ECLI:CZ:NS:2019:3.TDO.515.2019.1
3 Tdo 515/2019-
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 6. 2019 o dovolání, které podal obviněný O. S. , nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 10. 1. 2019, sp. zn. 11 To 379/2018, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 2 T 145/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Mělníku ze dne 12. 10. 2018, sp. zn. 2 T 145/2017, byl obviněný O. S. uznán vinným z přečinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1 trestního zákoníku, když příslušný skutkový děj je popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za to byl podle §240 odst. 1 trestního zákoníku, podle §67 odst. 2 písm. b) trestního zákoníku a podle §68 odst. 1, 2 trestního zákoníku s přihlédnutím k §314e odst. 2 trestního řádu odsouzen k peněžitému trestu v počtu 100 celých denních sazeb, kdy výše jedné denní sazby byla stanovena na 400 Kč, celkem tedy 40.000 Kč. Pro případ, že by nebyl peněžitý trest ve stanovené lhůtě vykonán, byl mu podle §69 odst. 1 trestního zákoníku stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 1 roku. Podle §71 odst. 1 trestního zákoníku byl obviněnému dále uložen trest propadnutí náhradní hodnoty, a to finančních prostředků ve výši 258.909 Kč. Podle §71 odst. 3 trestního zákoníku připadla propadná hodnota státu.
O odvolání obviněného proti uvedenému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Praze usnesením ze dne 10. 1. 2019, sp. zn. 11 To 379/2018 , jímž podle §256 trestního řádu odvolání obviněného zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 10. 1. 2019 [§139 odst. 1 písm. b) cc) trestního řádu].
Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním , v němž uplatnil důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. Ve svém dovolání nejdříve shrnul závěry odvolacího soudu a podrobně popsal námitky, které v řízení před tímto soudem uplatňoval. Obviněný brojil především proti závěru, že mu bylo bez důvodných pochybností prokázáno úmyslné jednání. Podle jeho mínění žádný z důkazů nevyvrátil jeho námitky a obhajobu. Naopak důkazy svědčí o tom, že existence relevantních faktur v době podání daňového přiznání nebyla obviněnému známa. Žádný ze soudů neuvedl, zda se mělo jednat o úmysl přímý nebo nepřímý, a ani jak k takovému závěru dospěl. Takový stav je v rozporu se zásadou podle §2 odst. 5 trestního řádu. Obviněný dále namítl, že v daném případě mohla existovat trestní odpovědnost jiných osob nebo mohly být ve věci negativně angažovány jiné osoby (např. R. nebo L.). V daném případě byla rovněž porušena zásada presumpce neviny a důkazy nebyly hodnoceny ve vzájemných souvislostech. V souvislosti s tím odkázal na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu. Zdůraznil, že jakékoliv pochybnosti musejí být vykládány ve prospěch obviněného, jinak je porušována zásada in dubio pro reo.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 10. 1. 2019, sp. zn. 11 To 379/2018, jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Mělníku ze dne 12. 10. 2018, sp. zn. 2 T 145/2017, podle §265k odst. 1 trestního řádu zrušil a podle §265m odst. 1 trestního řádu sám rozhodl rozsudkem tak, že obžalovaného obžaloby zprostí podle §226 písm. a) trestního řádu, popřípadě podle §265l odst. 1 trestního řádu rozhodne po zrušení citovaných rozhodnutí (či jen usnesení odvolacího soudu) o přikázání věci Krajskému soudu v Praze, popřípadě Okresnímu soudu v Mělníku k novému projednání a rozhodnutí.
Opis dovolání obviněného byl soudem prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření Nejvyššímu státnímu zastupitelství . Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření popsala, jaké námitky lze na základě předmětného dovolacího důvodu uplatňovat a konstatovala, že dovolací námitky obviněného jsou pouze skutkové povahy a zpochybňuje jimi důkazní podklad přisouzeného výroku o vině. Takové námitky však neodpovídají uvedenému dovolacímu důvodu. Argumentaci skutkové povahy obviněný neopustil ani v případě rozporování platnosti kupní smlouvy mezi S. a EDIC, s. r. o., když namítal, že ji nepodepsal. K námitce opomenutého důkazu a toho, že měl být vypracován znalecký posudek o pravosti podpisu, státní zástupkyně uvedla, že k opomenutí nedošlo, neboť odvolací soud se reálným důkazním přínosem tohoto navrhovaného důkazního prostředku zabýval. Nedošlo tudíž k pochybení při zjišťování skutkového stavu. Odvolací soud pak poukázal na skutkové okolnosti přisouzeného daňového deliktu včetně důkazů, z nichž vyplynul právní závěr o úmyslném jednání obviněného, které spočívalo ve vědomém nepředložení dokladů o uskutečněných zdaněných plněních pro zpracování daňového přiznání za společnost S. k DPH za zdaňovací období měsíce srpna 2013. Státní zástupkyně poukázala na skutkový podklad výroku o vině obviněného a na skutečnost, že skutkový stav věci nesvědčí námitce o zcela okrajovém postavení obviněného v rámci obchodí společnosti. Právě obviněný vědomě nepředložil k zaúčtování do firemního účetnictví žádné ze zdanitelných plnění tak, aby bylo vypracováno tzv. nulové daňové přiznání k DPH za měsíc srpen 2013. V závěru uvedla, že při zjištění skutkového podkladu výroku o odvolatelově vině bez důvodných pochybností není dán právní prostor pro aplikaci v dovolání namítané zásady in dubio pro reo.
Státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud o dovolání obviněného O. S. rozhodl tak, že jej odmítne podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu. Dále navrhla, aby Nejvyšší soud o tomto dovolání rozhodl za podmínek §265r odst. 1 písm. a) trestního řádu v neveřejném zasedání a tento souhlas udělila i pro případ odlišného stanoviska podle §265r odst. 1 písm. c) trestního řádu.
Obviněný O. S. je podle §265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v §265f odst. 1 trestního řádu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) trestního řádu, neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) trestního řádu, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, na které je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 trestního řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, 6 trestního řádu. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 trestního řádu, §263 odst. 6, 7 trestního řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 trestního řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Tento závěr učinil Nejvyšší soud při znalosti právního názoru vyjádřeného v konstantní judikatuře Ústavního soudu, podle nějž – s ohledem na právo obviněného na spravedlivý proces – je nutno o relevanci námitek proti skutkovým zjištěním uvažovat i v dovolacím řízení v těch případech, kdy je dán extrémní rozpor mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozené podobě a provedenými důkazy (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 3136/09). Extrémní rozpor je ovšem dán tehdy, jestliže zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných důkazů, nebo zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování.
Takovými vadami však napadená rozhodnutí Krajského soudu v Praze ani Okresního soudu v Mělníku netrpěla. Soud prvního stupně se ve svém rozsudku s provedenými důkazy vypořádal jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech. Přitom vyhodnotil jejich obsah a zároveň podrobně vyložil a odůvodnil (§125 odst. 1 trestního řádu), jaké skutečnosti vzal za prokázané. Odvolací soud po provedeném přezkumu (§254 odst. 1 trestního řádu) neměl ke skutkovým zjištěním soudu prvního stupně výhrad. Zdůraznil přitom obsah usvědčujících důkazů a vypořádal se s odvolacími námitkami obviněného. Sám analyzoval důkazní situaci a přesvědčivě vyložil, proč o skutkovém stavu věci nepřetrvávají důvodné pochybnosti. Nelze říci, že by byl v projednávaném případě skutkový stav věci zjišťován povrchně, anebo že by byl výsledek řízení toliko projevem nepřípustné soudní libovůle.
Nejvyšší soud podotýká, že dovolací argumentace obviněného byla založena především na zpochybňování zjištěného skutkového stavu prostřednictvím rozporování provedených důkazů. Obviněný ve svém dovolání vlastním pohledem interpretoval některé důkazy a tím zpochybňoval skutkové závěry přijaté nalézacím soudem, zejména stran existence faktur v době podání daňového přiznání, možné existence trestní odpovědnosti jiných osob, angažovanosti L. či R., neplatnosti kupní smlouvy mezi společnostmi S. a EDIC, s. r. o., nebo, že předmětnou smlouvu obviněný nepodepsal. Všechny tyto námitky byly skutkového charakteru. Ani námitky týkající se naplnění subjektivní stránky trestného činu nebyly relevantně uplatněné, neboť jejich prostřednictvím obviněný opět namítal odlišné posouzení skutkových závěrů. Lze navíc dodat, že ze způsobu provedení daného trestného činu, který spočíval v tom, že obviněný vědomě nepředložil doklady o uskutečněných zdaněných plněních pro zpracování daňového přiznání za společnost S. k DPH za zdaňovací období měsíce srpna 2013, jednoznačně plyne jeho úmyslné jednání. Skutkový stav věci pak nesvědčí námitce o zcela okrajovém postavení obviněného v rámci obchodí společnosti. Tyto skutečnosti ve svých rozhodnutích soudy obou stupňů řádně odůvodnily. V důsledku věrohodnosti a jednoznačnosti důkazních podkladů nebyl důvod pro vypracování znaleckého posudku o pravosti podpisu na smlouvě mezi společnostmi S. a EDIC, s. r. o. Nelze tudíž souhlasit s námitkou, že došlo k opomenutí důkazního návrhu. Odvolací soud se totiž zabýval reálným důkazním přínosem tohoto důkazního návrhu. K námitce porušení zásady in dubio pro reo nutno zdůraznit, že tato zásada je ryze procesního charakteru a pojí se se zjišťováním skutkového stavu. Její porušení proto nelze podřadit pod kategorii nesprávného právního posouzení skutku nebo jiného nesprávného hmotněprávního posouzení. Tuto námitku nelze uplatňovat ani v rámci jiného zákonem stanoveného dovolacího důvodu. Pod zákonné dovolací důvody taktéž nespadá ani námitka porušení zásady presumpce neviny. Tato zásada totiž směřuje do posouzení případných mezer v procesu zjišťování skutkového stavu věci.
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b trestního řádu. Poněvadž ve věci obviněného dospěl k závěru, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu o jeho odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v §265i odst. 3 trestního řádu. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) trestního řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. §265r odst. 1 písm. c) trestního řádu].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n trestního řádu).
V Brně dne 12. 6. 2019
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu