ECLI:CZ:NS:2019:3.TDO.578.2019.1
sp. zn. 3 Tdo 578/2019-226
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 6. 2019 o dovolání, které podal obviněný H. Č. , nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 1. 2019, sp. zn. 61 To 27/2019, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 4 T 108/2018 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 7. 12. 2018, sp. zn. 4 T 108/2018, bylo rozhodnuto tak, že se podle §307 odst. 1 tr. ř. podmíněně zastavuje trestní stíhání obviněného H. Č. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) pro skutek spočívající v tom, že
v období od 23. 2. 2018 do 27. 2. 2018, pravděpodobně dne 24. 2. 2018, v Praze 4, na pozemku parcelního čísla XY v katastrálním území XY, v úmyslu poškodit cizí věc, uvedl v omyl P. Ch., nar. XY, tím, že se vydával za vlastníka uvedeného pozemku, ačkoli věděl, že majitelem pozemku je Hlavní město Praha, a požadoval po P. Ch. provedení výkopových prací na pozemku, spočívajících ve vybagrování celkem čtyř jam, přičemž P. Ch. na základě nepravdivých informací a za přítomnosti obžalovaného provedl za úplatu 1.000 Kč výkop tří jam zeminy o šířce cca 1 metr a hloubce 0,5 metru, a jedné jámy o délce cca 5 metrů, šířce cca 2 metry a hloubce cca 0,5 metru, kterou byla překopána zpevněná asfaltová cesta vedoucí k přilehlému hangáru, čímž došlo k poškození příjezdové komunikace a způsobení škody poškozenému Hlavnímu městu Praha, IČ: 00064581, v celkové výši nejméně 9.486,79 Kč, která zahrnuje veškeré náklady na uvedení komunikace a pozemku v původní stav,
ve kterém byl spatřován přečin poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku. Podle §307 odst. 3 tr. ř. byla stanovena zkušební doba v trvání patnácti měsíců.
Proti tomuto usnesení si podal obviněný stížnost, o které rozhodl Městský soud v Praze tak, že ji dne 20. 1. 2019 pod sp. zn. 61 To 27/2019 svým usnesením podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce proti usnesení Městského soudu v Praze dovolání, a to z důvodů podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. K prvně jmenovanému důvodu uvedl, že má za to, že soud prvního stupně vyšel při úvaze, zda jednání H. Č. dosahuje ,,potřebné“ společenské škodlivosti v podstatě pouze z výše škody, která měla být jednáním H. Č. způsobena na majetku Hl. m. Prahy. V průběhu celého trestního stíhání měl soud prvního stupně k dispozici jednak znalecký posudek Ing. Vratislava Škvora, nabídku společnosti D. A. P. na provedení opravy, resp. uvedení pozemku do původního stavu, výpověď sv. Ch. a další znalecký posudek znalce Ing. Františka Čermáka. Znalec lng. Vratislav Škvor při stanovení výše škody vycházel z obhlídky a měření na místě samém a škodu na majetku Hl. m. Prahy stanovil ve výši do 5.000 Kč bez DPH. Tímto posudkem zjištěné výši škody pak odpovídala i nabídka společnosti D. A. P. na její sanaci. Z výpovědi sv. Ch. vyplynulo, že jámy mohly být vyhloubeny tak do hloubky 60 cm. Soudem ustanovený znalec Ing. František Čermák pak vycházel z hodnot, které uvedl sv. Ch., tedy z hloubky výkopu cca 60 cm a při použití ceníků ÚRS. Východiskem pro stanovení výše škody Ing. Čermákem pak tedy byl objem zeminy, se kterým mělo být manipulováno sv. Ch. a jednotkové ceny ÚRS. Ani znalec Ing. Čermák a ani soud se však blíže nezabývali tím, jestli vyjádření sv. Ch. je relevantní, resp. odpovídající skutečnosti, když sv. Ch. uvedená hloubka výkopu byla fakticky 2x větší než hloubka výkopu zjištěná měřením na místě samém znalcem Ing. Škvorem, který tak pro výpočet výše škody vycházel v podstatě z polovičních hodnot, než uvedl sv. Ch. a do svého znaleckého posudku zapracoval Ing. Čermák. Obviněný je přesvědčen, že za těchto okolností, kdy vedle sebe existuje exaktní údaj o hloubce výkopu zjištěný měřením Ing. Škvora s odhadem hloubky výkopu stanovené sv. Ch., měl soud prvního stupně při respektování zásady in dubio pro reo vycházet ze zjištění a výpočtů Ing. Škvora a nikoli ze znaleckého posudku, který na základě údajů výpovědi sv. Ch. vypracoval Ing. Čermák.
Jeho jednáním nebyla na cizím majetku způsobena škoda nikoli nepatrná. V takovém případě pak měl soud prvního stupně dospět k závěru, že jednání obviněného není trestným činem a věc měla být ve smyslu ust. §222 tr. ř. postoupena příslušnému správnímu orgánu k vyřízení přestupku.
K druhému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. uvedl, že podle jeho názoru nebyly splněny podmínky pro zamítnutí stížnosti, kdy řízení mu předcházející není v souladu s platným právním řádem ČR a městský soud tak nemohl o podaném odvolání rozhodnout ve smyslu §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. Městskému soudu v Praze vytýká, že bez dalšího převzal nesprávné závěry soudu prvního stupně o výši způsobené škody, které pro soud prvního stupně vyplynuly především ze znaleckého posudku znalce Ing. F. Čermáka.
Navrhuje tak zrušení usnesení Městského soud v Praze č. j. 61 To 27/2019 ze dne 29. 1. 2019, a v důsledku vadného řízení před Obvodním soudem pro Prahu 4 též usnesení, které mu předcházelo a přikázal věc Obvodnímu soudu pro Prahu 4 k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství zaslal sdělení, že se nebude k věci věcně vyjadřovat.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. ve vztahu k ust. §265a odst. 1 písm. f) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou, prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
Důvodem dovolání podle ustanovení §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo na případy, kdy byl zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů.
Prvá alternativa tohoto dovolacího důvodu v dané trestní věci zjevně nepřichází v úvahu, neboť Městský soud v Praze stížnost obviněného v neveřejném zasedání projednal a rozhodl o ní po provedeném přezkumu napadeného rozhodnutí. Druhá alternativa by pak v posuzovaném případě byla naplněna toliko za předpokladu, že by řízení předcházející napadenému rozhodnutí odvolacího soudu bylo skutečně zatíženo některou z obviněným reklamovaných vad zakládajících důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který rovněž uplatnil.
Vlastní posouzení dovolání
V dané věci bylo rozhodnuto o trestní věc usnesením o podmíněném zastavení trestního stíhání, kdy do rozhodnutí o zamítnutí stížnosti je dovolání přípustné [jak bylo shora uvedeno s odkazem na §265a odst. 1, odst. 2 písm. f), h) tr. ř.], byť je neobvyklé a v rozhodovací praxi výjimečné, že jak stížnost , tak dovolání podává obviněný, který je však v obecné rovině osobou oprávněnou k jeho podání, když se domáhá pro sebe příznivějšího rozhodnutí, a argumentuje nikoli ve smyslu dovolacího důvodu §265b odst. 1 písm. f) tr. ř., namítajícím samotnou podstatu rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání, ale ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nesprávné hmotněprávní posouzení ve smyslu neexistence způsobené škody nikoli nepatrné. To je přípustný postup, nicméně podstata jeho argumentace zde jednoznačně spočívá ve vlastní verzi skutkového děje. Polemika o výši škody, jež je podřazována pod objektivní stránku přečinu krádeže, má jednoznačně svůj podklad ve vlastní verzi skutkového děje, tedy že způsobená škoda, zde uvedením věci do původního stavu – nepřesahovala 5.000 Kč tedy hranici škody nikoli nepatrné a to s ohledem na vlastní výpočty znalce obhajoby.
Předpokladem pro podmíněné zastavení trestního stíhání je tzv. skutkové doznání pachatele, ke kterému obviněný přistoupil, když doznal, že to byl on, kdo nechal předmětné jámy vyhloubit, a současně snaha o napravení způsobeného následku. Obviněný vybral ve výběrovém řízení znalce, který určil cenu na 4.700 Kč bez DPH a to na základě místního šetření. Soud prvního stupně podrobně popsal, že znalec Ing. František Čermák (z oboru stavebnictví, odvětví dopravní stavby) za účelem nového vyčíslení škody provedl vlastní výpočty. Z výslechu znalce Ing. Čermáka a závěrů jeho znaleckého posudku (č. l. 165–172 spisu), pak bylo prokázáno, že pokud jde o opravu asfaltové cesty, tak náklady na opravu byly vyčísleny na částku 6.924 Kč včetně DPH a škoda vzniklá výkopem jam v zemině byla vyčíslena na částku 2.562 Kč včetně DPH, tedy celková výše škody spočívající v nákladech vynaložených na uvedení příslušných pozemků do předešlého stavu byla vyčíslena na částku 9.486 Kč včetně DPH. Vzhledem k tomu, že znalec Ing. Čermák ve svém posudku zohlednil skutečnou hloubku jam tak, jak byla prokázána výpovědí svědka P. Ch., tak toto jištění hloubky není nesprávné skutkové zjištění nemající oporu v provedených důkazech, ale naopak z nich vycházející.
Znaleckému posudku, jež se stal základem pro určení způsobené škody, byla věnována soudem prvního stupně náležitá pozornost, byl kriticky zhodnocen a znalec vše řádně popsal a vysvětlil u hlavního líčení – oproti nákladům poškozeného, které jsou mnohanásobně vyšší, když podle žalobního návrhu se mělo jednat o 78.147,29 Kč. Současně je zjevné, že znalecký posudek obviněného je naopak podhodnocen. Je nutno však zopakovat, že nejde o námitky vůči hmotněprávnímu posouzení věci, ale o polemiku se skutkovým stavem, když k takovému přezkumu by byl Nejvyšší soud oprávněn toliko v případě, že by došlo k porušení extrémní zásady zjištění skutkového stavu bez důvodných pochybností, tedy takové porušení, které má za následek, že „se výsledek dokazování jeví jako naprosto nespravedlivý a věcně neudržitelný, neboť skutková zjištění, o něž se opírají vydaná rozhodnutí, jsou v extrémním nesouladu s vykonanými důkazy“ – viz nález Ústavního soudu ze dne 10. 7. 2014, sp. zn. III. ÚS 888/14, publikovaný pod č. 140/2014 Sb. nál. a usn. Ústavního soudu. Je tak možno uzavřít, že byla způsobena škoda ve výši přesahující 5.000 Kč, tj. jednání je možno kvalifikovat jako trestný čin, resp. přečin poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, tj. jeho námitky jsou pouze skutkové zaměřené vůči způsobu ohodnocení vzniklé škody.
V obecné rovině je však pod tvrzený dovolací důvod možno podřadit jinou část námitek dovolatele, a to úvahu o nedostatku potřebné společenské škodlivosti daného trestného činu – přečinu poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, jež má být v podstatě dovozována pouze a výlučně z výše způsobené škody (bylo vysvětleno, že podle výsledků dokazování vyšší než nepatrné) jež činí 9.486 Kč.
Každý protiprávní čin, který vykazuje všechny znaky uvedené v trestním zákoníku, je trestným činem. Tento závěr je však v případě méně závažných trestných činů korigován uplatněním zásady subsidiarity trestní represe ve smyslu §12 odst. 2 tr. zákoníku, podle níž trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. Společenská škodlivost činu není zákonným znakem trestného činu, neboť má význam jen jako jedno z hledisek pro uplatňování zásady subsidiarity trestní represe ve smyslu §12 odst. 2 tr. zákoníku. Společenskou škodlivost nelze řešit v obecné poloze, ale je ji třeba zvažovat v konkrétním posuzovaném případě spáchaného méně závažného trestného činu, u něhož je nutné ji zhodnotit s ohledem na intenzitu naplnění kritérií vymezených v §39 odst. 2 tr. zákoníku, a to ve vztahu ke konkrétním znakům zvažované skutkové podstaty trestného činu. Úvaha o tom, zda jde o čin, který není trestným činem pro nedostatek škodlivosti pro společnost, se zásadně uplatní v případech, ve kterých posuzovaný skutek z hlediska spodní hranice trestnosti neodpovídá běžně se vyskytujícím trestným činům dané skutkové podstaty. Kritérium společenské škodlivosti případu je dále doplněno principem ultima ratio, z kterého vyplývá, že trestní právo má místo pouze tam, kde jiné prostředky z hlediska ochrany práv fyzických a právnických osob jsou nedostatečné, neúčinné nebo nevhodné (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2017, sp. zn. 11 Tdo 344/2017). Zvolené řešení má za cíl napomoci k odlišení trestných činů od těch deliktů, které by neměly být považovány za trestné činy (zvláště přestupky a jiné správní delikty), přestože zdánlivě znaky některé skutkové podstaty naplňují. Byť výslovně není v napadeném rozhodnutí, ani v rozhodnutí soudu prvního stupně, zmínka v tomto směru, tak je současně seznatelné, že soudy považovaly za naplněné znaky trestného činu – viz rozhodnutí soudu prvního stupně „V daném případě se obžalovaný dopustil protiprávního jednání, přičemž jeho jednáním vznikla škoda v celkové výši 9.486 Kč“.
V dané věci musí být zohledněno, že se jednalo o předem připravený útok, prostřednictvím třetí osoby, tedy nikoli snad o náhlé a zbrklé chování pachatele, který se např. dopustí v afektu zkratkovitého jednorázového jednání a způsobí na cizím majetku úmyslně škodu. Námitky týkající se motivace obviněného, že nemohl snášet příkoří od majitele pozemku, zde nemají význam, svědčí spíše o jeho pomstychtivosti, zlovolnosti a premeditaci.
Přístup obviněného k náhradě škody a jeho trestní bezúhonnost našly odraz ve způsobu vyřízení jeho trestního stíhání, jak uvedl soud prvního stupně „k urovnání nastalých konfliktních vztahů mezi pachatelem trestného činu a jeho obětí – poškozeným. V zájmu upravení těchto vztahů zákon umožňuje dočasně ustoupit od trestního postihu obviněného při současném stanovení podmínek směřujících k naplnění zákonného účelu trestního stíhání jednodušším a ve své podstatě výrazně výchovnějším způsobem“.
Ze všech těchto důvodů bylo rozhodnuto o tom, že dovolání bylo jako zjevně neopodstatněné odmítnuto postupem podle §265i odst. 1 písm. e) tr.ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 12. 6. 2019
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu
Vyhotovil člen senátu:
Mgr. Daniel Broukal