ECLI:CZ:NS:2019:30.CDO.1475.2019.1
sp. zn. 30 Cdo 1475/2019-154
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka a soudců JUDr. Františka Ištvánka a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobců a) M. B. , nar. XY, bytem v XY, b) M. B. , nar. XY, bytem v XY, zastoupených JUDr. Rostislavem Puklem, advokátem se sídlem ve Veselí nad Moravou, Svatoplukova 519, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu a náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 18 C 60/2017, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 10. 2018, č. j. 35 Co 265/2018-117, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobci se v řízení z titulu nepřiměřené délky řízení vedeného u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 5 C 134/2010 na žalované domáhali jednak zaplacení částky 10 720 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody, představující účelně vynaložené náklady na právní zastoupení, a jednak ze stejného titulu se každý z žalobců na žalované domáhal zaplacení částky 70 000 Kč s příslušenstvím jako přiměřeného zadostiučinění za způsobenou nemajetkovou újmu.
Rozsudkem ze dne 31. 1. 2018, č. j. 18 C 60/201-76, Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně, uložil žalované zaplatit žalobkyni a) částku 70 000 Kč s příslušenstvím (výrok I), uložil žalované zaplatit žalobci b) částku 50 000 Kč s příslušenstvím (výrok II), zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci b) částku 20 000 Kč, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobcům částku 10 720 Kč s příslušenstvím, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni a) úrok z prodlení ve výši 8,05 % z částky 70 000 Kč od 28. 4. 2017 do 2. 5. 2017 a aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci b) úrok z prodlení ve výši 8,05 % z částky 70 000 Kč od 28. 4. 2017 do 2. 5. 2017 a úrok z prodlení z částky 20 000 Kč od 3. 5. 2017 (výrok III). Ohledně náhrady nákladů řízení rozhodl tak, že žalovaná je povinna žalobcům z titulu nároku na přiměřené zadostiučinění zaplatit na náhradě nákladů řízení částku 12 729,20 Kč (výrok IV) a žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení z titulu nároku na zaplacení částky 10 720 Kč částku 300 Kč (výrok V).
K odvolání žalované Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I a II tak, že žaloba se zamítá (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl, že žalobci jsou povinni žalované zaplatit na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 600 Kč (výrok II rozsudku odvolacího soudu).
Rozsudek odvolacího soudu napadli žalobci v plném rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 o. s. ř., ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), odmítl.
Ohledně otázky (námitky) žalobců, zda lze délku namítaného řízení považovat za (ne)přiměřenou, vychází Nejvyšší soud ze závěru, že při posuzování přiměřenosti délky řízení není možné vycházet z nějaké abstraktní, předem dané doby řízení, která by z pohledu §31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), popřípadě čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod mohla být pokládána za přiměřenou. Je třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu (srov. část IV. stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010, uveřejněného pod číslem 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále jen „Stanovisko“, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 4. 2015, sp. zn. 30 Cdo 10/2015, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. II. ÚS 2109/15, a usnesení ze dne 4. 10. 2017, sp. zn. 30 Cdo 1551/2017), což odvolací soud učinil, když přihlédl k tomu, že soudy obou stupňů postupovaly v řízení plynule a množství jednotlivých úkonů odpovídalo předmětu řízení a procesní aktivitě účastníků řízení, že řízení bylo složité po právní i skutkové stránce (vyžadující vypracování znaleckého posudku), že řízení probíhalo na několika stupních soudní soustavy a že žalobci v řízení opakovaně žádali o odročení jednání z důvodu mimosoudního jednání, které však nevedlo k očekávanému výsledku. Závěr uváděný žalobci, že posuzované řízení je nepřiměřeně dlouhé, pokud trvalo více než 6 let, přípustnost podle §237 o. s. ř. nemůže založit, neboť z výše uvedeného plyne, že Nejvyšší soud ve Stanovisku žádnou konkrétní přiměřenou délku řízení nestanovil.
Skutečnost, že procesní úkony soudu prvního stupně v posuzovaném řízení nevedly k rychlému rozhodnutí ve věci, když množství jím nařízených jednání neodpovídalo složitosti věci a prováděnému dokazování, a že soud prvního stupně opakovaně neodůvodněně nařizoval a odročoval jednání a nadbytečně nechal vypracovat nový znalecký posudek, ze skutkových zjištění soudů neplyne. Žalobci konstruují své odlišné právní posouzení věci na jiném skutkovém zjištění než odvolací soud, a jejich námitka proto přípustnost dovolání nemůže založit, neboť jde ve skutečnosti o námitku proti skutkovým zjištěním odvolacího soudu, nikoli proti jím učiněnému právnímu posouzení.
V projednávané věci žalobci dovoláním napadli rovněž výrok II rozsudku odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o povinnosti žalobců uhradit žalované náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Dovolání proti výroku o nákladech řízení je však podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. nepřípustné, proto je i v tomto rozsahu Nejvyšší soud odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 8. 7. 2019
JUDr. Bohumil Dvořák
předseda senátu