ECLI:CZ:NS:2019:29.NSCR.126.2017.1
MSPH 93 INS 12251/2010
sp. zn. 29 NSČR 126/2017-B-221
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci dlužníka ROKO AERO, a. s. , se sídlem v Praze 7, Přívozní 1054/2, PSČ 170 00, identifikační číslo osoby 27748588, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 93 INS 12251/2010, o zrušení konkursu, o dovolání věřitele č. 15 ROKOSPOL a. s. , se sídlem v Praze 1, Krakovská 1346/15, PSČ 110 00, identifikační číslo 25521446, zastoupeného Mgr. Erikem Janíkem, advokátem, se sídlem v Břeclavi, náměstí T. G. Masaryka 2957/9a, PSČ 690 02, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. dubna 2017, č. j. MSPH 93 INS 12251/2010, 3 VSPH 573/2017-B-208, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 10. ledna 2017, č. j. MSPH 93 INS 12251/2010-B-201, Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) zrušil konkurs na majetek dlužníka (ROKO AERO, a. s.) z důvodu, že majetek dlužníka je pro uspokojení věřitelů zcela nedostačující (bod I. výroku), uložil insolvenčnímu správci povinnosti související se zrušením konkursu (bod II. výroku) a určil, že zrušení konkursu je vykonatelné ode dne právní moci usnesení (bod III. výroku).
K odvolání věřitele ROKOSPOL a. s. (dále jen „věřitel R“) Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 20. dubna 2017, č. j. MSPH 93 INS 12251/2010, 3 VSPH 573/2017-B-208, potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodu I. výroku.
Odvolací soud - cituje §308 odst. 1 písm. d/ zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) - dospěl ve shodě s insolvenčním soudem k závěru, že v dané věci byly splněny podmínky pro zrušení konkursu pro nedostatek majetku. Zdůraznil, že pravomocným usnesením ze dne 24. března 2016, č. j. MSPH 93 INS 12251/2010-B-170, byla schválena konečná zpráva [dle které činí pohledávky podle §168 odst. 1 písm. c/ insolvenčního zákona 2 000 Kč, pohledávky podle §168 odst. 2 písm. a/ a písm. b/ insolvenčního zákona 218 377,13 Kč (uhrazené do výše 106 437,73 Kč) a pohledávky podle §169 insolvenčního zákona 165 607 Kč, k jejichž uspokojení je určen čistý (zbývající) výtěžek zpeněžení majetkové podstaty ve výši 19 446,87 Kč, který zůstane po uhrazení přednostních nároků insolvenčních správců; k rozdělení mezi nezajištěné věřitele nezůstává žádný výtěžek zpeněžení]. Pravomocným usnesením ze dne 25. listopadu 2016, č. j. MSPH 93 INS 12251/2010-B-197, byly určeny podíly na odměně insolvenčních správců (21 780 Kč a 32 670 Kč). Insolvenční správce uhradil veškeré pohledávky dle usnesení ze dne 24. března 2016 a 25. listopadu 2016.
Závěrem odvolací soud uvedl, že „věřitel se mýlí, má-li za to, že lze revokovat výsledky přezkumného jednání nově provedeným přezkumem přihlášených pohledávek, přičemž ve svém odvolání neoznačil (vyjma nepřípustného nového přezkumu nezajištěných pohledávek a z toho případně plynoucího „prospěchu“ majetkové podstaty) žádný konkrétní majetek dlužníka, jenž by mohl být zpeněžen a jehož takto získaný výtěžek by mohl být použit k uspokojení zjištěných pohledávek nezajištěných věřitelů nad rámec uspokojení neuspokojených částí pohledávek postavených na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou“.
Proti usnesení odvolacího soudu podal věřitel R dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena.
Dovolatel namítá, že konkurs nelze zrušit bez objasnění pochybností o správnosti provedeného přezkumného jednání. Argumentuje tím, že (nový) insolvenční správce zpochybnil okruh přihlášených věřitelů a odvolací soud pominul, že bývalá insolvenční správkyně uznala pravost některých pohledávek v rozporu s insolvenčním zákonem a nevymáhala pohledávky dlužníka, čímž došlo k jejich promlčení.
Podle dovolatele měl insolvenční soud s ohledem na nové skutečnosti nařídit další přezkumné řízení a opětovně přezkoumat přihlášené pohledávky, jak navrhoval insolvenční správce. Zdůrazňuje, že nečinností insolvenčního soudu došlo k odepření jeho práva na spravedlivý proces, neboť v důsledku popření pohledávky se nemohl účastnit hlasování věřitelů. Přitom jeho přihlášená pohledávka byla druhá nejvyšší a v následném incidenčním sporu bylo rozhodnuto, že jeho pohledávka je po právu. Shrnuje, že předmětem posouzení je právní otázka, zda insolvenční soud postupoval správně, „pokud k žádosti insolvenčního správce nebylo nařízeno nové přezkumné jednání, kterým by došlo k řádnému přezkumu sporných pohledávek, a následně s odkazem na §308 odst. 1 písm. d) rozhodl o zrušení konkursu za situace, kdy okruh věřitelů dlužníka insolvenční správce zpochybnil.“
Dovolatel míní, že v řešení položené otázky spočívá napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle §241a odst. 1 o. s. ř.) a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí i rozhodnutí insolvenčního soudu zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud dovolání, které nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř., vypočtených v §238 o. s. ř., odmítl jako nepřípustné podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
Učinil tak proto, že dovolatel (oproti svému mínění) Nejvyššímu soudu nepředkládá k řešení žádnou otázku hmotného či procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř.
Právní posouzení věci, na němž napadené rozhodnutí spočívá, a které dovolatel zpochybňuje (vztahující se k výkladu §190 a §308 odst. 1 písm. d/ insolvenčního zákona), odpovídá judikatuře Nejvyššího soudu.
Již v usnesení ze dne 26. ledna 2006, sp. zn. 29 Odo 579/2003, uveřejněném pod číslem 21/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 21/2007“), které je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu, Nejvyšší soud pro poměry upravené zákonem č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, formuloval a odůvodnil závěr, že správce konkursní podstaty i konkursní soud je zjištěním pohledávky vázán a nedošlo-li v průběhu konkursu po zjištění pohledávky k jejímu zániku např. tím, že ji splnil úpadcův spoludlužník nebo ručitel, musí být tato pohledávka při rozvrhu vypořádána.
K závěrům o vázanosti výsledku přezkumného jednání vysloveným v R 21/2007 se Nejvyšší soud pro insolvenční poměry přihlásil v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2013, sen. zn. 29 NSČR 63/2011, uveřejněném pod číslem 34/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. V něm také vysvětlil, že insolvenční soud při výkonu dohlédací činnosti (§10 písm. b/, §11 insolvenčního zákona) není oprávněn uložit insolvenčnímu správci, jaký postoj má zaujmout k přihlášeným pohledávkám, a to z týchž příčin, pro něž byl takový postup vyloučen i v dřívějších poměrech konkursních.
Judikatura Nejvyššího soudu je rovněž ustálena v závěru, že byly-li zjištěny pohledávky přihlášených věřitelů, je pro účely rozhodnutí o návrhu dlužníka na zrušení konkursu podle §308 odst. 1 insolvenčního zákona nevýznamná argumentace dlužníka zpochybňující existenci, případně výši zjištěných pohledávek. Srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. května 2015, sen. zn. 29 NSČR 13/2014, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 3, ročník 2016, pod číslem 34, (ústavní stížnost proti tomuto usnesení odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 5. dubna 2016, sp. zn. II. ÚS 2213/15, které je - stejně jako další rozhodnutí Ústavního soudu zmíněné níže - dostupné i na webových stránkách Ústavního soudu), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. listopadu 2015, sen. zn. 29 NSČR 114/2015 (ústavní stížnost proti tomuto usnesení odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 15. března 2016, sp. zn. I. ÚS 261/15), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. února 2016, sen. zn. 29 NSČR 44/2016, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2017, sen. zn. 29 NSČR 31/2017.
Uzavřel-li v dané věci odvolací soud, že výsledky přezkumného jednání nelze revokovat novým přezkumem přihlášených pohledávek a že za situace, kdy výtěžek zpeněžení majetkové podstaty dlužníka nepostačuje ani k úplnému uspokojení pohledávek postavených na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou (§169 insolvenčního zákona), je namístě konkurs zrušit z důvodu, že majetek dlužníka je zcela nepostačující pro uspokojení věřitelů (§308 odst. 1 písm. d/ insolvenčního zákona), aniž by bylo možné revokovat výsledky přezkumu zjištěných pohledávek, je jeho rozhodnutí v souladu s ustálenou judikatorní praxí.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (ve znění účinném od 1. ledna 2014 do 29. září 2017) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Srov. k tomu dále (ve vazbě na skutečnost, že insolvenční řízení bylo zahájeno před 1. lednem 2014) i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2014, sen. zn. 29 NSČR 45/2014, uveřejněné pod číslem 80/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 7. 2019
Mgr. Milan Polášek
předseda senátu