ECLI:CZ:NS:2019:29.CDO.5974.2017.1
sp. zn. 29 Cdo 5974/2017-75
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřenou členkou senátu JUDr. Helenou Myškovou v právní věci Ing. Jiřího Hanáka , se sídlem v Ostravě, Hradeckého 309, PSČ 720 00, jako insolvenčního správce dlužníka Mikasa plus s. r. o., identifikační číslo osoby 24784184, zastoupeného Mgr. Pavlem Piňosem, advokátem, se sídlem v Přerově, Kramářova 3379, PSČ 750 02, proti žalovanému GRAMBRIENS s. r. o. , se sídlem v Praze 1, Kaprova 42/14, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 28989597, zastoupenému Mgr. Davidem Frankem, advokátem, se sídlem v Přerově, Bartošova 1750/17, PSČ 750 02, o zaplacení částky 555 270 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 19 C 92/2016, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. srpna 2017, č. j. 25 Co 252/2017-63, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 26. dubna 2017, č. j. 19 C 92/2016-45, Obvodní soud pro Prahu 1 zamítl žalobu, jíž se žalobce (Ing. Jiří Hanák, jako insolvenční správce dlužníka Mikasa plus s. r. o.) domáhal po žalovaném (GRAMBRIENS s. r. o.) zaplacení částky 555 270 Kč s příslušenstvím (bod I. výroku) a uložil žalobci zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 17 051,32 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho právního zástupce (bod II. výroku).
K odvolání žalobce Městský soud v Praze v záhlaví označeným usnesením změnil rozsudek soudu prvního stupně v části bodu II. výroku, jíž bylo rozhodnuto o nákladech řízení, tak, že uložil žalobci zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 65 582 Kč, do tří dnů od právní moci usnesení k rukám jeho právního zástupce (první výrok) a uložil žalobci zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 1 464,10 Kč, do tří dnů od právní moci usnesení k rukám jeho právního zástupce (druhý výrok).
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání.
Podle §241a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a).
Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace či jen odkaz na §237 o. s. ř. (či jeho části). K vymezení přípustnosti srov. především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 80/2013“), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. listopadu 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16.
V usnesení ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013 (a dále i v R 80/2013 nebo v usnesení ze dne 28. listopadu 2013, sen. zn. 29 ICdo 43/2013), Nejvyšší soud vysvětlil, že dovolací námitka, že „vyřešená právní otázka v této věci má být dovolacím soudem posouzena jinak“, není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání. Takové vymezení přípustnosti významově neodpovídá (ve smyslu §237 o. s. ř.) požadavku, aby „dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka byla (dovolacím soudem) posouzena jinak“.
V dané věci dovolatel vymezuje předpoklady přípustnosti dovolání argumentem, že „odvolací rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která má být dovolacím soudem posouzena jinak“. Jedná se o nezpůsobilé vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Dovolání tak trpí vadou, jež nebyla ve lhůtě (§241b odst. 3 o. s. ř.) odstraněna a pro tuto vadu nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1 a §243f odst. 2 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalovanému podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 29. září 2017) se podává z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. 11. 2019
JUDr. Helena Myšková
pověřená členka senátu