ECLI:CZ:NS:2019:29.ND.101.2019.1
sp. zn. 29 Nd 101/2019-54
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobce Heineken Česká republika, a. s. , se sídlem v Krušovicích, U Pivovaru 1, PSČ 270 53, identifikační číslo osoby 45148066, zastoupeného Mgr. Petrou Beaver, advokátkou, se sídlem v Praze 4, Pod vilami 747/10, PSČ 140 00, proti žalovaným 1) Retro Gastro s. r. o. , se sídlem v Praze 3, Řehořova 1004/32, PSČ 130 00, identifikační číslo osoby 28997395, 2) T. T. , narozenému XY, bytem XY, 3) J. H. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Jiřím Kocíkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Říční 456/10, PSČ 118 00, a 4) D. S. , narozenému XY, bytem XY, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 3 Cm 153/2018, o návrhu třetího žalovaného na přikázání věci z důvodu vhodnosti jinému soudu prvního stupně, takto:
Věc vedená u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 3 Cm 153/2018 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Městskému soudu v Praze.
Odůvodnění:
Ve věci označené v záhlaví podali druhý a třetí žalovaní námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu vydanému Krajským soudem v Brně dne 28. listopadu 2018, č. j. 3 Cm 153/2018-24. Třetí žalovaný v námitkách (podání ze dne 21. prosince 2018) současně navrhl, aby věc byla z důvodu vhodnosti postoupena Městskému soudu v Praze. Důvody vhodnosti spatřoval „ve zcela jistě hospodárnějším řízení s ohledem na nižší náklady všech účastníků, ale současně i z hlediska zajištění a případné účasti svědků“. Zdůraznil, že všichni žalovaní i zástupce žalobce mají bydliště či sídlo v Praze.
Žalobce s přikázáním věci jinému soudu nesouhlasí; druhý žalovaný nemá výhrady proti navrhované delegaci.
Podle ustanovení §12 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti (odstavec 2). O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána (odstavec 3).
Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený (§12 odst. 3 věta první o. s. ř.) Krajskému soudu v Brně, u nějž je vedeno řízení, i Městskému soudu v Praze, jemuž má být věc přikázána, dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny podmínky pro přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle §12 odst. 2 o. s. ř.
Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu §12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší a zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než místně příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba - jako výjimku - vykládat restriktivně.
Přikázání věci jinému soudu je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (článek 38 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Srov. v této souvislosti též nález Ústavního soudu ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (které je dostupné - stejně jako další níže označená rozhodnutí Nejvyššího soudu - i na webových stránkách Nejvyššího soudu).
V poměrech dané věci Nejvyšší soud shledává důvody uváděné třetím žalovaným nedostatečnými k prolomení výše popsaných ústavních principů.
Obecně platí, že situace, kdy některý z účastníků (svědků) nemá bydliště v obvodu věcně a místně příslušného soudu, že musí překonat mezi místem bydliště a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s organizačními, finančními, zdravotními či jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přikázání věci jinému soudu přesvědčivě odůvodnit (k tomu srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2013, sp. zn. 29 Nd 185/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2013, sp. zn. 29 Nd 289/2013).
Z návrhu na přikázání věci jinému soudu současně nevyplývají žádné další skutečnosti, jež by umožnily přijmout závěr, že přikázání věci jinému soudu by mohlo vést k hospodárnějšímu, rychlejšímu, spolehlivějšímu či důkladnějšímu projednání věci, a jež by tak mohly být důvodem k delegaci vhodné ve smyslu §12 odst. 2 o. s. ř. Při úvahách o možném postupu podle §12 odst. 2 o. s. ř. nebylo rovněž možné přehlédnout ani nesouhlasné stanovisko žalobce, který na projednání věci místně příslušným soudem (§87 písm. e/ o. s. ř.) trvá.
Nejvyšší soud proto návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc Městskému soudu v Praze nepřikázal.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 6. 2019
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu