ECLI:CZ:NS:2019:29.NSCR.51.2019.1
KSPH 60 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 51/2019-A-51
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci dlužnice M. Š., narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Ladislavem Sádlíkem, advokátem, se sídlem v Praze 5, Holečkova 103/31, PSČ 150 00, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 60 INS XY, o insolvenčním návrhu věřitele Voerster International s. r. o. , se sídlem v Praze 1, Rybná 716/24, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 24818356, o návrhu insolvenčního navrhovatele na přikázání věci z důvodu vhodnosti jinému insolvenčnímu soudu, takto:
Věc vedená u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 60 INS XY se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Brně.
Odůvodnění:
V insolvenční věci dlužnice M. Š. je u Krajského soudu v Praze (dále jen „insolvenční soud“) vedeno pod sp. zn. KSPH 60 INS XY insolvenční řízení, které bylo zahájeno 8. října 2018 insolvenčním návrhem věřitele Voerster International s. r. o.
Podáním datovaným 17. května 2019 (A-44) navrhl insolvenční navrhovatel přikázání věci z důvodu vhodnosti Krajskému soudu v Brně. Návrh odůvodnil tím, že:
1/ Vedení insolvenčního řízení je pro insolvenčního navrhovatele značně ekonomicky i časově zatěžující, neboť jeho hlavní podnikatelské zájmy a činnosti jsou soustředěny v Brně.
2/ Při respektování zásady hospodárnosti nelze po insolvenčním navrhovateli oprávněně požadovat, aby nesl zvýšené náklady insolvenčního řízení (zejména cestovné z Brna do Prahy).
Dlužnice ve vyjádření (A-47) s návrhem na přikázání věci Krajskému soudu v Brně nesouhlasí. Zdůrazňuje, že stále bydlí v XY, její zástupce sídlí v Praze a od počátku insolvenčního řízení se na těchto jejích poměrech ničeho nezměnilo. Návrh na delegaci vhodnou považuje za obstrukční, podaný s cílem prodloužit insolvenční řízení.
Podle §12 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti (odstavec 2). O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána (odstavec 3).
Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený (§12 odst. 3 věta první o. s. ř.) Krajskému soudu v Praze, u nějž je vedeno insolvenční řízení dlužnice, i Krajskému soudu v Brně, jemuž má být věc přikázána, dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny podmínky pro přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle §12 odst. 2 o. s. ř.
Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší a zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než místně příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba - jako výjimku - vykládat restriktivně.
Přikázání věci jinému soudu je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (článek 38 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Srov. v této souvislosti též nález Ústavního soudu ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 3/2012“) [které je - stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže - dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu].
V usnesení ze dne 26. září 2012, sen. zn. 29 NSČR 28/2012, Nejvyšší soud vysvětlil, že v insolvenčním řízení by se měly okolnosti významné pro přikázání věci jinému insolvenčnímu soudu z důvodu vhodnosti týkat především dlužníka samotného (případně jeho majetku), nikoli věřitelů.
V usnesení ze dne 18. října 2012, sen. zn. 29 NSČR 69/2012, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 10, ročník 2013, pod číslem 142, pak Nejvyšší soud uvedl, že v první fázi insolvenčního řízení o insolvenčním návrhu dlužníka spojeném s návrhem na povolení reorganizace může důvod pro přikázání věci jinému insolvenčnímu soudu z důvodu vhodnosti spočívat v tom, že dlužníkovo podnikání i jeho majetek jsou soustředěny v územním obvodu jiného insolvenčního soudu.
V poměrech dané věci Nejvyšší soud shledává důvody uváděné insolvenčním navrhovatelem nedostatečnými k prolomení výše popsaných ústavních principů. Ze spisu se totiž podává, že insolvenční soud již provedl v insolvenčním řízení řadu úkonů; mimo jiné vydal rozhodnutí o zamítnutí insolvenčního návrhu (usnesení ze dne 12. prosince 2018, č. j. KSPH 60 INS XY), které odvolací soud zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení (usnesení ze dne 28. února 2019, č. j. KSPH 60 INS XY, 3 VSPH XY) a Vrchní soud v Praze rozhodl o námitce věcné nepříslušnosti (usnesení ze dne 16. dubna 2019, č. j. KSPH 60 INS XY, 3 VSPH XY).
S přihlédnutím k tomu, v jaké fázi insolvenčního řízení se předmětná insolvenční věc nachází (a k úkonům, které insolvenční soud již ve věci učinil) pak nelze usuzovat, že hospodárnější a rychlejší nebo po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější by bylo projednání věci jakýmkoli jiným insolvenčním soudem (než tím, který vede insolvenční řízení). Srov. obdobně např. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. května 2018, sen. zn. 29 NSČR 69/2018.
Uvádí-li insolvenční navrhovatel jako důvod pro delegaci vhodnou přesun svých podnikatelských zájmů do Brna (což nijak nedokládá), je nutné odkázat na ustanovení §7b odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), podle kterého je pro místní příslušnost určující obecný soud dlužníka, nikoli věřitele. Nadto lze poukázat na závěry R 3/2012, v němž Nejvyšší soud vysvětlil, že změna okolností rozhodných pro určení místní příslušnosti, k níž dochází po zahájení příslušného soudního řízení, typicky změna sídla účastníka řízení - právnické osoby, je skutečností, která sama o sobě není důvodem pro přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti. Srov. dále obdobně i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2018, sen. zn. 29 NSČR 80/2018.
K poukazu insolvenčního navrhovatele na zvýšené cestovní náklady spojené s cestou z Brna (kde má mít současné podnikatelské aktivity) do Prahy lze uvést, že obecně platí, že situace, kdy některý z účastníků (svědků) nemá bydliště v obvodu věcně a místně příslušného soudu, že musí překonat mezi místem bydliště a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s organizačními, finančními, zdravotními či jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přikázání věci jinému soudu přesvědčivě odůvodnit (k tomu srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2013, sp. zn. 29 Nd 185/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2013, sp. zn. 29 Nd 289/2013).
Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů návrhu insolvenčního navrhovatele na přikázání věci z důvodu vhodnosti Krajskému soudu v Brně nevyhověl a věc tomuto soudu nepřikázal.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici a insolvenčnímu navrhovateli se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. 6. 2019
Mgr. Milan Polášek
předseda senátu