ECLI:CZ:NS:2019:29.NSCR.46.2017.1
KSCB 44 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 46/2017-P11-22
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Heleny Myškové a JUDr. Zdeňka Krčmáře v insolvenční věci dlužníků J. Z. , narozeného XY, a J. Z. , narozené XY, obou bytem XY, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. KSCB 44 INS XY, o přihlášce pohledávky věřitele č. 11, o dovolání věřitele č. 11 A l t e r o n Litomyšl, s. r. o. , se sídlem v Litomyšli-Městě, Toulovcovo náměstí 1102, PSČ 570 01, identifikační číslo osoby 63216469, zastoupeného JUDr. Rudolfem Skoupým, advokátem, se sídlem ve Svitavách, náměstí Míru 142/88, PSČ 568 02, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. listopadu 2016, č. j. KSCB 44 INS XY, 4 VSPH XY, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 31. srpna 2016, č. j. KSCB 44 INS XY, Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „insolvenční soud“) odmítl přihlášku pohledávky věřitele A l t e r o n Litomyšl, s. r. o. (dále též jen „věřitel č. 11“) v rozsahu 7 899 766 Kč (bod I. výroku) a deklaroval, že věřitel č. 11 nadále pokračuje se zjištěnou pohledávkou ve výši 111 579 Kč (bod II. výroku).
Insolvenční soud vyšel z toho, že věřitel č. 11 přihlásil „pohledávku v celkové výši 8 011 345 Kč, když tato je složena ze dvou dílčích pohledávek, a to jistiny ve výši 111 579 Kč a příslušenství ve výši 7 899 766 Kč“. Vzhledem k tomu, že příslušenství pohledávky bylo zjištěno v rozsahu 30 820 Kč a popřeno v rozsahu 7 868 946 Kč (tj. více než 50 %), nelze podle §178 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), k příslušenství jako k celku přihlížet a věřitel č. 11 tak pokračuje v insolvenčním řízení s pohledávkou ve výši 111 579 Kč.
K odvolání věřitele č. 11 Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením změnil rozhodnutí insolvenčního soudu tak, že se odmítá přihláška pohledávky věřitele č. 11 v celé přihlášené výši 8 011 345 Kč s tím, že právní mocí tohoto usnesení končí účast dotčeného věřitele v insolvenčním řízení.
Odvolací soud oproti insolvenčnímu soudu dospěl k závěru, že jistinu a její příslušenství je podle §178 insolvenčního zákona nutné považovat za jedinou pohledávku.
Proti usnesení odvolacího soudu podal věřitel č. 11 dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné.
Učinil tak proto, že dovoláním zpochybněné právní posouzení věci odvolacím soudem odpovídá závěrům, k nimž Nejvyšší soud dospěl při výkladu §178 insolvenčního zákona v době po vydání napadeného rozhodnutí v usnesení ze dne 24. dubna 2018, sen. zn. 29 NSČR 75/2016, které bylo na jednání občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu dne 12. prosince 2018 schváleno k publikaci ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek (rozhodnutí je - stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže - dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu).
V označeném usnesení Nejvyšší soud zformuloval a odůvodnil závěr, podle něhož není důvod pojímat každé jednotlivé příslušenství pohledávky byť jen pro účely aplikace §178 insolvenčního zákona jako samostatnou pohledávku. Naopak je přirozené vnímat jistinu a příslušenství pohledávky při společném důvodu jejich vzniku (s přihlédnutím k akcesorické povaze příslušenství pohledávky) pro účely aplikace §178 insolvenčního zákona jako jednu pohledávku. Jinými slovy, pro účely aplikace §178 insolvenčního zákona se jednou pohledávkou rozumí souhrn jistiny a příslušenství pohledávky.
Dovolání není přípustné ani pro řešení otázky nesprávného právního posouzení nákladů vykonávacího a exekučního řízení, které dovolatel považuje za samostatné pohledávky (nikoliv příslušenství). O tom, že tyto náklady jsou - obdobně jako náklady soudního nebo jiného řízení, v němž byla oprávněnému pohledávka přiznána, jako účelně vynaložené náklady oprávněného při (soudním) výkonu rozhodnutí anebo jako náklady účelně vynaložené oprávněným k vymáhání nároku v exekučním řízení - náklady spojenými s uplatněním pohledávky a proto ve smyslu §121 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku patří k příslušenství pohledávky, není v soudní praxi Nejvyššího soudu pochyb (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2012, sp. zn. 21 Cdo 4022/2010).
Dovolatel dále tvrdí, že poplatek z prodlení je přes své označení smluvní pokutou, tedy samostatnou pohledávkou, kterou nelze podřadit pod příslušenství. Uvedené tvrzení přípustnost dovolání nezakládá již proto, že dovolatel na podporu svého argumentu (že jde o smluvní pokutu) ničeho neuvádí. Navíc nelze přehlédnout, že posouzením, zda jde o smluvní pokutu, se zabýval insolvenční soud v incidenčním sporu „o určení existence pohledávky“, jehož byl dovolatel jako žalobce účastníkem. V rozsudku ze dne 9. června 2016, č. j. 42 ICm 4869/2015-48, jenž nabyl právní moci dne 8. července 2016, insolvenční soud vysvětlil, že vzhledem k celkovému kontextu smlouvy i ke znění smluvních ujednání a v souladu s vůlí účastníků smlouvy, je poplatkem z prodlení myšlen úrok z prodlení.
Konečně přípustnost dovolání nevyplývá ani z dovolatelem namítané protiústavnosti §178 insolvenčního zákona. K uvedené otázce se Nejvyšší soud vyslovil již v usnesení ze dne 30. září 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2011, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 11, ročníku 2014, pod číslem 135 [jehož závěry Nejvyšší soud zformuloval též na základě závěrů obsažených v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 23. dubna 2013, sp. zn. Pl. ÚS 36/09 (dostupném na webových stránkách Ústavního soudu)], v němž dovodil, že §178 insolvenčního zákona neodporuje ústavnímu pořádku České republiky.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 29. září 2017) se podává z bodu 2., části první, článku II. zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dovolateli, dlužníkům, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. 1. 2019
Mgr. Milan Polášek
předseda senátu