ECLI:CZ:NS:2019:29.NSCR.43.2017.1
KSCB 27 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 43/2017-B-241
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužníka P. T. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Tomášem Pelikánem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Újezd 450/40, PSČ 118 00, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. KSCB 27 INS XY, o odvolání insolvenčního správce z funkce, o dovolání insolvenčního správce JUDr. Ing. Miroslava Kořenáře, se sídlem v Českých Budějovicích, Radniční 133/1, PSČ 370 01, zastoupeného Mgr. Martinem Kolaříkem, advokátem, se sídlem v Českých Budějovicích, Radniční 133/1, PSČ 370 01, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. listopadu 2016, č. j. KSCB 27 INS XY, 3 VSPH XY, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 27. dubna 2016, č. j. KSCB 27 INS XY, zamítl Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „ insolvenční soud “) návrh zástupce věřitelů (České spořitelny, a. s.), aby byl JUDr. Ing. Miroslav Kořenář odvolán z funkce insolvenčního správce.
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením k odvolání zástupce věřitelů usnesení insolvenčního soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Odvolací soud vyšel zejména z toho, že:
1) Usnesením ze dne 5. června 2009, č. j. KSCB 27 INS XY, insolvenční soud (mimo jiné) zjistil hrozící úpadek dlužníka (P. T.), prohlásil na jeho majetek konkurs a insolvenčním správcem ustanovil společnost Dytrych & Švihla, v. o. s.
2) Na schůzi věřitelů, konané dne 23. července 2009, věřitelé odvolali z funkce prozatímní věřitelský výbor a zvolili zástupce věřitelů (Českou spořitelnu, a. s.). Insolvenční soud usnesení schůze věřitelů potvrdil.
3) Insolvenční soud odvolal společnost Dytrych & Švihla, v. o. s. z funkce insolvenčního správce dlužníka a novým správcem ustanovil JUDr. Ing. Miroslava Kořenáře (usnesením ze dne 15. října 2009, č. j. KSCB 27 INS XY, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 26. ledna 2010, č. j. KSCB 27 INS XY, 1 VSPH XY).
4) JUDr. Ing. Miroslav Kořenář aktualizoval soupis majetkové podstaty dlužníka, do nějž pod položkou č. 6 zapsal 10 kusů akcií společnosti CB. v likvidaci (dále jen „společnost CB“), znějících na jméno M. K. v listinné podobě č. 000001 – 000010, každá o jmenovité hodnotě 100.000 Kč (dále jen „akcie“).
5) V incidenčním sporu o vyloučení akcií z majetkové podstaty dlužníka (vedeném pod sp. zn. 27 ICm 1496/2013) proti žalovanému insolvenčnímu správci JUDr. Ing. Miroslavu Kořenářovi, zastupuje dlužníka, jako vedlejšího účastníka řízení na straně žalovaného, advokát Mgr. Tomáš Pelikán, a to na základě plné moci udělené mu dlužníkem dne 16. března 2014.
6) JUDr. Ing. Miroslav Kořenář udělil dne 30. září 2014 advokátům Mgr. Martinu Kolaříkovi a Mgr. Tomáši Pelikánovi písemně plnou moc ke společnému zastupování při jednání na mimořádné valné hromadě společnosti CB s tím, že pro případ zákonem vyloučeného společného zastupování mohou jednat samostatně. Insolvenční správce se osobně valné hromady nezúčastnil.
7) Dlužník udělil dne 4. února 2015 Mgr. Tomáši Pelikánovi písemně plnou moc k zastupování v insolvenčním řízení vedeném insolvenčním soudem pod sp. zn. KSCB 27 INS XY.
8) Zástupce věřitelů namítl podjatost insolvenčního správce JUDr. Ing. Miroslava Kořenáře, a to s ohledem na jeho poměr k dlužníkovi a jeho právnímu zástupci v insolvenčním řízení (Mgr. Tomáši Pelikánovi).
9) Podáním ze dne 19. března 2015 dlužník sdělil insolvenčnímu soudu, že s insolvenčním správcem a jejich právními zástupci postupují v řízení o vyloučení akcií z majetkové podstaty dlužníka i v jiných věcech shodně, neboť jejich zájmy, jakož i zájmy věřitelů, jsou stejné, když jsou vedeny snahou o dosažení co nejvyšší hodnoty majetkové podstaty dlužníka.
Na tomto základě odvolací soud – cituje ustanovení §24 odst. 1, §31 odst. 1 a §34 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a odkazuje na závěry formulované Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 30. června 2014, sen. zn. 29 NSČR 107/2013, uveřejněném pod číslem 114/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 114/2014“) – uzavřel, že důvodem pro vyloučení insolvenčního správce z insolvenčního řízení a tedy i pro jeho odvolání z funkce může být také poměr insolvenčního správce k osobě dlužníka či jeho zástupce, přičemž v projednávané věci možné existenci takového vztahu může nasvědčovat (oproti mínění insolvenčního soudu) také okolnost, že insolvenční správce a dlužník jsou „spojeni“ osobou téhož právního zástupce.
Vhledem k tomu, že insolvenční soud „fakticky rezignoval na výkon dohlédací činnosti“ a při rozhodování o odvolání insolvenčního správce z funkce blíže nezkoumal také další účastníky řízení tvrzené skutečnosti, jež by případně mohly vést k závěru o podjatosti insolvenčního správce, nebo o porušení jeho povinností, odvolací soud napadené rozhodnutí insolvenčního soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podal insolvenční správce dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).
Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a dovolatel (oproti svému mínění) nepředkládá Nejvyššímu soudu k řešení ani žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř.
Právní posouzení věci odvolacím soudem (co do závěru, že důvody podjatosti insolvenčního správce se mohou týkat i jeho vztahu k účastníkům řízení, včetně samotného dlužníka) především nijak nevybočuje z rámce vytýčeného judikaturou Nejvyššího soudu při výkladu ustanovení §24 odst. 1, §31 a §34 insolvenčního zákona k důvodům pro odvolání insolvenčního správce z funkce. Srov. v této souvislosti zejména závěry, jež Nejvyšší soud formuloval již v R 114/2014 a k nimž se posléze přihlásil např. v usnesení ze dne 30. června 2014, sen. zn. 29 NSČR 78/2013, nebo v usnesení ze dne 31. srpna 2015, sen. zn. 29 NSČR 110/2014; 29 NSČR 80/2015, uveřejněném pod číslem 47/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
V označených rozhodnutích Nejvyšší soud vysvětlil, že ustanovení §24, §31 a §34 insolvenčního zákona patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, to jest k právním normám, jejichž hypotéza není ustanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností.
Tamtéž Nejvyšší soud dovodil, že podmínky, za nichž je insolvenční správce vyloučen z insolvenčního řízení (§24 odst. 1 insolvenčního zákona), lze v zásadě poměřovat s podmínkami určenými ustanovením §14 odst. 1 o. s. ř. Přitom vztah insolvenčního správce k účastníkům řízení (dlužníku či věřitelům, kteří uplatňují své právo vůči dlužníku – §14 odst. 1 insolvenčního zákona), popř. účastníkům řízení v incidenčních sporech (§16 insolvenčního zákona), pro který je dán důvod pochybovat o nepodjatosti insolvenčního správce, může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský. Současně platí, že pro přijetí závěru o vyloučení insolvenčního správce postačí, že jsou zde důvody pochybovat o jeho nepodjatosti, tj. jeho podjatost nemusí být „prokázána“.
V poměrech projednávané věci navíc odvolací soud zjevně nezaložil (a dovolatel se mýlí, dovozuje-li opak) dovoláním napadené kasační rozhodnutí na závěru, podle něhož by již výše popsané skutkové okolnosti (rozuměj zastoupení insolvenčního správce a dlužníka v označeném incidenčním sporu a na valné hromadě společnosti CB stejným zástupcem) byly (bez dalšího) způsobilé vyvolat pochybnosti o nepodjatosti insolvenčního správce, nýbrž na tom, že k řádnému rozhodnutí o návrhu na odvolání insolvenčního správce z funkce bude nezbytné (v dalším řízení) posoudit také ostatní skutečnosti, jež se podávající z obsahu insolvenčního spisu (zejména pak z podání dalších insolvenčních věřitelů) a jež ve svém souhrnu mohou (případně) zakládat důvod pochybovat o nepodjatosti insolvenčního správce (a tudíž i důvod pro jeho odvolání z funkce).
Tomu ostatně odpovídá i další průběh insolvenčního řízení (k tomu srov. důvody usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. srpna 2017, č. j. KSCB 27 INS XY, 3 VSPH XY).
Dovolatel dále předkládá Nejvyššímu soudu k řešení otázku, zda byl odvolací soud (při rozhodování o odvolání zástupce věřitelů proti zamítavému usnesení insolvenčního soudu) správně obsazen, namítaje, že členkou senátu, který vydal dovoláním napadené rozhodnutí, neměla být podle pravidel obsažených v tehdy platném rozvrhu práce soudkyně Mgr. Věra Modlitbová.
Touto argumentací však dovolatel z obsahového hlediska vystihuje pouze tzv. zmatečnostní vadu řízení ve smyslu ustanovení §229 odst. 1 písm. f) o. s. ř. spočívající v tom, že soud byl nesprávně obsazen; srov. např. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. ledna 2010, sp. zn. 21 Cdo 1316/2008, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 2, ročník 2012, pod číslem 16. Taková „zmatečnostní“ vada však není způsobilým dovolacím důvodem; k jejímu prověření slouží žaloba pro zmatečnost a pro její posouzení proto nelze připustit dovolání. K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2002, sp. zn. 29 Odo 523/2002, uveřejněné pod číslem 32/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jehož závěry se prosazují i v režimu občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013, jak dokládá např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2013, sen. zn. 29 NSČR 84/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2014, sen. zn. 29 NSČR 113/2014, uveřejněné pod číslem 40/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (znění účinné od 1. ledna 2014 do 29. září 2017) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Srov. k tomu dále (ve vazbě na skutečnost, že insolvenční řízení bylo zahájeno před 1. lednem 2014) i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2014, sen. zn. 29 NSČR 45/2014, uveřejněné pod číslem 80/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 2. 2019
JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu