ECLI:CZ:NS:2019:3.TDO.1384.2018.1
sp. zn. 3 Tdo 1384/2018-160
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 1. 2019 o dovolání, které podal obviněný O. Š. , nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 1. 2018, sp. zn. 3 To 66/2017, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 43 T 9/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 5. 5. 2017 pod sp. zn. 43 T 9/2016 byl obviněný O. Š. uznán vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 trestního zákoníku, ve znění účinném do 30. 6. 2016. Této trestné činnosti se obviněný dopustil jednáním podrobně popsaným ve skutkové větě uvedeného rozsudku pod body I. 1) – 3), II. 1), 2), III. 1) – 4), IV. 1) – 3) písm. a), b), c), V., VII. 1) – 13) a X., na níž se soud tímto odkazuje. Za toto jednání byl podle §240 odst. 3 trestního zákoníku, ve znění účinném do 30. 6. 2016, odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) trestního zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku byl obviněnému dále uložen trest propadnutí věci, a to nákladního motorového vozidla tov. zn. Ford Tranzit 300L, RZ: XY, tmavě modré barvy, VIN: XY, jehož vlastníkem a provozovatelem je obviněný O. Š., včetně klíče s dálkovým ovládáním a věcí zajištěných policejním orgánem dne 18. 11. 2015 při provedení domovní prohlídky tohoto motorového vozidla, konkrétně igelitových sáčků se směsí tabáku ke kouření zn. GOLEM SMĚS EXTRA o celkové hmotnosti 161,5 g a tabáku ke kouření bez označení o celkové hmotnosti 557 g. Tímto rozsudkem bylo také rozhodnuto o dalších 6 obviněných [1) T. M. T. T., 3) D. N. V., 4) D. T. T., 5) D. N. V., 6) D. P. T., 7) T. V. T.].
O odvolání obviněného Š. a dalších čtyřech obviněných [1) T. M. T. T., 3) D. N. V., 4) D. T. T., 6) D. P. T.] proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 29. 1. 2018, sp. zn. 3 To 66/2017 , jímž podle §256 trestního řádu odvolání obviněného zamítl. Rovněž zamítl podle §256 trestního řádu odvolání dvou dalších obviněných [1) T. M. T. T., 6) D. P. T.] a podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 trestního řádu z podnětu dvou obviněných [3) D. N. V., 4) D. T. T.,] zrušil rozsudek soudu prvního stupně pouze ve výroku o uloženém trestu vyhoštění těmto dvěma obviněným.
Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním , v němž uplatnil důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) a l) trestního řádu. Obviněný označil napadené usnesení i rozsudek nalézacího soudu za nepřezkoumatelný, postrádající logickou argumentaci podloženou důkazy a spekulativní. Ve svém dovolání stanovil několik okruhů námitek týkající se osoby obviněného (bod 2.1), jeho samostatné výdělečné činnosti (bod 2.2), domnělé trestné činnosti (bod 2.3), přepravy zboží (bod 2.4), naplnění subjektivní stránky spáchaného trestného činu (bod 2.5), informovanosti obviněného ohledně charakteru zásilky (bod 2.6), jeho postavení ve zločinecké skupině (bod 2.7), množství tabáku a výše škody (bod 3), naplnění kvalifikované skutkové podstaty (bod 4) a skladování tabáku (bod 5). Obviněný uvádí, že zajišťování dopravy pro obviněnou T. M. T. T. představovalo pouze přivýdělek. Jednalo se o poskytování dopravy, nikoli o úmyslné páchání trestné činnosti. Částky, které si obviněný fakturoval, plynuly z běžné odměny za činnost dopravce. Namítl, že jej soud uznal vinným z jednání, které nebylo protizákonné. Argument soudu, že by měl dopravce kontrolovat zabalený náklad, označil za absurdní. O tom, že by se svým jednáním mohl podílet na trestné činnosti, neměl ponětí ani podezření. Tvrdí, že se nepodílel na výrobě, zpracování ani prodeji tabáku a neměl důvod se zajímat o skutečnost, jakým způsobem odběratelé a dodavatelé tabáku naloží s dovezeným zbožím. Úvahy soudu stran naplnění subjektivní stránky jsou spekulativní a nepodložené. Soudy nepředložily žádný důkaz prokazující úmysl obviněného. Ve vztahu k tomu rozporoval a vykládal ve svůj prospěch jednotlivé důkazy, z čehož dovodil, že z nich neplyne jeho úmysl, a to ani nepřímý. Soudu ani jinému orgánu činnému v trestním řízení se nepodařilo prokázat, že by s obviněnou T. M. T. T. měl jiný kontakt, než ten, který se týkal objednávky přepravy zboží. Nebyly dohledány ani prokázány žádné finanční prostředky, které by obviněný získal jako prospěch z trestné činnosti. Dále namítl, že orgány činné v trestním řízení, včetně soudů, operují s nepodloženými údaji o množství tabáku, který měl být v rámci trestné činnosti distribuován. Hodnota zkrácené daně i množství tabáku není nijak podložena. K vyčíslení celkového množství tabáku nemohou vést skutečnosti zjištěné z provedených odposlechů, neboť jejich překlady nejsou autentické. Označil za zarážející, že orgány činné v trestním řízení operují s extrémně velkým množstvím tabáku, který měl být nelegálně dovážen a distribuován, přičemž orgán správy daně prošetřoval ve vztahu k obviněnému pouze množství 66,01 kg. Soudům se také nepodařilo prokázat výši škody, tudíž v části naplnění kvalifikované skutkové podstaty způsobením škody velkého rozsahu je napadené usnesení chybné a nepřezkoumatelné. Soudům se nepodařilo prokázat ani naplnění znaku spáchání trestného činu nejméně dvěma dalšími osobami. K této skutečnosti nebyl proveden žádný důkaz. Obviněný k tomu namítá, že pouze dostával pokyn k přepravě od obviněné T. M. T. T. S žádnou další osobou nebyl v kontaktu, s nikým žádné obchody nedomlouval. Napadené usnesení považuje za chybné a postrádá jakékoli odůvodnění použití kvalifikované skutkové podstaty spáchaného trestného činu. Obviněný také namítl, že skutečnost, že při prohlídce nákladního automobilu bylo nalezeno 718,5 g tabáku, neznamená, že tabák skladoval. Tabák se v jeho vozidle nacházel zcela nahodile. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl odklad výkonu rozhodnutí, který odůvodnil tím, že je vážně ohrožen na svých právech a na životě, přičemž přerušení výkonu napadeného usnesení se nijak nedotkne právních vztahů jiných osob. K tomuto návrhu doložil lékařské zprávy a potvrzení, která mají prokazovat jeho zdravotní stav. K celému svému dovolání obviněný doložil několik dokumentů různého charakteru, např. dokumenty, že v době spáchání trestné činnosti byl samostatně výdělečně činnou osobou, kopie záznamů o výslechu jednotlivých svědků či kopie záznamů odposlechů.
Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 18. 10. 2016, sp. zn. 7 To 397/2016 (správně: rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. 1. 2018, sp. zn. 3 To 66/2017), včetně vadného řízení mu předcházejícímu a nařídil, aby soud věc znovu projednal a rozhodl.
Opis dovolání obviněného byl předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci . Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání uvedl, že v něm uvedené námitky obsahově uplatněnému hmotněprávnímu dovolacímu důvodu odpovídají pouze v dílčí části. S poukazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu se není možné domáhat přezkoumávání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Ve věci nelze shledat žádný, natož extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. Soudy obou stupňů v dané věci řádně zjistily skutkový stav bez důvodných pochybností, a to v rozsahu potřebném pro rozhodnutí. Zároveň řádně a pečlivě hodnotily provedené důkazy přihlížejíce ke všem skutečnostem jak jednotlivě, tak i v jejich vzájemných souvislostech a v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů. Dále státní zástupce uvedl, že osobní poměry obviněného jej nevyvinují z trestní odpovědnosti pro přisouzený zločin. Podstatou jednání totiž nebylo provozování autodopravy, ale to, že se obviněný vědomě zapojil do distribučního řetězce směřujícího k obchodu s tabákem mimo zákonem předpokládaný režim spojený s placením spotřební daně. Vliv na to nemá ani skutečnost, že jeho jediným údajným ziskem měla být odměna za přepravní služby. Získání prospěchu totiž vůbec nepředstavuje složku přisuzovaného zločinu. Trestní odpovědnost obviněného není nijak vázána na skutečnost, že přímo neparticipoval na výhodě, kterou získali či mohli získat ostatní obvinění. Tyto všechny námitky státní zástupce označil za relevantní, avšak zjevně neopodstatněné. Ostatní dovolací námitky pak uplatněnému důvodu vůbec neodpovídají. Zpochybňuje-li obviněný naplnění subjektivní stránky, činí tak výlučně na podkladě vlastní interpretace provedených důkazů, přičemž dospívá k odlišným skutkovým zjištěním. Obviněný následně zcela účelově rozděluje jednotlivá dílčí skutková zjištění soudů a přiřazuje k nim vlastní hodnocení provedených důkazů, z čehož sekundárně dovozuje, že naplnění subjektivní stránky ve formě úmyslu nedokládají. Rovněž polemika obviněného se závěrem soudů o tom, že o jeho vědomosti svědčí i počet uskutečněných jízd postrádá jakoukoli relevanci. Je sice pravdou, že mnohost jízd by sama o sobě pravděpodobně o naplnění subjektivní stránky jednání obviněného svědčit nemusela, nicméně ani tento dílčí aspekt nelze vytrhávat z kontextu ostatních zjištěných skutečností. Nelze se ztotožnit ani s úvahou obviněného, kterou rozporuje zjištění soudu o prostředí, v němž docházelo k nakládce převáženého tabáku. Obviněný nepředkládá žádné relevantní tvrzení, natož argument, kterým by toto dílčí skutkové zjištění soudu zpochybnil. Účelově se pak svými námitkami pokouší svést pozornost k hypotetické odpovědnosti dalších osob. Relevanci nemá ani výhrada proti teoretickým úvahám soudů o zavinění. Tato námitka neobsahuje žádnou argumentaci. Obviněný většinově ve svém mimořádném opravném prostředku polemizuje se skutkovými zjištěními, např. výhrady, že o povaze převáženého nákladu nevěděl, že nebyl prokázán jeho prospěch či o objemu nezdaněného tabáku. K námitce porušení zásady in dubio pro reo státní zástupce uvedl, že jde o zásadu procesní, která se pojí se zjišťováním skutkového stavu, a proto ji nelze podřadit pod kategorii nesprávného právního posouzení skutku nebo jiného nesprávného hmotněprávního posouzení. Tato námitka není důvodná ani z hlediska věcného, neboť z odůvodnění soudu prvního stupně vyplývá, že svá skutková zjištění učinil zcela v souladu s touto zásadou a své závěry přiléhavě odůvodnil. Pokud obviněný ve svém dovolání poukazoval na výrazně nižší předmět řízení před správcem daně, je jeho námitka z trestněprávního hlediska irelevantní, jelikož oba typy řízení se v daném případě nijak nepodmiňují. Širší rozsah trestné činnosti byl navíc v trestním řízení zjištěn na podkladě specifických důkazních prostředků, které v daňovém řízení správce daně nemá k dispozici. Pokud se obviněný domáhá odkladu vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, což odůvodňuje zdravotními důvodů, nelze se s ním ztotožnit. Uplatněné důvody by totiž odpovídaly odkladu výkonu trestu ve vykonávacím řízení, nikoli odkladu vykonatelnosti v řízení odvolacím. Pro odklad vykonatelnosti státní zástupce zákonné podmínky neshledal. Protože obviněný neuplatnil žádné relevantní námitky v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, nebyl relevantně uplatněn ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) trestního řádu v jeho druhé alternativě.
Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu jako zjevně neopodstatněné. Dále navrhl, aby Nejvyšší soud o tomto dovolání rozhodl v souladu s §265r odst. 1 písm. a) trestního řádu v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného nežli navrženého rozhodnutí Nejvyššího soudu.
K vyjádření státního zástupce obviněný podal repliku, ve které namítá extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními a vyzdvihuje roli obecných soudů jako záruku zachování spravedlnosti (bod 2.1). Dále rozvádí své již uplatněné námitky stran potenciální trestné činnosti jiných osob (bod 2.2), absenci subjektivní stránky (bod 2.3). Vyjadřuje se také k neexistenci imunity řidičů (bod 2.4), k řízení před orgánem správy daní (bod 2.5), k množství přechovávání tabáku, výši škody a naplnění kvalifikované skutkové podstaty (bod 2.6). V bodu 2.7 pak opět rozebírá splnění podmínek pro odklad vykonatelnosti rozhodnutí. K replice obviněný doložil další dokumenty.
V této své replice obviněný navrhuje, aby bylo zrušeno usnesení Vrchního soudu ze dne 29. 1. 2018, sp. zn. 3 To 66/2017, z důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) ve spojení s §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, a to včetně vadného řízení, které mu předcházelo.
Obviněný O. Š. je podle §265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v §265f odst. 1 trestního řádu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního řádu, neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé, a směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l ) trestního řádu, na které je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 trestního řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, 6 trestního řádu. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 trestního řádu, §263 odst. 6, 7 trestního řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 trestního řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Tento závěr učinil Nejvyšší soud při znalosti právního názoru vyjádřeného v konstantní judikatuře Ústavního soudu, podle nějž – s ohledem na právo obviněného na spravedlivý proces – je nutno o relevanci námitek proti skutkovým zjištěním uvažovat i v dovolacím řízení v těch případech, kdy je dán extrémní rozpor mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozené podobě a provedenými důkazy (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 3136/09). Extrémní rozpor je ovšem dán tehdy, jestliže zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných důkazů, nebo zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování.
Takovými vadami však napadená rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ani Městského soudu v Praze netrpěla. Soud prvního stupně se ve svém rozsudku s provedenými důkazy vypořádal jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech. Přitom vyhodnotil jejich obsah a zároveň podrobně vyložil a odůvodnil (§125 odst. 1 trestního řádu), jaké skutečnosti vzal za prokázané. Odvolací soud po provedeném přezkumu (§254 odst. 1 trestního řádu) neměl ke skutkovým zjištěním soudu prvního stupně výhrad. Zdůraznil přitom obsah usvědčujících důkazů a vypořádal se s odvolacími námitkami obviněného. Sám analyzoval důkazní situaci a přesvědčivě vyložil, proč o skutkovém stavu věci nepřetrvávají důvodné pochybnosti. Nelze říci, že by byl v projednávaném případě skutkový stav věci zjišťován povrchně, anebo že by byl výsledek řízení toliko projevem nepřípustné soudní libovůle.
Nejvyšší soud podotýká, že většina dovolacích námitek obviněného dovolacímu důvodu vůbec neodpovídá. Takovými námitkami jsou ty, kterými obviněný zpochybňuje naplnění subjektivní stránky, přičemž tak činí výlučně na podkladě vlastní interpretace provedených důkazů a odlišného posuzování skutkových zjištění. Jednotlivá skutková zjištění obviněný vytrhává z kontextu a zcela účelově je vykládá ve svůj prospěch – např. námitky týkající se prostředí, v němž docházelo k nakládce převáženého tabáku, objemu nezdaněného množství tabáku, námitky týkající se odpovědnosti dalších osob nebo toho, že o povaze převáženého nákladu nevěděl a že nebyl prokázán jeho prospěch. K námitce porušení zásady in dubio pro reo je pak třeba uvést, že se jedná o procesní zásadu, která se pojí se zjišťováním skutkového stavu, a nelze ji tudíž podřadit pod kategorii nesprávného právního posouzení skutku nebo jiného nesprávného hmotněprávního posouzení. Námitku, kdy obviněný namítal výrazně nižší předmět řízení před správcem daně oproti trestnímu řízení, je pak nutné označit za irelevantní, neboť oba typy řízení jsou samostatné a nijak se nepodmiňují. Širší rozsah trestné činnosti byl v trestním řízení navíc zjišťován na podkladě zcela specifických důkazních prostředků, které v daňovém řízení správce daně nemá k dispozici.
Pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu lze s jistou dávkou tolerance subsumovat námitky, kterými obviněný poukazuje na legálnost jeho podnikání, údajnou absenci prospěchu z daňového úniku. Míří tak na otázku naplnění skutkové podstaty přisouzeného zločinu co do úmyslného zavinění. Takové námitky jsou však zjevně neopodstatněné. Podstatou trestného jednání totiž nebylo legální provozování autodopravy za úplatu, ale to, že se obviněný stal vědomě spolupracující s osobami, které provozovaly obchod s tabákem mimo zákonný rámec se záměrem vyhnout se příslušné daňové povinnosti. Zjištěné skutkové okolnosti umožnily toto vědomí obviněnému prokázat a je zcela irelevantní, zda vůbec a v jaké výši se podílel na nezákonném zisku z takové činnosti.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) trestního řádu spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) trestního řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) trestního řádu. Z argumentace obviněného plyne, že podle jeho přesvědčení byl v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. Jelikož však na základě dovolací argumentace obviněného nebylo zjištěno žádné pochybení zakládající důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, zjevně nemohly být shledány opodstatněnými ani výhrady obviněného poukazující na důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l ) trestního řádu.
Vzhledem k tomu, že relevantně uplatněné dovolací námitky obviněného nebyly shledány opodstatněnými, Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) trestního řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. §265r odst. 1 písm. c) trestního řádu]. K návrhu obviněného na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí lze toliko uvést, že o něm nebylo samostatně rozhodováno, neboť Nejvyšší soud neprodleně rozhodl o dovolání obviněného, čili rozhodl ve věci samé a tudíž bylo již nadbytečné samostatně rozhodovat o tomto dílčím návrhu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 9. 1. 2019
JUDr. Pavel Šilhaveký
předseda senátu