ECLI:CZ:NS:2019:29.NSCR.34.2019.1
KSOS 39 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 34/2019-A-53
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu Mgr. Milanem Poláškem v insolvenční věci dlužníka J. N. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Štefanem Adamem, advokátem, se sídlem v Kelči, Němetice 44, PSČ 756 43, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 39 INS XY, o insolvenčním návrhu věřitele F., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupeného Mgr. René Gemmelem, advokátem, se sídlem v Ostravě, Poštovní 39/2, PSČ 702 00, o dovolání dlužníka proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. října 2018, č. j. KSOS 39 INS XY, 3 VSOL XY, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě (dále jen „insolvenční soud“) usnesením ze dne 26. července 2018, č. j. KSOS 39 INS XY, mimo jiné zjistil úpadek dlužníka J. N. (bod I. výroku) a prohlásil konkurs na majetek dlužníka, s tím, že konkurs bude řešen jako nepatrný (bod II. výroku).
K odvolání dlužníka Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodech I. a II. výroku.
Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání (A-49).
Podle §241a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a).
Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace či jen odkaz na §237 o. s. ř. (či jeho části). K vymezení přípustnosti srov. především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 80/2013“), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. listopadu 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16.
V usnesení ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013 (a dále i v R 80/2013 nebo v usnesení ze dne 28. listopadu 2013, sen. zn. 29 ICdo 43/2013), Nejvyšší soud vysvětlil, že dovolací námitka, že „vyřešená právní otázka v této věci má být dovolacím soudem posouzena jinak“, není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání. Takové vymezení přípustnosti významově neodpovídá (ve smyslu §237 o. s. ř.) požadavku, aby „dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka byla (dovolacím soudem) posouzena jinak“.
V tomto případě dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř. „ve vyřešení a posouzení právní otázky dovolacím soudem jinak, než byla posouzena odvolacím soudem“. Jedná se o nezpůsobilé vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Dovolání tak trpí vadou, jež nebyla ve lhůtě (§241b odst. 3 o. s. ř.) odstraněna a pro tuto vadu nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1 a §243f odst. 2 o. s. ř. odmítl.
S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. 7. 2019
Mgr. Milan Polášek
předseda senátu