ECLI:CZ:NS:2019:30.CDO.1364.2019.1
sp. zn. 30 Cdo 1364/2019-343
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu JUDr. Davidem Vláčilem v právní věci žalobkyně Dukar, s.r.o. , identifikační číslo osoby 25047922, se sídlem v Děčíně, U Plovárny 36/6, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, zastoupené Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 14 C 334/2014, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 11. 2016, č. j. 55 Co 319/2017-262, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 19. 5. 2016, č. j. 14 C 334/2014-225, kterým Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 70 595 Kč z titulu náhrady tvrzené škody způsobené v důsledku nezákonného rozhodnutí vydaného v řízení vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 26 Cm 50/2009.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně včasné dovolání, při němž nebyla zastoupena.
Žalobkyně požádala o ustanovení zástupce pro dovolací řízení. O této žádosti soud prvního stupně rozhodl tak, že návrh na ustanovení zástupce zamítl usnesením ze dne 11. 5. 2017, č. j. 14 C 334/2014-288; k odvolání žalobkyně toto usnesení potvrdil odvolací soud usnesením ze dne 20. 9. 2017, č. j. 55 Co 264/2017-315. Řízení o dovolání žalobkyně proti uvedenému usnesení odvolacího soudu Nejvyšší soud zastavil svým usnesením ze dne 24. 10. 2018, č. j. 30 Cdo 3004/2018-333.
V návaznosti na to soud prvního stupně žalobkyni usnesením ze dne 8. 1. 2019, č. j. 14 C 334/2014-341, vyzval, aby ve lhůtě deseti dnů odstranila nedostatek povinného zastoupení. Žalobkyně však vytknutý nedostatek v uvedené lhůtě neodstranila, přestože byla soudem prvního stupně poučena, že v takovém případě Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (srov. čl. II a čl. VII zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Ustanovení §241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku stanovuje §241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.
Z dovolání nevyplývá, že by byla žalobkyně právně zastoupena. Žalobkyně neprokázala a ani netvrdila, že je zastoupena advokátem nebo že sama má právnické vzdělání. Z uvedeného je zřejmé, že žalobkyně nesplnila zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení, a to ani přes výzvu a poučení soudu o důsledcích své nečinnosti. Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení §241b odst. 2 části věty před středníkem a §104 odst. 2 věty třetí o. s. ř. a řízení zastavil.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 4. 2019
JUDr. David Vláčil
pověřený člen senátu