelé namítají, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle §241a odst. 1 o. s. ř.), a požadují, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
[4] Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle §237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v §238 o. s. ř., odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
[5] Jedinou otázkou, ve vztahu k níž dovolatelé (posuzováno podle obsahu) vymezují (v souladu s požadavkem plynoucím z ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř.) předpoklady přípustnosti dovolání, je tvrzený rozpor napadeného rozhodnutí s judikaturou dovolacího soudu představovanou zejména rozsudkem ze dne 14. prosince 2004, sp. zn. 29 Odo 31/2004, uveřejněným pod číslem 63/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 63/2005“), usnesením ze dne 31. března 2010, sp. zn. 29 Cdo 2298/2008, rozsudkem ze dne 29. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 3933/2010, uveřejněným pod číslem 96/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 96/2013), a rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 28. května 2009, sp. zn. 29 Cdo 3310/2008 (uveřejněným v časopise Soudní judikatura, číslo 5, ročník 2010, pod číslem 73), [ rozhodnutí jsou – stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže – dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu ) ], při posouzení aktivní věcné legitimace žalobce ve vazbě na (ne)platnost kupní smlouvy ze dne 3. srpna 2005, na jejímž základě měl žalobce nabýt vlastnické právo k vyklizovaným nemovitostem (uzavřené jako s prodávajícím se správcem konkursní podstaty prvního žalovaného). S těmito otázkami se Nejvyšší soud nicméně podrobně vypořádal v usnesení ze dne 25. března 2019, sp. zn. 29 Cdo 3280/2016, vydaném ve sporu o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví mezi stejným žalobcem a M. a M. B. coby žalovanými. V oné věci byla jako předběžná řešena (ve vztahu k jiným nemovitostem) otázka platnosti téže kupní smlouvy. Dovolání tamních žalovaných (zastoupených advokátem, jenž zastupuje i žalované v této věci), je až na drobné (nevýznamné) odchylky obsahově shodné s dovoláním podaným v této věci. Nejvyšší soud pak ono dovolání odmítl jako nepřípustné, podrobně vymezuje ustálenou judikaturu, která vyvrací přesvědčení dovolatelů, že se zřetelem k závěrům formulovaným v R 63/2005, v R 96/2013 a v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3310/2008 zkoumaná kupní smlouva nebyla platná.
[6] Na závěry obsažené v usnesení sp. zn. 29 Cdo 3280/2016 Nejvyšší soud v podrobnostech odkazuje i pro poměry této věci, s tím, že na jejich základě je důvod dovolání odmítnout.
[7] Ve vztahu k dalším částem dovolání pak dovolatelé způsobem odpovídajícím požadavku ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. nevymezili důvod přípustnosti dovolání (poměřováno obsahem dovolání). K vymezení přípustnosti dovolání srov. především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. listopadu 2017, sp. zn. Pl ÚS-st. 45/16, uveřejněné pod číslem 460/2017 Sb. I potud Nejvyšší soud v podrobnostech odkazuje na důvody usnesení sp. zn. 29 Cdo 3280/2016, vyslovujícího se šířeji i k této otázce pro obsahově shodnou argumentaci v dovolání v oné věci.
[8] Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 o. s. ř.).
[9] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. dubna 2019
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu